Získání invalidního vozíku a možné chyby při zpracování žádosti o něj

Každý pacient, který z jakéhokoliv důvodu není schopen chůze nebo je v chůzi omezen, má právo na úhradu mechanického invalidního vozíku (MIV), pokud mu nestačí jiné pomůcky pro chůzi (hole, berle, chodítka apod.). O tom, co je nutné pro získání MIV hrazeného ze zdravotního pojištění a jaké se v předepisování žádosti dělají chyby popíšeme v této Poradně.

Pacient si MIV může koupit sám, nebo může žádat zdravotní pojišťovnu (ZP) o jeho úhradu z veřejného zdravotního pojištění, pokud je řádně pojištěn a splňuje zákonem stanovené indikační podmínky pro úhradu MIV. Tyto podmínky jsou obsahem přílohy č. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění.

O MIV nejčastěji žádá praktický lékař anebo specialista (neurolog, rehabilitační, internista, ortoped, gerontolog, diabetolog). K vyřízení žádosti je potřeba na ZP doručit Žádanku o schválení/povolení (Doklad č. 21), která má několik částí, které musí být vyplněny.

Základem je identifikace pacienta (jméno, příjmení, číslo pojištěnce), identifikace prostředku, o který je žádáno (SÚKL kód a název MIV), identifikace lékaře (jméno, identifikační číslo pracoviště). Pokud je k vozíku žádáno i příslušenství, musí být o každé žádáno samostatnou žádankou.

Další součástí je medicínské zdůvodnění žádosti, proč je o vozík žádáno nebo proč lékař indikuje požadované příslušenství. Součástí je také aktuální výška a váha pacienta (popř. šíře sedu) a telefonický kontakt na pacienta. 

Některé typy vozíků jsou tzv. cirkulovatelné. Vozík lze tedy po jeho vrácení předchozím pacientem a po jeho opravě dodavatelem opět vydat k užívání jinému pacientovi. Pojišťovna i dodavatel má povinnost vždy před výdejem nového vozíku upřednostnit výdej tzv. repasovaného ZP, tedy použitého, a to s ohledem na hospodárné využívaní veřejných financí. 

Posouzení naplnění indikačních podmínek náleží ZP. Ta je posoudí dle doložené zdravotnické dokumentace. Schválením vozíku se tento nestává automaticky majetkem pacienta. Jen některé vozíky jsou majetkem automaticky, většina vozíků je majetkem ZP a ta ho pacientovi půjčuje. Tato skutečnost se pak projeví na případné participaci pacienta na financování opravy vozíku, která může být také realizována po posouzení a schválení ZP.

Nejčastější chyby v předepisování žádosti:

Chybí váha a výška pacienta (případně šíře sedu), telefonický kontakt na pojištěnce a lékařská zpráva nebo záznam v tiskopisu žádanky s uvedením: základní diagnózy; medicínského zdůvodnění, proč je o vozík a jeho příslušenství žádáno; popis zdravotního stavu pacienta (může být i přílohou žádosti jako lékařská zpráva); popis funkce horních končetin a vyjádření ke schopnosti pacienta samostatně ovládat vozík (u vozíků základních toto netřeba).

Dále chybí medicínské zdůvodnění, proč je žádáno o příslušenství, které není součástí základního vybavení vozíku. K předepsanému antidekubitnímu sedáku je potřeba vždy doložit Klasifikaci rizika vzniku dekubitů dle Nortonové, nebo v doporučení uvést informaci o dekubitech nebo poruše čití v sedací oblasti.

Pokud byl v předchozím období pacient vybaven zapůjčeným vozíkem, který již dosloužil nebo je pro klienta nevyhovující, je nutné k žádosti doložit posouzení technického stavu stávajícího vozíku, případně potvrzení o jeho vrácení.

U všech vozíků je důležité odzkoušení. K většině požadovaných vozíku je nutné doložit tzv. zaměřovací protokol, podepsaný pacientem a technikem dodavatele, čím je stvrzeno, že si pacient vozík vyzkoušel a že mu vyhovuje.

Získání invalidního vozíku není jednoduché. Správně vyplněná žádost, doložení nezbytností i doplnění nezbytných příloh je předpokladem, že klient nebude čekat na pomůcku týdny nebo i měsíce.