Paliativní péče jako tanec: důležitý je celý průběh, nejen závěr
Primární péče představuje základní pilíř kvalitní paliativy a měla by pacienty provázet od stanovení diagnózy až po závěr života. Právě na význam včasného zapojení praktických lékařů, kontinuity péče a podpory pacientů ve všech dimenzích jejich života dlouhodobě upozorňuje Scott Murray, emeritní profesor primární paliativní péče na Edinburské univerzitě. Jeho výzkum významně přispěl k rozvoji konceptu časné paliativní péče napříč diagnózami i zdravotnickými prostředími a ovlivnil klinickou praxi i zdravotní politiku v řadě zemí. Sehrál klíčovou roli při formování oboru v celé Evropě a nyní inspiruje a mentoruje vznikající skupiny v Africe, asijsko-pacifickém regionu a v Latinské Americe. V rozhovoru pro Medical Tribune hovořil o nezastupitelné roli praktických lékařů, překážkách rozvoje paliativní péče i o tom, jak může zdravotníkům v budoucnu pomoci umělá inteligence.
- Proč jsou praktičtí lékaři v paliativní péči tak důležití?
Praktičtí lékaři hrají v paliativní péči klíčovou roli, protože jsou s pacienty od okamžiku stanovení diagnózy a mohou postupně rozšiřovat svou péči o podpůrné prvky. Někdy tomu říkáme paliativní péče, ale ve skutečnosti jde především o podporu, komunikaci a provázení pacientů jejich nemocí. Praktický lékař s nimi hovoří o průběhu onemocnění, o tom, co mohou očekávat v budoucnu, a poskytuje jim informace, které mohou být velmi důležité a posilující.
Nemusíme tomu vždy říkat paliativní péče. Dobří praktičtí lékaři přirozeně poskytují kontinuální péči a podporují pacienty v různých dimenzích jejich života – fyzické, psychické, sociální i spirituální. V jistém smyslu je paliativní péče jednoduše kvalitní rodinné lékařství poskytované zejména v závěru života.
- Jaké vidíte hlavní překážky k dosažení ideální situace?
Největší překážkou je dnes skutečnost, že praktičtí lékaři jsou velmi vytíženi. Z výzkumů víme, že tuto práci dělat chtějí – je to jejich poslání a podstata jejich profese. Nechtějí se věnovat pouze administrativě nebo jiným úkolům. Problémem je především nedostatek času.
Část jejich kapacity je odváděna k jiným činnostem a akutní péče bývá často vládními politikami více zdůrazňována. Přitom právě primární péče by měla být místem, kde péče o pacienty začíná i končí. Jsou to praktičtí lékaři a sestry, kdo by měli stát u pacientů po celou dobu jejich cesty nemocí.
Paliativní péči přirovnávám k tanci. Není důležitý pouze samotný závěr, ale celý průběh – od začátku až do konce.
- Může v budoucnu pomoci umělá inteligence nebo informační technologie?
Ano, umělá inteligence může být velmi užitečná. Nedávno jsem například použil AI na svém telefonu a zeptal se, jak postupovat u pacienta, který byl propuštěn z nemocnice se srdečním selháním. Umělá inteligence doporučila nejen standardní léčbu, ale také myslet na budoucí plánování péče a zvážit včasné zapojení paliativní péče.
Právě v tom může být AI přínosná – může zdravotníkům připomínat důležité aspekty péče, které v každodenním pracovním vytížení snadno zapadnou, a podpořit tak včasné plánování a komplexní přístup k nemocným.