Přeskočit na obsah

Přáda: Ministerstvo budeme honit k tomu, aby své sliby dodrželo

MUDr. Jan Přáda
Foto: MT

Až dohodou na nejvyšší vládní úrovni skončila letošní etuda mladých lékařů z iniciativy Lékaři jsou jenom lidi. Co to znamená pro zdravotnictví? Začíná právě teď ta skutečná reforma českého zdravotního systému? A jakou roli v ní sehrají samotní lékaři? Vykompenzuje slíbené navýšení platů a mezd lékařům ztrátu zapříčiněnou dodržováním zákoníku práce? A jak je to s možnými výsluhami pro zdravotníky? Odpovědi na tyto a další otázky jsme se pokusili získat bezprostředně po podpisu klíčové dohody od předsedy Sekce mladých lékařů a viceprezidenta ČLK MUDr. Jana Přády.

  • Protestní akce lékařů končí. Kromě potřeby zlepšení finančního ohodnocení jste ale poukázali i na řadu problémů českého zdravotnictví. Může to být začátek reformy?

Pevně doufám, že ano. Pro mě osobně tato akce nekončí. Je to teprve první kapitola a celý tým kolem mě a další zapojení lidé jsou si vědomi toho, že za tři měsíce opravdu všechno vyřešit nešlo a že musíme pokračovat v práci, abychom se někam dál posunuli.

  • Zbývají vám vůbec ještě síly pohlídat pokračování reformních prací v českém zdravotnictví? Tedy především kroky ke změně organizace práce, dodržování zákoníku práce, zákon o odměňování zdravotníků, oblast vzdělávání a celkově zlepšování efektivity zdravotnictví?

Tu sílu mít musíme. Ale není to vůbec jen o mně, je nás poměrně hodně. Prakticky v každé nemocnici je nějaký koordinátor, který nám v těchto věcech pomáhal. Ta změna se ovšem musí odehrát hlavně v hlavách lékařů, aby si byli vědomi toho, že to jde dělat jinak a že opravdu nemusejí být nuceni a tlačeni dělat něco nad rámec zákona.

  • Hodně sil možná sebere přelomový zákon o odměňování zdravotníků. Na jeho tvorbě máte participovat. Máte už nyní naformulované nějaké požadavky na jeho paragrafované znění? Vidíte už teď nějaké potenciální třecí plochy mezi vámi a ministerstvem zdravotnictví?

Těch třecích ploch bude asi mnoho. Nicméně ty požadavky na něj jsou v zásadě velmi podobné, jako byly naše původní požadavky v rámci této akce. To znamená fixace na určitou průměrnou mzdu v České republice. Takže o tomhle se budeme dohadovat. Ale je nám samozřejmě jasné, že v rámci toho vyjednávání nás čeká nejspíše mnoho dalších úskalí.

  • Na co se tedy kromě tohoto zákona v příštím roce nejvíce zaměříte? Jak chcete postupovat a co je podle vás reálné do konce volebního období? Přeci jen překopat 30 let (ne)fungující systém za rok či dva nebude vůbec snadné…

Tak ten systém ne že by byl nefungující, ale fungoval na patologických principech, které ždímaly zdravotníky. Je nám jasné, že půjde o běh na dlouhou trať. A je to přesně ten důvod, proč teď říkáme, že to pro nás zdaleka nekončí. Chceme se zaměřit hlavně na vzdělávání lékařů, aby bylo transparentnější a organizačně jednodušší. Ne aby bylo snazší z hlediska odbornosti a erudice, kterou lékař musí získat, ale z hlediska toho, jakým způsobem lékaři procházejí tím systémem. Chceme se soustředit i na to, aby byla opravdu kontrolována hygiena práce ze strany inspektorátu práce. Chceme se zabývat také – a jsme na to v pracovní skupině na ministerstvu – otázkami mateřství a rodičovství, to znamená na podporu dětských skupin, školek a dalších podobných záležitostí, které lékařům ulehčí návrat do nemocničního systému poté, co mají děti. Právě to bylo totiž velmi často příčinou toho, proč lékaři z nemocnic odcházeli. Tedy že po založení rodiny prostě už neměli nebo nechtěli si udělat čas na to, aby trávili 60 hodin týdně v práci. 

  • No ale pak je tu také otázka odměňování. Vzhledem k tomu, že přesčasová práce tvořila až 50 procent příjmů lékařů, tak vyjednané částky, ač jsou za poslední roky bezprecedentní, nemohou plně kompenzovat výpadek. Nebudou přeci jen lékaři nuceni nakonec zase sloužit více, než je zdrávo? To myslím obrazně i doslova.

Tak samozřejmě my víme, že ty částky by mohly být daleko vyšší. Na druhou stranu by to byla otázka ještě minimálně dvoj- až trojnásobné cifry, o které se bavíme. To znamená dvaceti až třiceti miliard. Nám se za tři měsíce povedlo dojednat navýšení, které nepovažuji za neúspěch. Z ekonomického hlediska to samozřejmě povede k mírnému narovnání. Každého lékaře to oprostí od dvou služeb měsíčně. Takže k mírnému posunu tam dojde, ale je potřeba to narovnávat dále. Ale je také potřeba, aby si lékaři uvědomili, že nad těch 416 hodin za rok by už neměli chtít pracovat. 

  • Rozpisy na leden už by měly respektovat 416 hodin. Máte zprávy o tom, že by už nemocnice nějak významněji zasahovaly od příštího roku do rozpisů práce, aby respektovaly tento limit přesčasové práce? Nebo se pojede zatím spíše ve starých kolejích?

Já pevně doufám, že ty staré koleje jsme v tento moment trochu vykolejili. Máme zprávy z mnoha oddělení, že k tomu, aby se tento limit dodržoval, budou mít lékaři vyjednaná třeba náhradní volna a další záležitosti…

  • Jaké další záležitosti máte na mysli?

Třeba do služeb budou chodit až na čtvrtou odpolední, ne že tam budou už od rána. To jsou věci, které nás hrozně těší, protože samozřejmě my nejsme schopni dosáhnout na úplně všechny lékaře v České republice. Hodně ovšem bude záležet nejen na individuální, ale i na kolektivní aktivitě lékařů v rámci každé nemocnice, aby si ty věci domluvili tak, aby se to dodržovalo.

  • Zaznamenal jsem, že řada lékařů vnímala úkorně, že velká část prostředků, které jste vy jako lékaři vybojovali, poputuje k ostatním zdravotníkům. Jak to vnímáte vy a jak to lékařům vysvětlujete? Proč má být pro lékaře důležité, aby se zlepšovaly i pracovní a finanční podmínky ostatních zdravotníků?

Tak je to samozřejmě důležité z hlediska nějaké kolegiality. Druhá věc je, že pan ministr i pan premiér dopředu avizovali, že nějaká část půjde i dalším zdravotníkům. To znamená, že by bylo velmi neférové chtít celou částku jen pro nás. Poměr, jak se to rozdělilo, je samozřejmě tématem k diskusím, ale myslím si, že dopadl ve prospěch lékařů dobře.

  • Vaši kolegové otevřeli také téma výsluhové renty či zohlednění množství přesčasových hodin v důchodech. I z vaší komunity se ale začínají ozývat hlasy, jestli už to není moc, jestli už netlačíte přeci jen trochu příliš na pilu, a obávají se ztráty podpory veřejnosti. Co si myslíte o rentách vy, měli by je zdravotníci mít a je to něco, za co byste byl ochoten se „rvát“?

Já si myslím, že tohle téma bylo extrémně nešťastně komunikováno. Myšlenka, že by měl sociální systém nějakým způsobem zohledňovat pracovníky – a teď se nemusíme bavit jen o zdravotnících –, kteří ročně stráví v práci místo dvanácti patnáct měsíců, je podle mého názoru naprosto racionální. Z mého pohledu výsluhy jako takové, se vším, co k tomu patří, nejsou vůbec šťastné řešení a těch způsobů, jakým by mohla být zohledněna pracovní, resp. hodinová zátěž pracovníků ve zdravotnictví, je více.

  • Jak byste tyto pracovníky zvýhodňoval vy?

Mně je třeba sympatičtější rakouský model, kdy mají zdravotníci speciální systém důchodového připojištění. Každý měsíc odvádějí jistou daň a pak jim běží nějaká částka do důchodu. Protože ty předčasné odchody do důchodu, které byly také občas zmiňovány, by vedly k ještě větší personální destabilizaci a mohly by položit celý český zdravotní systém na kolena.

  • Pan prezident Milan Kubek připomněl, že výsluhy byly již několikrát, a letos také, součástí usnesení sjezdu České lékařské komory. Znamená to, že toto usnesení už napříště neuvidíme?

Já si myslím, že bude formulováno poněkud odlišně, protože si nejsem jistý, že jsou si všichni vědomi toho, co výsluha podle služebního zákona vlastně znamená…

  • Vraťme se teď zpátky. Co podpora lékařů po této úspěšné akci? Myslíte, že můžete od kolegů očekávat stejnou míru entuziasmu při pokračování skutečných systémových změn, které nás možná čekají? Čím lékaře chcete ze své současné pozice udržet ve střehu a jak si chcete zachovat jejich přízeň a podporu?

My si chceme zachovat jejich přízeň a podporu tím, že o naplňování všech dohodnutých záležitostí, které zde dnes byly stvrzeny, budeme lékaře stále informovat. V případě, že by nebyly naplňovány, budeme příslušné orgány, ať už ministerstvo zdravotnictví, nebo kohokoli jiného, honit k tomu, aby se ke své odpovědnosti postavily čelem a své sliby dodržely. A to si myslím, že je klíčové pro to, aby lékaři opravdu věděli, že tohle pro nás není konec našich aktivit, ale že to byl opravdu jen první krok a že chceme a potřebujeme pokračovat dál.

  • Mladí lékaři akci spustili, do cíle ale doběhli spolu s odbory. Bude tento tandem pokračovat i v příštím roce při dalších jednáních a aktivitách směrem k reformě zdravotního systému?

Odbory byly k celé věci přizvány z toho důvodu, že Sekce mladých lékařů ani ČLK jako taková nemá kompetence k tomu, aby svolávala například jednání tripartity apod. Na některých věcech tedy spolupracovat budeme, ale samozřejmě spoustu věcí si budeme řešit i po vlastní ose.

  • Závěrem osobní otázka. Jistě jste si na začátku roku 2023 ani nedokázal představit, co vše vás tento rok čeká. Co vám dala a co vám vzala tato bezesporu neopakovatelná zkušenost a jak se vám a vašemu týmu dařilo vše skloubit s prací, která – jak jste ukázali – je sama o sobě velmi časově i energeticky náročná?

Já i celý můj tým jsme v půlce léta stáli před rozhodnutím, jestli to, co se tu děje, resp. neděje, necháme být a budeme na to jen koukat, nebo s tím začneme něco dělat. Jsem rád, že jsme si na tuto otázku všichni odpověděli stejně – tedy že s tím chceme něco dělat a že se do toho pustíme. To skloubení s lékařskou profesí ještě docela šlo, nicméně většina z našeho týmu musela osekat leckdy až na úplnou nulu všechny osobní a rodinné aktivity. Takže z tohoto hlediska tam byla určitě velká oběť. To samotné jednání, byť trvalo tři měsíce, což se někomu může zdát jako krátká doba, bylo velmi náročné. Ty věci se řešily každý den a trvalo to vždy několik hodin, takže to bylo samozřejmě extrémně vyčerpávající. Mohu říci, že jsme tam nechali všechno, a myslím, že jsme udělali všechno, co bylo v tenhle moment možné. A ty další věci? Ty budeme muset holt řešit v následujících měsících.

Sdílejte článek

Doporučené

Stačí se podívat

21. 6. 2024

Hodnocení druhých lidí na základě pozorování jejich tváře a těla je ovlivněno pocitem důvěryhodnosti a dominance.