Ad Pozoruhodná pravidla sponzoringu

Reakce Státního ústavu pro kontrolu léčiv

Výklad zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), prezentovaný MUDr. Janem Vavrečkou, je v oblasti sponzorování vědeckých kongresů a poskytování darů odborníkům svým pojetím zavádějící.

Již samotný úvod článku je nepřesný, neboť nelze říci, že definice reklamy uvádí, že reklama je „informace …není-li dále uvedeno jinak“. Zákona ve svém § 1 odst. 2 uvádí jasnou definici reklamy jako takové, a to, že reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířená zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak. Definice, kterou autor zřejmě považuje za obecnou definici reklamy uvedenou v čl. 5 odst. 1 zákona, je potom již speciální definicí týkající s reklamy na humánní léčivé přípravky. Ale ani podle této definice nelze říci, že by reklamou byly pouze informace jako takové.

Za reklamu na humánní léčivé přípravky se považují také všechny informace, přesvědčování nebo pobídky určené k podpoře předepisování, dodávání, prodeje, výdeje nebo spotřeby humánních léčivých přípravků. Jedná se zejména o:

 a) návštěvy obchodních zástupců s humánními léčivými přípravky u osob oprávněných je předepisovat, dodávat nebo vydávat,

 b) dodávání vzorků humánních léčivých přípravků,

 c) podporu předepisování, výdeje a prodeje humánních léčivých přípravků pomocí daru, spotřebitelské soutěže a nabídkou nebo příslibem jakéhokoli prospěchu nebo finanční či věcné odměny,

 d) sponzorování setkání konaných za účelem podpory předepisování, prodeje, výdeje nebo spotřeby humánních léčivých přípravků a navštěvovaných odborníky,

 e) sponzorování vědeckých kongresů s účastí odborníků a úhrada nákladů na cestovné a ubytování souvisejících s jejich účastí.

Zákon definuje sponzorování jako „příspěvek poskytnutý s cílem podporovat výrobu nebo prodej zboží, poskytování služeb nebo jiné výkony sponzora. Sponzorem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která takový příspěvek k tomuto účelu poskytne“ (§ 1 odst. 4 zákona).

Za reklamu na humánní léčivé přípravky se dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona považuje: „sponzorování setkání konaných za účelem podpory předepisování, prodeje, výdeje nebo spotřeby humánních léčivých přípravků a navštěvovaných odborníky“, a dále dle § 5 odst. 1 písm. e) zákona „sponzorování vědeckých kongresů s účastí odborníků a úhrada nákladů na cestovné a ubytování související s jejich účastí“.

Jak vyplývá z výše uvedeného, obě možnosti sponzorování jsou reklamou na humánní léčivé přípravky, výše sponzorského příspěvku poskytnutého sponzorem není zákonem omezena. Avšak sponzorovi je v této souvislosti umožněno poskytnout odborníkovi dar nebo jiný prospěch pouze nepatrné hodnoty a související s jeho odbornou činností a dále pohoštění a ubytování. Nicméně rozsah bezplatně poskytovaného pohoštění a ubytování je definován zákonem v § 5b odst. 5, a to následovně: „rozsah bezplatně poskytovaného pohoštění a ubytování musí být přiměřený, s ohledem na hlavní účel setkání vedlejší, a nesmí být rozšířen na jiné osoby než odborníky.“

Poskytování darů odborníkům v souvislosti s reklamou na humánní léčivé přípravky je dále ošetřeno zákonem podle § 5b odst. 4 takto: „V souvislosti s reklamou na humánní léčivé přípravky zaměřenou na odborníky se zakazuje jim nabízet, slibovat nebo poskytovat dary nebo jiný prospěch, ledaže jsou nepatrné hodnoty a mají vztah k jimi vykonávané odborné činnosti.“ Obě podmínky musejí být splněny současně.  

Postoj SÚKL k výkladu pojmu „nepatrná hodnota“, která se vztahuje k hodnotě poskytovaných „darů a jiného prospěchu“, je vyjádřen v pokynu UST-27, kde za nepatrnou hodnotu je považována částka do 1 500 Kč/rok/odborník.

V případě posuzování rozsahu bezplatně poskytovaného pohoštění a ubytování, která spadají do kategorie sponzorování, vychází SÚKL z výše zmíněné citace zákona, a to: „rozsah musí být přiměřený, tj. nesmí zastínit hlavní účel setkání (např. na vědeckém kongresu výměnu odborných informací) a nesmí být rozšířen na jiné osoby než odborníky, tzn. že se nevztahuje například na rodinné příslušníky odborníků. Z pohledu SÚKL lze při sponzorování vědeckých kongresů účastníkům uhradit nezbytné náklady související s jejich účastí – např. účastnický poplatek, cestovné a ubytování. Vše, co by bylo odborníkovi poskytnuto nad nezbytné náklady navíc (např. zaplacení ubytování a cesty odborníkovy manželky, manžela, nadstandardní služby v hotelech, kapesné, fakultativní výlety, návštěvy koncertů, divadel, nepřiměřené pohoštění atd.), by bylo „jiným prospěchem“, který nelze v souladu se zákonem poskytnout.

Nelze tedy souhlasit s výkladem provedeným autorem článku „Pozoruhodná pravidla regulace sponzoringu“, který uvádí, že „náklady na cestovné mají statut reklamy samotné, a nepodléhají tedy omezení své hodnoty na hodnotu nepatrnou ve smyslu § 5 odst. 4 zákon.a.

Co se týče polemiky autora článku s darem typu motorka virtuálnímu lékaři, je potřeba uvést, že zákon v § 5 odst. c) považuje za reklamu na humánní léčivé přípravky „podporu předepisování, výdeje a prodeje humánních léčivých přípravků pomocí daru, spotřebitelské soutěže a nabídkou nebo příslibem jakéhokoli prospěchu nebo finanční či věcné odměny“.

V ustanovení § 5b odst. 4 zákona je tento druh reklamy zaměřené na odborníky značně omezen, protože až na výjimky zakazuje nabídky, přísliby či poskytování darů či jiných prospěchů těmto osobám: „V souvislosti s reklamou na humánní léčivé přípravky zaměřenou na odborníky se zakazuje jim nabízet, slibovat nebo poskytovat dary nebo jiný prospěch, ledaže jsou nepatrné hodnoty a mají vztah k jimi vykonávané odborné činnosti.“ Obě podmínky musejí být splněny současně. Nelze spolehlivě říci, které dary mají vztah k vykonávané odborné činnosti odborníka; zejména se tím rozumí drobné kancelářské potřeby, odborné pomůcky, odborná literatura. Protože pojem „nepatrné hodnoty“ může být vnímán ve velmi širokém rozmezí, považuje SÚKL, jak je již uvedeno výše, za nepatrnou hodnotu takové dary nebo jiný prospěch poskytnuté v průběhu období jednoho kalendářního roku jedním subjektem jednomu odborníkovi, které nepřesáhnou v souhrnu částku 1 500 Kč. Při posuzování „nepatrnosti“ hodnoty daru nebo prospěchu však bude kromě uvedeného orientačního finančního ukazatele přihlíženo k tomu, zda poskytnutý dar nebo prospěch jsou takovým stimulem, který v dané konkrétní situaci může ovlivnit objektivitu odborníka při předepisování či výdeji léčiv.

Je také potřeba zdůraznit, že vedle ustanovení omezujících dárce při odměňování odborníků zákon také omezuje příjemce daru či prospěchu, a to v ustanovení § 5b odst. 6 zákona: „Odborníci nesmějí v souvislosti s reklamou humánních léčivých přípravků vyžadovat ani přijímat výhody zakázané podle odstavce 4, nebo které jsou v rozporu s odstavcem 5.“

Reakce autora článku

Dovolte mi stručné vyjádření k obsahu a záměru předmětného a rozporovaného článku o sponzorování ve farmacii. Tento článek byl zcela záměrně drobnou blamáží. Mylně jsem však předpokládal, že tato blamáž bude odborníky prohlédnuta, a tím bude pochopen její pravý záměr. Výkladem ad absurdum jsem se snažil v kontextu parodovat jeden jinými??? používaný výklad zákona.

Z reakce odborníků SÚKL jasně vyplývá, že se to podařilo. Článek vede k závěru, že farmaceutické firmy by mohly podle tohoto výkladu odborníky zcela legálně obdarovávat motorkami a rodinnými domky. Takový závěr je samozřejmě nepřípustný a ví to veškerá odborná veřejnost včetně mé osoby.

K čemu potom ten „pomýlený“ článek vůbec byl?

V rámci regulace reklamy je dnes silná potřeba vykládat právo a priori podle dvou cílů, kterých je nutno dosáhnout. Prvním cílem je zakázat firmám motivovat odborníky k selektivní preskripci, tedy omezit veškerou motivaci (dary a jiný prospěch) hodnotou nepatrnou (1 500 Kč/osobu/rok). Druhým cílem je legalizovat obrovskou výjimku z předchozího prvního cíle, a tou je sponzorování mnohdy statisícových nákladů na cestovné a ubytování v rámci vědeckých kongresů. Na tomto cíli má zájem samozřejmě celá akademická obec.

Výklady vedoucí k oběma cílům jsou dnes možné. Mají však jednu zásadní chybu. Jejich principy nejsou navzájem slučitelné. Pokud zdůvodníte jeden závěr, vaše zdůvodnění zpochybní závěr druhý a naopak. Tuto situaci měl modelovat předmětný článek.

Současná právní úprava velmi zřetelně zabraňuje motivačním akcím, darům a jinému prospěchu ve vyšších hodnotách. Je však velmi náročné najít v textu zákona takový výklad, ze kterého vyplývá, že výše sponzorského příspěvku nemá být zákonem omezena hodnotou nepatrnou. Není snad statisícový sponzorský dar darem nebo není pro odborníka žádným prospěchem? Či snad popřeme logiku a budeme tvrdit, že peníze poskytnuté jako sponzorský dar nejsou předávány v souvislosti se sponzoringem, protože jsou sponzoringem samotným?! Odborníci SÚKL tento rozpor řešili umně: Napsali ve své reakci, že z textu zákona to zkrátka vyplývá. Musím říci, že ani mé osobě, ani několika advokátním kancelářím to z textu zákona rozhodně takto nakrásně nevyplynulo. Advokacie proto k obraně neomezených sponzorských darů na kongresovou turistiku používá právě ten výklad, který byl rozveden v předmětném článku.

Mým záměrem bylo poukázat na tento vnitřní rozpor právní normy. S odborníky SÚKL rozhodně souhlasím, že motorky a domky se odborníkům předávat nemohou. Právě proto však nesouhlasím s tím, že jsou současně legální statisícové sponzorské dary na kongresovou turistiku. Ať už právotvůrce tento záměr sledoval, či nikoli, norma se mu příliš nepodařila. Z této konfrontace vyplynul velmi důležitý závěr: SÚKL označil ve své reakci tento výklad za zavádějící, a tedy mylný. Nebude tedy možno jím dále operovat už ani v případě obhajoby neomezené výše kongresových sponzorských darů na cestovné a ubytování. Co nám ale k této obhajobě zbývá? Snad tvrzení, že neomezitelnost sponzorského daru ze zákona zkrátka vyplývá? Co potom uděláme s UST-27 SÚKL, který nám v případě setkání odborníků o omezitelnosti sponzorského daru říká něco úplně jiného? Jak poté omezíme sponzorský dar určený odborníkovi na úhradu nákupu odborné literatury? Kde budeme v liteře zákona hledat rozdíl mezi neomezitelností sponzorského daru kongresového a omezitelností sponzorského daru nekongresového? Můžeme ještě použít onen přívětivý, ale již odborníky SÚKL pohaněný „zavádějící“ výklad? A horká sponzorská kaše se vaří…

Zdroj: