Příplatek zdravotníkům, kteří příjdou do styku s ptačí chřipkou?
Pracuji na oddělení ARO, kde jsou přijímáni pacienti v kritickém stavu, v bezvědomí, mnohdy bez identity a čím dál častěji se základními onemocněními typu - meniningitis, herpetická meningitis, meningokok a nyní také s virem H1N1. Susp. pak toxikomani s hepatitis, či susp. HIV. Již rok také provádíme hemodialýzu, CVVH. Výčet prapodivných nemocí uvedených v zákoníku práce podle mne neodpovídá evropským podmínkám, a tudíž se domnívám, že by měl být brán zřetel na typy infekčních onemocnění, která se u nás vyskytují. Proto se tedy ptám, v čem se liší má práce s infekčním pacientem (včera například jsem ošetřovala pacienta s H1N1), ve srovnání se sestrou na infekční JIP, která příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí má? Týká se to také výhod - sestra na JIP má dovolenou navíc a sestra na ARO ne?
Odpovídá JUDr. Dominik Brůha
Ve vztahu k dotazu je třeba uvést, že poskytování tzv. rizikového příplatku, který byl do konce r. 2006 řešen v dřívějším zákoníku práce a především v tehdy platných nařízení vlády (tj. v nařízení vlády č. 252/1992 Sb. o podmínkách pro poskytování a výši zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách a v nařízení vlády č. 333/1993 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci) bylo dramaticky zúženo v souvislosti s nabytím účinnosti nového ZP.
Od 1. 1. 2007 je tzv. rizikový příplatek – nyní správně příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí řešen v ZP, resp. především v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.
Prostřednictvím tohoto nařízení vlády přitom byla zrušena možnost přiznání tzv. příplatku za práci ve zdraví škodlivém pracovním prostředí (tzv. „rizikový příplatek“), když citované nařízení vlády oproti dřívější úpravě podstatně omezenějším způsobem vymezuje ztížené pracovní prostředí pro účely poskytování příplatku. Právní úprava v podobě nařízení vlády č. 567/2006 Sb. tak ve svých důsledcích způsobila, že převážná většina zaměstnanců ve zdravotnictví nemá od 1. ledna 2007 nárok na přiznání příplatku za ztížené pracovní prostředí.
Skutečnost, že zmiňované nařízení vlády neuvádí biologické činitele nebo jejich zdroje nebo přenášeče, kterými jsou např. Meniningitis, Herpetická meningitis, Meningokok či vir H1N1 apod. – pro naše území aktuálně jistě typičtější než nařízením vlády výslovně uváděné „exotické“ nemoci jako Virus Ebola, virus Marburské horečky, Mycobacterium leprae atd. - vnímá zaměstnanecká veřejnost jako nedůvodně striktní právní úpravu.
S tím lze do značné míry souhlasit, nicméně příp. změnu může provést – vzhledem k tomu – že se jedná o nařízení vlády, pouze vláda.
Jakési dílčí „změkčení“ přinesla zatím pouze cca 2 roky stará novela (účinnost od 1. 11. 2007) provedená nařízením vlády č. 249/2007 Sb., která mezi práce spojené automaticky s nárokem na příplatek za ztížené pracovní prostředí doplnila „pracovní činnosti spojené s vyšetřováním a léčením osob hospitalizovaných na klinických pracovištích specializovaných na léčení infekčních onemocnění.“
Lze předpokládat, že toto „změkčení“ právní úpravy mohlo mít a má na druhé straně vliv z hlediska přiznávání „rizikového příplatku“ na nestejné zacházení mezi zaměstnanci infekční JIP a oddělení ARO, byť zaměstnanci obou těchto pracovišť mohou reálně přicházet do kontaktu s nebezpečnými biologickými činiteli.
K druhé části obecného dotazu týkající se dovolené je zřejmé, že tazatel(ka) má na mysli tzv. dodatkovou dovolenou, která je v délce max. 1 týdne přiznávána zaměstnancům, kteří konají práce zvlášť obtížné ve smyslu § 215 zákoníku práce. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že podle aktuální právní úpravy je nárok zaměstnance na dodatkovou dovolenou zcela nezávislý na přiznání nebo nepřiznání tzv. rizikového příplatku. Jinými slovy, nepřiznání rizikového příplatku nemá žádný vliv na přiznání dodatkové dovolené a naopak.
Pokud tedy je splněna základní podmínka § 215 odst. 2 písm. b) ZP v tom smyslu, že zaměstnanec je skutečně při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaven přímému nebezpečí nákazy a tuto práci vykonává alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, pak by mu měla být dodatková dovolená přiznána. V případě sporu ohledně přiznání nároku na dodatkovou dovolenou lze v dohodě se zaměstnavatelem nechat zpracovat odborný posudek ohledně charakteru práce s infekčními materiály, případně se obrátit na orgány ochrany veřejného zdraví, orgány inspekce práce apod.
DÁLE ČTĚTE:
Platová třída porodní asistentky
Platová třída sestry na bronchoskopii
Zdroj: www.tribune.cz