Nové výzvy pro veřejné zdraví. Česko potřebuje reformu hygien

Návrh na vznik Státní hygienické služby sice spadl v tomto volebním období do šuplíku, podle expertů by ale měla příští vláda debatu o budoucnosti orgánů veřejného zdraví oživit. Současné postavení Státního zdravotního ústavu a krajských hygienických stanic není dostatečné.

Po třech letech diskusí schválili delegáti členských zemí Světové zdravotnické organizace (WHO) 20. května přelomovou pandemickou dohodu o společném postupu při řešení pandemií. „Dohoda představuje solidaritu, lepší porozumění a lepší přípravu každé země na jakoukoli budoucí pandemii. Nejde o to, zda přijde další pandemie – otázkou je kdy,“ řekla na semináři Sdružení Občan Zsofia Pusztaiová, vedoucí kanceláře WHO v České republice.

Schválení pandemické dohody označila Pusztaiová za historický moment. V dnešní době je zvlášť důležitá mezinárodní spolupráce. Pandemie covidu-19 zkrátila naději dožití, prožíváme geopolitickou krizi, čelíme výzvám, jako je demografické stárnutí populace i zdravotnických pracovníků, fenomén dezinformací, pokles proočkovanosti a snížení důvěry ve vědu. „Po pandemii covidu-19 jsme začali řešit, jak se lépe připravit na jakoukoli budoucí potenciální pandemii. Analýzy ukazují na výzvy, které je stále třeba řešit. V každé zemi se výzvy týkají koordinace a spolupráce, politických nástrojů a koordinace napříč sektory, které jsou pro veřejné zdraví klíčové. Klíčovými aspekty jsou také komunikace a zapojení,“ uvedla Pusztaiová.

„Pro budoucí systémy veřejného zdraví je klíčové stavět na vědě, zavádět důkazy do diskuse a skutečně investovat do veřejného zdraví. Způsob, jakým musíme tyto systémy transformovat, má různé rozměry – nejen strukturální změny, ale také zkoumání modelů našeho fungování, řešení systémových problémů, mechanismů financování a toho, jak využíváme a přijímáme technologie a inovace,“ říká Pusztaiová. V řízení veřejného zdraví pak nestačí mít silné datasety, ale data a informace z nich skutečně používat, obracet je do tvorby politik, připomněla Pusztaiová. Upozornila také na to, že potřebujeme moderní vzdělávání v oblasti veřejného zdraví a že by medici měli mít do budoucna o veřejném zdraví lepší povědomí než dosud. 

Novela zákona o veřejném zdraví u ledu

Stejně jako na mezinárodní úrovni, i v České republice byla v reakci na pandemii covidu-19 otevřena debata o posílení orgánů a procesů veřejného zdraví a ta dosud probíhá. Co se například zlepšilo, je dostupnost dat o infekčních onemocněních, očkování a dalších zdravotních informací.

Podle předsedy Sdružení Občan MUDr. Pavla Vepřeka je však chyba, že současná vláda neprosadila novelu zákona o ochraně veřejného zdraví. „Hygiena žije dál na okraji zájmu, finančně podhodnocena a kompetenčně upozaděna. Zatímco v jiných zemích komunikují instituce zajišťující ochranu veřejného zdraví na vládní úrovni, u nás jsou podřízeny Ministerstvu zdravotnictví,“ upozorňuje.

O návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví, která byla v legislativním plánu vlády, sice proběhlo na přelomu let 2023 a 2024 připomínkové řízení, ale dál se ministerstvo zdravotnictví jako předkladatel nedostalo. Návrh měl zakotvit vznik Státní hygienické služby jako silného orgánu ochrany veřejného zdraví.

„V současnosti se poprvé dostáváme k tomu, jak má systém vypadat. Zatím jsme mluvili o tom, co má zajistit, ale neměli jsme namalováno jak,“ uvedla na semináři Sdružení Občan ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková, která je od loňska zároveň hlavní hygieničkou ČR. Zmínila, že SZÚ má úctyhodnou historii, letos slaví sto let od svého zřízení a je jedním ze zakládajících členů Mezinárodní asociace národních institutů veřejného zdraví (IANPHI). „Co potřebujeme změnit a co posune SZÚ na úroveň německého Institutu Roberta Kocha, je organizační uspořádání. Všechny instituty veřejného zdraví v Evropě jsou buď samostatné instituce, které jsou přímo podřízeny vládám, případně zodpovídají vládám, nebo jsou nedílnou součástí ministerstev. Například Institut Roberta Kocha je formálně součástí německého ministerstva zdravotnictví, ale má přímý přístup k vládě. Výstupy odborníků jsou prezentovány přímo těm stakeholderům, kteří o nich rozhodují a potřebují je slyšet,“ vysvětluje Macková.

V České republice je Státní zdravotní ústav přímo řízenou organizací Ministerstva zdravotnictví a dokud se nestala Macková hlavní hygieničkou, oslovoval ředitel SZÚ právě hlavního hygienika. Ten předával informace náměstkům ministra zdravotnictví nebo ministrovi zdravotnictví, potřebná komunikace s jinými resorty je ještě krkolomější. Inspirací z hlediska postavení by podle Mackové mohl být Státní úřad pro jadenou bezpečnost. „Veřejné zdraví je meziresortní problém. Životní prostředí, zemědělství, průmysl, školství – jakýkoli resort, který nás napadne, je do něj zapojen. Všechny tyto resorty musíme oslovovat, komunikovat s nimi a připravovat aktivity. V této chvíli jako ředitelka se musím probojovat celou anabází, než se dostanu k někomu na jiném ministerstvu, což komplikuje situaci,“ popsala Macková.

Návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví, který byl představen v roce 2023 a skončil v šuplíku Ministerstva zdravotnictví, podle ní není po věcné stránce špatný, ale schválen podle ní být neměl z jediného důvodu – pro transformaci systému hygienické služby a sjednocení krajských hygienických služeb nepočítal s žádnými financemi. „V této chvíli je návrh zastaven, čekáme na další vládu. Potřebujeme, aby bylo zajištěno financování,“ říká ředitelka Macková. Dosud je každá krajská hygienická stanice do velké míry autonomní, mohou postupovat rozdílně. „To je potřeba změnit a ukázal to i covid,“ uvedla Macková.

Mezi další problémy patří vysoký věkový průměr pracovníků SZÚ a hygienických stanic a nízké platy, zlepšit by se mělo i vzdělávání. 

Czech CDC

Transformaci SZÚ považuje za nutnou také epidemiolog Petr Smejkal, který se v době pandemie angažoval v mezioborové skupině MeSES. „Během covidu podle mě Státní zdravotní ústav nesplnil roli, jakou měl, především kvůli podfinancování, ale také ze strukturálních důvodů,“ míní Smejkal. „I když – hlavní příčinou covidového selhání bylo, že máme spoustu lůžek a robustní zdravotnictví a rozhodli jsme se vyčkávat,“ uvedl na semináři Smejkal. Podle něj by se měl SZÚ nejen oddělit zpod ministerstva zdravotnictví, ale pokud možno také spojit s Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). „Je dobře, že dnes má ÚZIS data, která jsme měli mít dávno. Ta data má zpracovat Státní zdravotní ústav a vydat doporučení,“ uvedl Smejkal a dodal: „Nechápu, že jsou to dvě oddělené instituce. Podle mě by to mělo být jako CDC – jedna instituce, protože data jsou pro veřejné zdraví strašně důležitá.“

Také podle děkana Lékařské fakulty Ostravské univerzity Rastislava Maďara je nutná transformace institucí veřejného zdraví. „Hlavní prioritou by měla být reforma celého systému se sjednocením orgánů ochrany veřejného zdraví a s přeuspořádáním jejich vertikální struktury do moderní zdravotnické instituce podléhající přímo vládě. Pracovně ji označuji jako CCDC neboli Czech CDC (Centers for Disease Control and Prevention),“ uvedl děkan v anketě Sdružení Občan. 

Koncept centrálního státního úřadu pověřeného koordinací a řízením agendy veřejného zdraví a postaveného na vládní úroveň podporuje také předseda spolku Iniciativa 2030+ Ladislav Švec.