Pohotovosti od ledna 2026: odpovědnost přebírají zdravotní pojišťovny
Od 1. ledna 2026 přešla odpovědnost za zajištění zdravotních pohotovostních služeb z krajů na zdravotní pojišťovny. Zákon a prováděcí vyhláška vymezují minimální rozsah i základní strukturu systému, jehož páteř tvoří nemocnice s urgentními příjmy a pediatrickými odděleními – celkem 96 pracovišť lékařské pohotovostní služby pro dospělé a 82 pracovišť pro děti. Zdravotní pojišťovny zároveň na základě analýzy využití zachovávají část mimopáteřních pohotovostí a sjednocují pravidla pro fungování stomatologických i lékárenských pohotovostí.
Od počátku roku se zdravotní pohotovostní péče v České republice opírá o nový organizační model. Odpovědnost za její zajištění a financování převzaly zdravotní pojišťovny, zatímco dosavadní role krajů v této oblasti skončila. Změna vychází z legislativní úpravy přijaté v roce 2025, která poprvé jednoznačně vymezuje základní strukturu pohotovostních služeb i minimální podmínky jejich provozu; prováděcí vyhláška byla vyhlášena ve Sbírce zákonů 7. října 2025.
Páteř systému tvoří nemocnice s urgentními příjmy a pediatrickými odděleními, kde je soustředěna lékařská pohotovostní služba pro dospělé i děti. Stomatologické a lékárenské pohotovosti jsou naopak nově upraveny jako samostatné typy služeb s vlastním provozním režimem. Pro poskytovatele to znamená jednotnější rámec napříč republikou, ale zároveň i nutnost přizpůsobit se pravidlům, která nahrazují dosavadní, v jednotlivých krajích často rozdílnou praxi.
Zdravotní pojišťovny přitom zdůrazňují, že jejich cílem nebylo naplnit pouze zákonné minimum, ale nastavit systém, který bude provozně funkční a bude odpovídat reálnému využití pohotovostní péče. „Zdravotní pojišťovny se poměrně dlouho zabývaly tím, jakým způsobem tuto tematiku uchopit. Máme v zásadě zajištěnou síť v celé České republice tak, abychom dostáli zákonným předpokladům,“ uvedl náměstek VZP pro zdravotní péči Jan Bodnár.
Vedle zákonem definované páteřní sítě proto pojišťovny ponechávají v provozu i část dalších pohotovostních pracovišť, zejména tam, kde se jejich využití dlouhodobě prokazuje. Nová organizace pohotovostní péče tak kombinuje legislativně stanovené minimum s cílenými provozními rozhodnutími, která mají přímý dopad na dostupnost péče i zapojení poskytovatelů do systému akutní ambulantní péče.
Zákon a vyhláška vymezují minimum, nikoli celou podobu systému
Legislativní změna účinná od 1. ledna 2026 stanovuje základní rámec fungování zdravotních pohotovostních služeb, nikoli jejich kompletní organizační podobu. Novela zákona o zdravotních službách přesouvá odpovědnost za zajištění pohotovostí z krajů na zdravotní pojišťovny a současně nově vymezuje jednotlivé typy pohotovostní péče. Prováděcí vyhláška pak určuje minimální časové, personální a provozní parametry, které musejí být splněny.
Podle náměstka VZP pro zdravotní péči Jana Bodnára spočívá hlavní změna právě v určení nositele služby. „Došlo k novému vymezení pohotovostních služeb obecně a zároveň ke změně nositele odpovědnosti za tyto služby. Nově už nebudou pohotovostní služby zajišťovány kraji, jak tomu bylo doposud, ale z hlediska financování i organizace péče tato odpovědnost přechází na zdravotní pojišťovny,“ uvedl. Zákon tak poprvé výslovně ukládá pojišťovnám povinnost zajistit lékařskou pohotovostní službu pro dospělé i děti a současně vymezuje další typy pohotovostí.
Prováděcí vyhláška o zdravotních pohotovostních službách podle Bodnára vznikala jako kompromisní řešení v rámci připomínkového řízení. „Model, tak jak z vyhlášky nakonec vyšel, je výsledkem určitého kompromisu mezi jednotlivými aktéry,“ konstatoval. Vyhláška stanovuje zejména požadavky na minimální věcné a technické vybavení, personální zabezpečení a časový rozsah poskytování pohotovostní péče.
U lékařské pohotovostní služby pro dospělé i děti vymezuje vyhláška minimálně tříhodinový provoz v pracovních dnech v čase od 16.00 do 22.00 hodin a osmihodinový provoz v sobotu, v neděli a ve dnech pracovního klidu v pevném čase od 10.00 do 16.00 hodin. U stomatologických pohotovostí stanovuje minimálně čtyřhodinový provoz v sobotu, v neděli a ve dnech pracovního klidu v čase od 7.00 do 15.00 hodin. Nově vymezuje také lékárenskou pohotovost, a to v minimálním rozsahu tří hodin v pracovních dnech v čase mezi 17.00 a 23.00 hodinou a v rozsahu od 15.00 do 20.00 hodin v sobotu, v neděli a ve dnech pracovního klidu.
Novela zákona současně poprvé systematicky zahrnuje i oblast lékárenských pohotovostí, která dosud nebyla v této podobě samostatně řešena. Podle Bodnára šlo o jednu z nejsložitějších částí legislativní přípravy. „Nově nám přibyla do legislativy problematika lékárenských pohotovostí. Na druhou stranu výsledek je navázán na provoz jednotlivých pohotovostních služeb, zejména těch umístěných u urgentních příjmů,“ uvedl.
Při tvorbě konkrétní sítě pohotovostních pracovišť se proto zdravotní pojišťovny podle Bodnára držely především zákonného vymezení a povinností, které z něj vyplývají. „Pokud se podíváme na síť tak, jak vypadá v tuto chvíli, drželi jsme se striktně legislativního vymezení a povinností, které nám ukládá zákon. To znamená, že jsme se snažili zajistit – a zároveň úhradově pokrýt – poskytování pohotovostní služby u urgentních příjmů,“ konstatoval.
Právě tento přístup se následně promítl do rozhodnutí opřít základní strukturu pohotovostní péče o nemocniční pracoviště, která již dnes zajišťují akutní péči v režimu urgentních příjmů a pediatrických oddělení.
Páteřní síť stojí na urgentních příjmech a pediatrických odděleních
V praktické rovině to znamená, že od ledna 2026 je lékařská pohotovostní služba pro dospělé zajištěna u 96 nemocnic s urgentním příjmem, zatímco pohotovostní péče pro děti je navázána na 82 pracovišť s pediatrickým oddělením. „Z hlediska lékařské pohotovostní služby pro dospělé v zásadě naplňujeme předpoklad stanovený zákonem,“ uvedl Jan Bodnár. U dětské pohotovostní péče zákon podle něj vychází z obdobné logiky a předpokládá její vazbu na nemocnice s pediatrickým zázemím.
Lékařská pohotovostní služba pro děti má proto podle zákona kopírovat síť pediatrických oddělení při jednotlivých nemocnicích. „Vidíte, že výsledný počet nasmlouvaných pracovišť je 82, což znamená, že se tuto síť podařilo poměrně dobře pokrýt napříč celou Českou republikou,“ konstatoval Bodnár. Zároveň ale upozornil, že dosavadní praxe v jednotlivých krajích byla výrazně pestřejší a že vedle této základní sítě dlouhodobě fungovaly i další pohotovosti mimo urgentní příjmy a pediatrická oddělení.
Právě otázka, jak s těmito mimopáteřními pracovišti naložit v novém systému, se následně stala jedním z klíčových bodů dalšího rozhodování zdravotních pojišťoven.
Mimopáteřní pohotovosti: redukce, nebo cílené zachování?
Odpověď na tuto otázku zdravotní pojišťovny hledaly na základě analýzy dosavadní praxe v jednotlivých krajích, kde vedle zákonem nyní definované páteřní sítě dlouhodobě fungovala řada dalších pohotovostních pracovišť. Podle Jana Bodnára se jejich role i význam v systému výrazně lišily region od regionu. „V předchozích letech jsme v jednotlivých krajích viděli praxi, kdy byly poskytovány pohotovosti i mimo tuto základní síť při urgentních příjmech a pediatrických odděleních,“ uvedl.
Zdravotní pojišťovny proto provedly analýzu využití těchto pracovišť a zároveň o dalším postupu jednaly s kraji a obcemi, které byly v roce 2025 jejich typickými zřizovateli. „Poměrně dlouho jsme o této otázce diskutovali s jednotlivými kraji a obcemi,“ doplnil Bodnár. Základním kritériem se stala reálná návštěvnost pohotovostí, konkrétně počet pacientů pojištěných u VZP, kteří službu skutečně využívali.
Z celkových 49 mimopáteřních pracovišť, která v roce 2025 fungovala napříč Českou republikou, pojišťovny oslovily 29 zařízení splňujících stanovenou podmínku alespoň tří pacientů VZP denně. „To znamená alespoň tři pacienty za den, kteří navštívili lékařskou pohotovostní službu,“ upřesnil Bodnár. Těmto poskytovatelům byla nabídnuta možnost pokračovat v poskytování pohotovostní péče i po roce 2026, a to za obdobných úhradových podmínek, jaké platí pro pohotovosti realizované při urgentních příjmech a pediatrických odděleních.
Z oslovených pracovišť se podařilo nasmlouvat 22 zařízení, která kritérium návštěvnosti splňovala. U dalších 11 pracovišť, jež tuto podmínku nesplnila, se pojišťovny rozhodly zachovat jejich zapojení do systému bez bonifikace vyplývající z úhradové vyhlášky. Celkový počet mimopáteřních pohotovostí se tak snižuje z původních 49 na 33 pracovišť.
Podle Bodnára nejde o plošné rušení služeb, ale o rozlišení mezi pracovišti s prokazatelným využitím a těmi, kde byla poptávka dlouhodobě nízká. „Na druhou stranu jsme nechali prostor i pro pracoviště, která tuto podmínku nesplňovala,“ uvedl s tím, že i tato zařízení mohou pohotovostní službu poskytovat, byť za odlišných úhradových podmínek. Přístup pojišťoven je tak podle něj založen na datech a zohlednění regionální praxe.
Stomatologické pohotovosti: sjednocení roztříštěné krajské praxe
Zatímco u lékařských pohotovostí pro dospělé a děti bylo možné vycházet z relativně stabilní nemocniční infrastruktury, oblast stomatologických pohotovostí se podle zástupců pojišťoven dlouhodobě vyznačovala výraznou nejednotností. „V roce 2025 i v předchozích letech byla praxe v jednotlivých krajích značně rozdílná. Dalo by se říct, že co kraj, to naprosto odlišný model poskytování této péče,“ uvedl Jan Bodnár.
Nový systém proto směřuje ke vzniku tzv. centrálních stomatologických pohotovostí, jejichž cílem je soustředit poskytování služby na jedno pracoviště v rámci kraje. Tento model se podle Bodnára podařilo prosadit napříč zdravotními pojišťovnami. „Na zajištění centrálních stomatologických pohotovostních služeb jsme se dohodli napříč všemi zdravotními pojišťovnami, ostatně jako na všech parametrech, o kterých dnes hovoříme,“ konstatoval.
Ne ve všech regionech se však podařilo zajistit jedno stabilní pracoviště dostupné po celý rok. V těchto případech pojišťovny přistoupily k alternativnímu řešení ve spolupráci s Českou stomatologickou komorou a jejími regionálními strukturami. Výsledkem je model tzv. rotujících stomatologických praxí, kdy je pohotovostní služba poskytována na různých místech podle předem stanoveného harmonogramu. „Dohodli jsme se, aby nám komora pomohla se zajištěním těchto služeb formou rotujících stomatologických praxí, kdy je každá doba poskytování služby realizována na jiném místě,“ popsal Bodnár.
Rozpis rotací stanovují jednotlivé krajské stomatologické komory a konkrétní informace o místě, časech i kontaktech jsou dostupné prostřednictvím informačních kanálů zdravotních pojišťoven. Z hlediska úhrad přitom pojišťovny podle Bodnára nepřistoupily k rozlišování mezi centrálním a rotujícím modelem. „Těmto rotujícím stomatologickým praxím nabízíme úplně stejné úhradové podmínky, jaké platí pro centrální pohotovosti,“ uvedl. Úhrada činí 9 600 Kč za čtyřhodinovou službu, doplněnou o bonifikované výkony hrazené nad rámec běžné stomatologické péče.
Podle zástupců pojišťoven jde o administrativně i organizačně náročnější řešení, které však lépe reflektuje realitu regionální dostupnosti stomatologické péče. „Je to poměrně komplikovaný model z hlediska výkaznictví za pojišťovny, nicméně jsme rádi, že jsme se byli schopni takto dohodnout,“ doplnil Bodnár s tím, že cílem bylo zajistit dostupnost služby i v regionech, kde centrální pohotovost není reálně udržitelná.
Lékárenské pohotovosti: nový prvek s otevřeným vývojem
Lékárenská pohotovost se v novém systému zdravotních pohotovostních služeb objevuje poprvé jako samostatně vymezený prvek. „Lékárenská pohotovost byla poslední oblastí, která se ve vyhlášce, respektive už i v samotném zákoně, objevila jako nový prvek. Jde o něco, co jsme dosud v této podobě neměli,“ uvedl Jan Bodnár.
Při nastavování systému proto zdravotní pojišťovny vycházely z již existující infrastruktury. „Vycházíme ze základní sítě, která je již etablována, tedy ze sítě nonstop lékáren,“ vysvětlil Bodnár. V současnosti se jedná o 14 nonstop lékáren v rámci České republiky, k nimž má od roku 2026 přibýt dalších 15 lékárenských pohotovostí rozmístěných napříč republikou.
Zapojeným lékárnám, které budou mít otevřeno nad rámec své běžné otevírací doby, nabízejí zdravotní pojišťovny hodinovou bonifikaci. „Lékárnám, které budou mít otevřeno nad rámec své běžné otevírací doby, nabízíme bonifikaci ve výši 1 200 korun na hodinu,“ uvedl Bodnár.
Současně však zástupci pojišťoven upozorňují, že nejde o definitivní model. „Lékárenská pohotovost by podle názoru VZP i dalších zdravotních pojišťoven mohla být do budoucna řešena jiným mechanismem,“ naznačil Bodnár. Jednou z diskutovaných možností je umožnit výdej vybraného spektra léčiv přímo v rámci pohotovostních pracovišť, zejména u tzv. emergentních léků, které jsou nezbytné k zachování nebo zlepšení zdravotního stavu pacienta. Tento model by mohl být využit zejména v situacích, kdy v daném místě není lékárenská pohotovost dostupná, například v areálu nemocnice zajišťující pohotovostní službu.
Úhrady, bonifikace a první rok provozu
Nový systém zdravotních pohotovostních služeb vstoupil od 1. ledna 2026 do praxe v podobě vymezené zákonem a prováděcí vyhláškou. Zdravotní pojišťovny v této souvislosti upozorňují, že jejich role je především realizační. Výše úhrad ani bonifikační mechanismy nejsou výsledkem individuálního rozhodování jednotlivých pojišťoven, ale vycházejí z platné úhradové vyhlášky.
To se týká jak hodinových plateb za zajištění pohotovostní služby, tak bonifikovaných výkonů, které reflektují specifické podmínky poskytování péče v pohotovostním režimu – ať už u lékařské pohotovostní služby, stomatologických pohotovostí, nebo lékárenských pohotovostí. Mantinely financování tak vymezuje legislativa, nikoli samotní plátci péče.
Prezident Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada v této souvislosti zdůraznil, že nový model je výsledkem koordinovaného postupu všech zdravotních pojišťoven. „Na novou roli, kterou nám přinesla legislativní úprava účinná od 1. ledna 2026, jsme se připravovali společně. V oblasti lékařské pohotovostní služby a dalších pohotovostních služeb jiný postup ani není možný – všechny zdravotní pojišťovny zde postupují v jednom šiku,“ uvedl. Podle něj šlo o časově náročný proces, který vyžadoval intenzivní spolupráci nejen mezi pojišťovnami, ale také s poskytovateli a dalšími aktéry systému.
Diskuse se opakovaně dotkla také samotného vymezení pohotovostní služby. Zástupci pojišťoven upozorňují, že pohotovostní péče není koncipována jako nepřetržitá služba dostupná 24 hodin denně. Jejím smyslem je zajistit dostupnost péče v přesně vymezených časových úsecích mimo běžnou ordinační dobu, nikoli nahrazovat urgentní příjmy nebo zdravotnickou záchrannou službu. Tomu odpovídá i legislativní vymezení jednotlivých typů pohotovostí a jejich minimálních časových rozsahů.
Součástí fungování nového systému je také zpřesňování informací o konkrétní dostupnosti jednotlivých pracovišť. Přehled pohotovostních služeb, včetně časů provozu, typu poskytované péče a kontaktních údajů, je od začátku roku 2026 dostupný prostřednictvím webových stránek jednotlivých zdravotních pojišťoven; v případě VZP na adrese https://pohotovosti.vzp.cz/. Tyto údaje jsou průběžně aktualizovány podle nasmlouvaných poskytovatelů a jejich provozních režimů.
Zástupci pojišťoven zároveň upozorňují, že informace jsou dostupné i mimo online prostředí. Pokud se pacient nebo poskytovatel nedostane k přehledu pohotovostí přes internet, mohou mu být aktuální informace o místě a čase poskytování pohotovostní péče – včetně stomatologických pohotovostí – sděleny prostřednictvím zákaznických linek jednotlivých zdravotních pojišťoven.
Z dostupných podkladů vyplývá, že rok 2026 bude především prvním rokem praktického fungování nového modelu. Zákon a vyhláška stanovují povinné minimum, které musí být zajištěno plošně, zatímco konkrétní podoba sítě – včetně role mimopáteřních pracovišť nebo dalšího vývoje lékárenských pohotovostí – zůstává předmětem dalšího vyhodnocování a případných úprav v následujících letech.