Haluzík: Obezitologie bude stále víc zasahovat do dalších oborů

• Do léčby obezity přišla účinná moderní farmakoterapie. Co by se teď ještě mělo stát, aby se klinický stav pacientů s obezitou dařilo zlepšovat i v populačním měřítku?

Paradoxně jsme dnes v situaci, kdy máme velmi účinné léky, ale nemáme infrastrukturu, která by pacienty dostatečně podporovala ve změně životního stylu. Měla by být mnohem lepší dostupnost obezitologů nebo lékařů, kteří jsou ochotni se obezitou zabývat, stejně jako nutričních terapeutů a fyzioterapeutů. A v neposlední řadě by u některých pacientů měla být dostupná také úhrada léků, protože antiobezitika samozřejmě nejsou úplně levná.

Mnoho pacientů s obezitou pochází spíše z nižších sociálních skupin a dlouhodobou léčbu si nemohou dovolit. Pokud by se všechny tyto věci začaly zlepšovat, byl by to obrovský krok dopředu.

• Je už dnes patrná nerovnost v přístupu k léčbě?

Dá se říct, že tyto léky jsou do značné míry výsadou těch, kteří si je mohou dovolit. A většina pacientů s těžkou obezitou nemá prostředky na to, aby si léčbu dlouhodobě hradila. Ty nůžky se tedy skutečně rozevírají.

Myslím si, že by bylo dobré mít alespoň u některých podskupin pacientů možnost úhrady, abychom přístup k léčbě nemuseli dělit jen podle toho, kdo si ji může dovolit.

• Péče o pacienta s obezitou vyžaduje spolupráci řady odborníků, jejich kapacity jsou ale omezené. Je reálné je rozšířit natolik, aby zvládly rostoucí poptávku?

Domnívám se, že ano. Máme například rodící se projekt se Sokolem – ostatně tento rozhovor natáčíme v sokolovně – a myslím si, že jeho kapacita pomáhat pacientům s pohybem je velká. Chceme spolupracovat například na školení cvičitelů. Pokud chceme situaci změnit opravdu plošně, musíme cílit právě na podobně velké projekty.

Pokud jde o nutriční terapeuty, nemyslím si, že by v České republice byl nedostatek lidí, kteří tento obor vystudovali a mají potřebné vzdělání. Spíše dosud neměli dostatek práce, kterou by jim někdo zaplatil. I tam tedy vidím prostor.

V rámci národního obezitologického plánu se snažíme cílit také na rozšíření sítě péče. Lékař by měl mít možnost jednoduše odeslat pacienta k nezávislému nutričnímu terapeutovi. Nemusel by tedy mít vlastního spolupracujícího specialistu, ale věděl by, kam pacienta snadno poslat, aby dostal správnou edukaci.

• Je tedy míč především na straně zdravotních pojišťoven?

Tam je míč skoro vždycky, ale nevázal bych všechno jen na úhradu. Zájem o obezitologii i celkový entuziasmus kolem tohoto oboru se podle mě zvyšují nezávisle na ní.

Je také mnoho pacientů, kteří si léčbu hradí sami, i když nemají prostředků nazbyt. Samozřejmě je ale hodně těch, kteří si ji dovolit nemohou. Míč tedy na straně plátců určitě je, ale zároveň máme spoustu další práce, kterou musíme udělat bez ohledu na úhradu léků.

• Kam se podle vás může farmakologická léčba obezity posunout v horizontu pěti až deseti let?

Troufl bych si říct, že budeme mít třeba deset až patnáct léků, protože přípravků ve vývoji je opravdu mnoho. Zároveň se podle mě přestaneme soustředit primárně na samotnou obezitu a více se zaměříme na léčbu jejích komplikací, zlepšení kvality života pacienta a dlouhověkost.

U jednoho z těch léků už máme krásná data týkající se dlouhověkosti – zatím tedy u myší. Pochopitelně časem přijdou na řadu i větší savci.

Celkový pohled se podle mě změní. Nebudeme léky porovnávat především podle procenta poklesu tělesné hmotnosti, ale podle jejich vlivu na komorbidity, kvalitu života nebo zachování svalové hmoty. Obezitologie bude nesmírně dynamický obor, který bude zasahovat do dalších odborností a předcházet řadě onemocnění – od kardiologie po diabetologii.

Já se na to velmi těším. Už teď, když vidím, jak se obor posouvá, je radost se v něm pohybovat.