Jako by se od akce Děkujeme, odcházíme téměř nic nezměnilo
Spíše by se dalo říci, že novela zákona č. 262/2006 Sb. s „přílepkem“ o navýšení zákonem povoleného počtu přesčasových hodin byla tou příslovečnou poslední kapkou, jíž pohár trpělivosti mladých lékařů přetekl. Nejde jen o služby, ale také o drhnoucí přístup k atestaci, ocenění práce zdravotnického profesionála, zejména v nemocnicích, neúnosnou administrativní zátěž…
Společně s anketou o formě protestu proti pozměňovacímu návrhu MUDr. Víta Kaňkovského spustila Sekce mladých lékařů ČLK aktivitu Nebuď mýval! Neúnosné množství přesčasových hodin, tzv. služeb se projevuje nejen „mývalíma“ očima, ale také rezignací na soukromý, rodinný, společenský život.
Přitom je ze všech profesí známo (nejen ze zdravotnictví), že nejlepší výkony podávají odpočinutí a spokojení pracovníci. Žádný z pacientů by si nepřál, aby složitou akutní operaci provedl chirurg po nepřetržité 72 hodin trvající službě.
Dva představitelé jmenovaných aktivit poskytli MT odpovědi na klíčové otázky: MUDr. Marie Svobodová mimopražská lékařka, matka malého potomka, a praktický lékař z Prahy, MUDr. Martin Pavelka. Ač se v mnohém oba pohledy liší, shodují se na obtížně dosažitelné specializaci (atestaci) a podhodnocení práce lékaře. Skoro to vypadá, jako by se za 13 let od akce Děkujeme, odcházíme téměř nic nezměnilo…