Přeskočit na obsah

Efektivita leží v organizaci služeb a elektronizaci

digitalizace
Ilustrační fotografie. Všechny osoby jsou modelem. Zdroj: iStock

Dva vzkazy z diskuse o efektivitě na konferenci mladých lékařů Medidays: Špatná zpráva je, že se v horizontu nejbližších desetiletí výrazně zhorší dostupnost a kvalita ve zdravotnictví, pokud významně nezvýšíme efektivitu. Ta dobrá zpráva je, že máme v efektivitě slušné rezervy, takže je co zlepšovat.

Ačkoli není efektivita v různých oblastech českého zdravotnictví průběžně měřena, shodli se panelisté v diskusi o efektivitě v českém zdravotnictví na lednové konferenci Medidays 2024, že není výborná.

Jedním z možných úhlů pohledu je mezinárodní srovnání dostupnosti zdravotních služeb a zdravotního stavu obyvatel. „Podle dat OECD máme v České republice nadprůměrnou úmrtnost na příčiny, kterým jde předejít lepší prevencí nebo lepší včasnou léčbou. Je to až o třetinu víc než evropský průměr. Máme nižší naději dožití. Na druhou stranu ale máme velmi dobrou dostupnost péče. Méně než půl procenta obyvatel si stěžuje na nenaplněné potřeby péče. Máme o třetinu víc kontaktů s lékařem, o třetinu více lůžek na počet obyvatel. Z toho je vidět, že dostupnost zdravotní péče a její objem je dobrý, ale výsledky tomu neodpovídají,“ uvedla Barbora Decker, analytička v Institutu pro zdravotní ekonomiku (iHETA), členka Iniciativy pro efektivní zdravotnictví. „To je právě ta efektivita, aby objem péče odpovídal výsledkům. V tom vidím prostor pro zlepšení,“ dodala.

Podle Ladislava Duška, ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), na tom není české zdravotnictví s efektivitou ani výtečně, ani nejhůř. „Je mnoho států Evropy, které jsou na tom hůř než my. Některé jsem měl možnost v posledních letech navštívit a strukturu péče vidět. Jsme tedy někde uprostřed,“ odhaduje. „Jsou oblasti, kde bychom za efektivitu měli dostat nafackováno. Máme hustou nemocniční síť, jež natahuje množství personálu, který pak chybí jinde,“ poznamenal na konferenci.

Pokud jde o výsledky zdravotní péče v porovnání s náklady, bylo na tom podle něj české zdravotnictví před covidovou pandemií výborně, ale jestli tomu tak je i nadále po prudkém nárůstu výdajů na zdravotnictví v posledních letech, to považuje za nejisté.

Upozornil ovšem, že data o zdraví populace nejsou parametr, který by přesně vypovídal o výsledcích zdravotnictví, protože záleží i na jiných faktorech. „Zdravotnictví nemůže samo o sobě zařídit ani dlouhou délku života ve zdraví, ani včasný záchyt kolorektálního karcinomu. Je potřeba posílit public health a populace musí zlepšit péči o své zdraví,“ upozornil prof. Dušek.

K tomu ale Pavel Hroboň, zakladatel Advance Healthcare Management Institute, podotkl, že i přístup lidí ke zdraví mohou lékaři ovlivnit. „Primární prevenci sice nemůžeme házet jen na zdravotnictví, je to celospolečenská záležitost, ale i s ní mohou lékaři krátkými intervencemi pomoci,“ uvedl Hroboň.

Také Oldřich Šubrt, zakladatel Academy of Healthcare Management, podotkl, že ve srovnání se Spojenými státy, Velkou Británií nebo Francií vydáváme za zdravotnictví mnohem méně, přitom výsledky nemáme o tolik horší. To platilo přinejmenším před epidemií covidu, po které jsme ale poskočili v žebříčku výdajů na zdravotnictví na vyšší místa, zmínil Šubrt. „Efektivitu neposuneme, když nezměníme motivace. Musíme ukázat lidem data, aby chtěli po politicích změnu,“ řekl Šubrt.

Podle Františka Vlčka, ředitele rozvoje a inovací v AKESO Holding, má české zdravotnictví jako systém svoje silné a slabé stránky. „Problém je se sítí a organizací péče, kde máme v efektivitě velké rezervy. Nejsme schopni reagovat na moderní trendy, protože systém je přeregulován. Naprosto selháváme v oblasti prevence a motivace pro zdravý životní styl, v agendě ochrany zdraví. Na druhou stranu výsledky kurativní péče jsou stále docela dobré,“ míní Vlček.

Dvě tři procenta efektivity ročně. Jde to?

Diskusi o zvyšování efektivity českého zdravotnictví na konferenci Medidays 2024 organizovala Iniciativa pro efektivní zdravotnictví a moderoval ji zakladatel iniciativy Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity. „Jen demografický vývoj povede k tomu, že se do roku 2050 dostaneme z 20 procent, která dnes reprezentují lidé nad 65 let věku v české populaci, na 31 procent. Až dnešní čtyřicátníci začnou řešit největší zátěž nemocí, budeme mít o polovinu horší poměr mezi lidmi v aktivním věku a těmi, kdo péči většinou potřebují. To povede ke zhoršení nedostatku personálu, ale také k finančním komplikacím,“ vypočítal Hlávka. „Měli bychom najít uvnitř systému zdravotnictví každý rok dvě tři procenta, abychom udrželi krok s demografickou změnou,“ poznamenal.

Jak na to? Je to vůbec možné? „Málo pracujeme s daty, neměříme efektivitu. Analýzy nákladové efektivity jsou sice zákonem vyžadovány u léčivých přípravků, ale například už vůbec ne u preventivních postupů. Přitom existují nákladově efektivní preventivní programy, ale i vysoce nákladově neefektivní. Musíme hledět na to, kolik nám investované prostředky generují účinku, tedy zdraví,“ navrhuje Barbora Decker. A nabízí konkrétní příklady. Například rozdíly mezi jednotlivými praktickými lékaři v tom, jaký podíl jejich registrovaných pacientů chodí na preventivní prohlídky. Kdyby se dokázali ti s horší docházkou pacientů inspirovat u úspěšnějších kolegů, mohlo by se zlepšit zdraví jejich pacientů. I když může být část rozdílů dána objektivně, leccos má praktický lékař ve svých rukách. „Mohou si zvát pacienty, edukovat je o smyslu prevence, zavést objednávkový systém,“ vypočítává Decker. K tomu by přitom měli být podle ní praktici ekonomicky motivováni. „Udržet si vnitřní motivaci je pro lékaře těžké, měli bychom odměňovat za výsledky, aby měli vnější motivaci,“ myslí si Decker.

Dalším příkladem podle ní může být péče o diabetiky. Její kvalita by měla být průběžně měřena a vyhodnocována. „U diabetiků bychom měli cílit na to, aby nedocházelo ke komplikacím. Dělali jsme analýzu, kolik diabetiků má provedena vyšetření, která odpovídají doporučeným postupům. Bylo by dobré, kdyby to praktický lékař hlídal, ale nemá k tomu motivaci,“ uvádí Barbora Decker.

Také podle Pavla Hroboně tu konkrétní příklady, jak zlepšit efektivitu, jsou. Technicky a věcně by nebyl problém leccos zlepšit. Velký prostor vidí ve struktuře a organizaci zdravotních služeb. „Zjevně máme větší množství nemocnic, které si udržují schopnost poskytovat akutní péči v režimu 24/7, než je nutné z hlediska dostupnosti péče. V primární péči i u většiny odborností ambulantních specialistů by mohly pomoci skupinové praxe. Recepce převezme administrativní úkony od sester, sestry převezmou část práce lékařů, produktivitu tak jde zvýšit o padesát procent. Na to jsou konkrétní příklady. U následné péče bychom potřebovali, aby přebírala pacienty z akutních lůžek co nejdříve a snažila se je rychle vrátit domů nebo je umístila do pobytového zařízení sociálních služeb. Jenže následnou péči platíme způsobem, který k tomu vůbec nemotivuje,“ uvádí Hroboň.

To ale není vše. Náklady šetří kvalitní péče, která snižuje komplikace chronických nemocí. Takovou by měl systém podporovat. „Už dnes máme podrobná data zdravotních pojišťoven a mohli bychom měřit velmi jednoduché parametry jako dodržování doporučených klinických postupů v různých oblastech diagnostiky a terapie. Takovou analýzu jsme pro jednu krajskou pobočku VZP dělali před osmi lety, takže vím, že výsledky mohou být strašidelné. Že se podobné analýzy nedělají rutinně, vnímám jako velký problém,“ uvedl Hroboň.

V některých ohledech je podle něj pokrok příliš pomalý. „Že nemáme elektronické žádanky nebo třeba jednodušší způsob, jak měřit čekací doby, jaký používají už deset nebo patnáct let na Slovensku, to je pro mě stejně nepochopitelné, jako že nemáme vysokorychlostní trať mezi Prahou a Vídní,“ poznamenal.

Leccos jde podle Františka Vlčka zlepšit přímo z pozice poskytovatele zdravotních služeb, zejména zefektivnit využití času personálu. „Efektivitou se zabýváme intenzivně, na svůj rozvoj si musíme vydělat. Je množství věcí, které můžeme na úrovni poskytovatele zdravotních služeb dělat, ať jde o administrativu, automatizaci, výměnu informací… Za covidu jsme byli schopni testovat v přepočtu na počet lůžek více pacientů na covid než fakultní nemocnice nebo velké nemocniční holdingy, a to díky tomu, že jsme věci zautomatizovali, a odstranili tak administrativu. Je to také otázka organizace práce, pečlivé zvažování toho, jakou práci můžu zastat méně kvalifikovanou pracovní silou. To je ale už oblast, kde narážíme na přísnou a nezdravou legislativu,“ uvedl Vlček. Nevhodné regulace vnímá jako významnou brzdu zvyšování efektivity. „Měli bychom začít platit za výsledek, za kvalitu,“ uvádí také.

Elektronizace jde pomalu

I když na panelu zazněla kritika toho, jak málo analyzujeme a využíváme data, z pohledu ředitele ÚZIS Ladislava Duška se toho za posledních deset let ohledně zdravotních dat hodně zlepšilo. „Není to tak dlouho, co jsem na ÚZIS přišel pomáhat, a většina dat se sbírala na papírech. Když chtěl pan ministr Němeček vědět, kolik máme zdravotních sester, přinesl jsem mu odhad plus minus dvacet tisíc kusů. To byla katastrofa. Trvalo pět let změnit zákony. Dnes máme centralizovaná data zdravotních pojišťoven. Máme informační systém na mapování kapacit lékařů a další součásti Národního zdravotnického informačního systému,“ připomíná prof. Dušek.

Do budoucna ale vidí ještě hodně potenciálu v elektronizaci zdravotnictví a v tom, kolik klinických dat by se mohlo sbírat automaticky z nemocničních informačních systémů bez přepisování. „České zdravotnictví se příliš nepohnulo, co se týká informačních systémů. Lékaři přepisují zprávy z obrazovky do obrazovky. V tom je utopené množství neefektivity,“ podtrhl Dušek. V elektronizaci jsou podle něj sice velmi pomalé pokroky, ale ne že by nebyly žádné. „Zákon o elektronizaci zdravotnictví byl o prsa schválen na konci minulého volebního období v roce 2021, místo aby byl schválen v roce 2001, a ještě jsme ho psali po nocích stylem národ sobě, protože ti, co ho měli psát, ho nepsali. Jeho implementace se šíleně táhne. Dnes už tomu ale nestojí moc v cestě, aby vznikly standardy, jak přímo z nemocničního informačního systému posílat data, podle nich hodnotit kvalitu a také podle nich případně hradit péči,“ řekl Dušek.

Sdílejte článek

Doporučené

Proč transformovat síť nemocnic

23. 2. 2024

Nedostatek personálu, tlak na větší efektivitu, ale i vývoj medicíny a požadavky na kvalitu. To je jen několik důvodů, proč se změnám na mapě…