Má lékař šanci odhalit týrání dítěte v rodině?
V terénu je malá šance na odhalení
S týranými dětmi jsem se jako lékařka nesetkala často, a ne přímo, spíše při návštěvě některého lůžkového oddělení či v minulosti při své práci v krizovém centru. Nicméně myslím, že se na jedné straně signálům týrání mnohdy nevěnuje pozornost, ale na druhé straně se zase neobjevují tak často. Přesto je třeba hlavně při ošetřování zranění či známkách zanedbávané péče na toto nebezpečí myslet. Ve FN Motol také funguje systém hlášení – dotazníky v případě podezřelých poranění, které vyplňují rodiče či doprovázející osoby, a hlášení sociálnímu oddělení při podezření na týrání. V případě týrání je nutné především situaci a stav dítěte popsat, zdokumentovat, nechat vyplnit dotazník od doprovázející osoby, podat hlášení sociálnímu oddělení nemocnice, případně právnímu oddělení, pokud nelze jinak vše oznámit policii. Dítě je také nutné hospitalizovat – poskytnout mu ošetření, zajistit pro ně možnost dalšího vyšetření a šetření, poskytnout mu ochranu do doby, než se rozhodne o dalším pobytu čí případně návratu do rodiny (např. předběžným opatřením je zajištěno, že se nevrátí mezi týrající osoby). Myslím, že v terénní praxi je šance problém odhalit někdy dosti malá, především v případě psychického týrání, diskrétních způsobů tělesného týrání a sexuálního zneužívání. Lékař si nicméně může všímat určitých známek fyzického týrání a signálů v chování dítěte apod. Je všeobecně známa i nechuť profesionálů „do toho jít“, protože většinou rodinu znají a nezdá se jim, že by měli razantně vstupovat do jejího života. Často bývají přesvědčeni, že to nemůže být pravda, a také se chtějí vyhnout nepříjemným soudním jednáním apod.
MUDr. Martina Kašparová,
Centrum komplexní péče pro děti s poruchami vývoje FN Motol
Psychické týrání se hojí nejhůře
Týrání dětí je dnes velmi populární pojem. V běžné praxi na skutečné týrání dětí, jak je dnes prezentují média, narážíme poměrně málo, ale každý dětský lékař se s ním jednou za několik let setká. Tyto případy pediatr vyřeší ve spolupráci s orgány péče o dítě, děti nejčastěji odcházejí z rodiny a rodiče (nebo jen rodič) jsou i soudně potrestáni. Hůře se odhalují takové podoby poškozování, které nejsou nápadné, dítě nemá na těle žádné známky násilí a pouze podle určitých nepřímých indicií lze na takové jednání usuzovat. V běžné praxi dětský lékař často nemůže ani tyto případy registrovat, protože rodiče se vyhýbají kontaktu s registrujícím lékařem z toho důvodu, že dítě zná a mohl by toto počínání odhalit. Proto navštěvují většinou různé pohotovosti, chirurgické ambulance, kde obrazně „mizejí v davu“ ostatních běžně nemocných dětí. Podobně je velmi obtížné odhalovat psychické týrání, které místo tělesných jizev zanechává i jizvy na duši, jež se hojí nejhůře.
MUDr. Bohuslav Procházka,
praktický lékař pro děti a dorost, Kutná Hora
Velkou roli hraje zvrácená stupnice hodnot
Zdá se, že počet týraných dětí se zvětšuje. Je to tím, že se o tom dříve nemluvilo, nebo tím, že si toho více všímáme? Asi obojím. Jistěže se nesetkávám při své pediatrické praxi denně s týraným dítětem, ale občas již chování rodičů vůči nemocnému dítěti ledacos napoví. Nelze se však spoléhat jen na tyto projevy, jež mohou vyvolávat i jiné faktory. Samozřejmě že každé sebemenší podezření se snažím objektivizovat, a to důkladným vyšetřením dítěte (hledám stopy násilí), pohovorem s ním i rodiči, opakovanou návštěvou dítěte u něj doma. Ptám se učitelů, kteří mají dítě v péči, zdali ve škole prospívá, jak se chová a jestli si někdo nevšiml něčeho neobvyklého. Ač je povinností každého občana ČR hlásit podezření z týraní orgánům péče o děti, nevšímavost, lhostejnost a pohodlnost některých lidí jsou příčinou neodhalení problému a často nešťastných konců – viz kauza Kuřim. Příčin týraní dětí je jistě mnoho. Dnešní konzumní společnost, honba za penězi a úspěchem, zvrácená stupnice hodnot jak rodičů, tak také „vzorů“ (politici, celebrity, sportovci), nedostatek času na výchovu dětí. Většina dětí to zvládá, ale „slabší“ jedinci se „domáhají“ svých dětských práv a to se některým rodičům nelíbí. Velmi často si kladu otázku, proč tedy děti mají. Celá atmosféra současné společnosti, nedostatek kladných vzorů pro rodiče i děti, citová nezralost vedou k časnému rozpadu rodiny a fenoménu „překážejícího“ dítěte. V této situaci asi největší roli budou hrát lékaři a učitelé – jak se toho zhostí? Každý po svém.
MUDr. Parvi Gricová,
praktická lékařka pro děti a dorost, Uherské Hradiště
Je třeba vyrozumět OSPOD
Se známkami týrání dětí se vyjímečně setkávám. Následuje pak hlášení na oddělení sociálně‑právní ochrany dětí (OSPOD). Šance na odhalení v běžné praxi je však malá. Je ovlivněna nemocností dětí, zprávami sousedů, frekvencí celkových preventivních prohlídek.
MUDr. Jiří Dufka,
praktický lékař pro děti a dorost, Brno
Týrání nejlépe odhalí širší rodina a škola
Ve své denní praxi praktického dětského lékaře se s týranými dětmi běžně nesetkávám, avšak na několik z nich jsem přece jen narazil. Podle mého názoru rodiče s týraným dítětem do ordinace pokud možno nechodí z prostého důvodu, aby se vyhnuli možnosti rozpoznání tohoto stavu. Přesto i kvůli široké publicitě a množství různých programů a přednášek na možnost, že se s týraným dítětem setkám, neustále při své práci myslím. Věřím, že tak mohu problematickou rodinu lépe odhalit. Hlavní roli v rozpoznání má však dle mého názoru širší rodina a škola. Větší problém vidím v rodinách, kde dítě spíše zanedbávají, nestimulují dostatečně jeho psychosociální vývoj, a také v rozvedených rodinách, kde se skrze dítě řeší partnerské spory. S dopady na psychiku dítěte se setkává každý pediatr velice často. Bylo by dobré mediálně uchopit i tuto problematiku.
MUDr. Zdeněk Weiss,
praktický lékař pro děti a dorost, Nymburk
Rodiče si dávají pozor na odhalení
Naštěstí jsem se s týráním dítěte ve své praxi nesetkala a myslím, že odhalit ho není vůbec jednoduché. Povědomí lidí o tomto problému je velké, takže pokud by byly fyzické známky týrání patrné a dítě mělo přijít např. na preventivní prohlídku, rodiče ho mohou přeobjednat s tím, že se jim termín nehodí. Jistě v takovém případě nepřijdou spontánně. Pokud jde o psychické týrání, lze je odhalit jen velmi těžko, protože pacienti dokáží výborně disimulovat. Domnívám se, že bych ho zjistila spíše náhodou. Samozřejmě v podvědomí mám tento problém neustále a dávám si velký pozor, abych něco nepřehlédla, avšak vzhledem k tomu, že jsem se s týráním zatím osobně nesetkala, skutečně nevím.
MUDr. Věra Ryvolová,
praktická lékařka pro děti a dorost, Havlíčkův Brod
Některé dětské úrazy jsou poněkud „zvláštní“
V poslední dekádě vykazuje vzrůstající tendenci počet dětí s termickým úrazem, jako je opaření nebo popálení. Některé rodiči udávané příčiny těchto úrazů jsou skutečně neobvyklé. Proto při příjmu dítěte k hospitalizaci využíváme dotazník pro rodiče od MUDr. Biskupa, který se touto problematikou dlouhodobě zabývá. Na základě způsobu jeho vyplnění eventuálně kontaktujeme sociální pracovníky se žádostí o zahájení šetření. Počet těchto šetření bohužel stále stoupá. V současnosti se týká 15 až 20 % přijatých dětských pacientů.
MUDr. Ludomír Brož,
Klinika popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady
Potřebujeme integrovat kusé informace o týraných dětech
Týráním, zneužíváním a zanedbáváním jsou nejvíce ohroženy nejmladší děti. A právě u nich je pozornost lékařů klíčová – nelze spoléhat na to, že takové dítě zachytí škola nebo okolí rodiny. Případy, kdy první upozornění přijde od zdravotníků, však nejsou příliš časté, určitě je zde velká rezerva. Na druhé straně jen zřídka má jeden lékař příležitost najít něco podezřelého vícekrát po sobě. Pokud tyto rodiny s dítětem vůbec lékařskou pomoc vyhledají, velmi často se obracejí tam, kde není zaručena kontinuita péče – například na pohotovost. Velká část týraných dětí se však k lékaři nedostane vůbec. Zcela jistě by pomohlo, kdyby se roztříštěné informace o těchto dětech systematicky shromažďovaly, aby bylo možné si udělat celkový obrázek o kontaktech dané rodiny se zdravotnictvím. Naše spolupracovnice programátorka Šárka Tesařová takový program vytvořila. Umožnil by například sledovat, že u konkrétního dítěte nejsou vykazovány kódy za preventivní prohlídky, což s největší pravděpodobností znamená, že vypadlo ze zorného úhlu praktického dětského lékaře. Když je dítě ošetřeno s jednou zlomeninou, jistě to nemusí nic znamenat. Pokud ale uvidíme, že v krátké době u něj diagnostikovala zlomeninu tři různá pracoviště, měl by se tomu někdo věnovat. Také to by nám program ukázal. S tímto projektem souhlasily pojišťovny i ministerstvo zdravotnictví, přes velké úsilí se nám jej ale nedaří uvést v život. V současné době leží na ministerstvu práce a sociálních věcí.
JUDr. Marie Vodičková,
předsedkyně Fondu ohrožených dětí
Zdroj: MT