Jankůj: Prevence obezity je investice, ne náklad

• Jak VZP uvažuje o obezitě, zejména o dětské obezitě, jako významném rizikovém faktoru chronických onemocnění?

Uvažujeme o tom zejména tak, že s dětmi, které jsou označeny jako rizikové, bychom do budoucna chtěli pracovat aktivně – a nejen s nimi, ale i s jejich rodinami.

Z druhé strany už několik let bonifikujeme poskytovatele, tedy praktické lékaře pro děti a dorost, aby se o děti s obezitou starali. V rámci prevence nám také vykazují signální výkony, které označují, že dítě je v riziku, má obezitu, nadváhu a podobně.

Snažíme se tedy postupovat z obou stran. V tuto chvíli pracujeme především přes praktické lékaře, do budoucna bychom ale chtěli pracovat i přímo s dětmi a jejich rodinami.

• Jaké výsledky zatím přináší bonifikační program VZP PLUS – Obezita? Vidíte u zapojených dětí zlepšení?

Je to tak i tak. V čase se situace zlepšuje, máme signální výkony, které ukazují, že se hmotnostně-výškový profil dítěte zlepšil, ale častěji je spíše stabilní.

Co je ale potřeba říct – praktičtí lékaři nám označili necelých 18 000 dětí, které jsou nad 97. percentilem, ale pouze asi 1 500 z nich je praktickým lékařem sledováno. Je tam tedy obrovský potenciál s těmito dětmi pracovat a do budoucna také potenciálně šetřit náklady.

• Úspory se ale projeví až za řadu let. Je dlouhý časový horizont bariérou pro investice do prevence a léčby obezity?

Já si myslím, že pokud změníme mindset a budeme náklady, respektive výdaje na prevenci, vnímat jako investici, pak vždycky investujeme do budoucna.

Bral bych to tedy jako investici do prevence, která může generovat úspory v dlouhodobém časovém horizontu. Nevnímal bych to jako překážku.

• Jak vnímáte diskusi o případné úhradě agonistů GLP-1 z veřejného zdravotního pojištění?

To je pro mě velmi komplikovaná otázka. Myslím si, že nové moderní léky v oblasti léčby obezity představují poměrně významný pokrok v medicíně. Zároveň tam ale mám obrovská „ale“. Jsou tu etické a další aspekty, které je potřeba zvažovat při rozhodování o tom, zda taková úhrada bude, nebo nebude.

Když se například bavíme o tom, že by léčba měla být hrazena do osmnácti let, co se stane s osmnáctiletým pacientem, kterému úhrada skončí? Jak bude léčba pokračovat? Je tam spousta věcí, které je ještě potřeba dořešit.

Farmakoterapii bych ale bral jen jako jeden z nástrojů. Za mnohem důležitější považuji práci na primární prevenci, tedy s pacienty a jejich rodinami, snahu měnit jejich návyky a jít přirozenou cestou.