Přeskočit na obsah

Zlatohlávek: HIV mění lipidové spektrum i přístup k léčbě dyslipidémie

zlatohlavek - Z hlediska dyslipidémie představují HIV pozitivní nemocní specifickou populacie
Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D., z III. interní kliniky – Kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN, Foto: MT

Díky moderní antiretrovirové terapii se HIV pozitivní pacienti dnes dožívají běžného věku – a paradoxně tak i infarktu myokardu či cévní mozkové příhody. Zatímco dříve umírali na AIDS, nyní čelí kardiovaskulárním komplikacím, k nimž přispívá i změněné lipidové spektrum. Doc. MUDr. Lukáš Zlatohlávek, Ph.D., v rozhovoru vysvětluje, jak HIV a jeho léčba ovlivňují metabolismus lipidů a proč je nutné pečlivě zohledňovat lékové interakce při volbě hypolipidemické terapie.

  • HIV pozitivita může mít své konsekvence v celé řadě dalších onemocnění. Jak ovlivňuje HIV pozitivita lipidové spektrum?

Díky moderní antiretrovirové terapii se dnes HIV pozitivní pacienti dožívají svého infarktu či mrtvice. Zatímco dříve pacienti umírali na AIDS, dnes k této fázi naštěstí většinou nedochází. Při správné léčbě jsou navíc neinfekční. Přesto určité stigma vůči HIV pozitivním pacientům ve společnosti i mezi zdravotníky bohužel stále přetrvává.

Samotná HIV infekce narušuje aktivitu lipoproteinové lipázy, což vede k hypertriglyceridémii, a zároveň dochází k downregulaci LDL receptorů na hepatocytech. Tito pacienti tak mají typicky zvýšené koncentrace triglyceridů i LDL-C. Navíc i antiretrovirová terapie, která je jinak velmi účinná – až v 95 procentech –, může sama o sobě přispívat ke zvýšení koncentrace LDL-C.

  • Jaká jsou specifika léčby dyslipidémie u této skupiny pacientů?

Týká se to především starších antiretrovirových přípravků, u těch novějších je tento efekt méně výrazný, i přesto však mohou mít negativní kardiometabolické důsledky. Proto bychom měli vždy volit léčbu, která zohledňuje nejen lipidové spektrum, ale i další komorbidity pacienta.

Pokud chceme léčit dyslipidémii, základními léky volby jsou statiny. Simvastatin a lovastatin jsou v této populaci kontraindikovány. Naopak lze bezpečně použít atorvastatin v dávce až 40 mg, případně ideálně rosuvastatin, který se metabolizuje jinými enzymatickými cestami. Ezetimib je rovněž považován za bezpečný. U inhibitorů PCSK9 zatím nemáme dostatek dat.

Velkým problémem zůstává široké spektrum lékových interakcí moderní antiretrovirové terapie. Na ty musíme vždy myslet a volit statin s minimálním interakčním potenciálem. Velmi užitečným nástrojem je v tomto ohledu online databáze lékových interakcí z Liverpoolu, kde lze zadat konkrétní antiretrovirovou léčbu i zvolený statin a ověřit jejich vzájemnou kompatibilitu, včetně doporučených dávek.

Další zpravodajství a videorozhovory z letošního kongresu České internistické společnosti naleznete ZDE. 

Doporučené