Brání poškození mozku senzorická stimulace periferie?
Elektrickou stimulací jediného fousku potkana v průběhu dvou hodin po vzniku cévní mozkové příhody lze zabránit ve velké míře ischemickému poškození jeho mozku. K tomuto poznání došli neurovědci pod vedením Rona Frostiga z Kalifornské univerzity v USA a prezentovali je na výroční konferenci Society for Neuroscience.
"Myslím, že jde o jeden z nejhlubších poznatků posledních let," říká neurovědec Carol Barnes z univerzity v Arizoně. "Zdá se, že po této jednoduché a velmi dostupné elektrické stimulaci nedojde k téměř žádnému poškození mozku. Vypadá to jako zázrak, je to příliš dobré, než aby to byla pravda. Jakákoli ochrana před poškozením by byla záslužná, ale tohle je více než dramatické."
V rámci výzkumu vědci navodili iktus u potkanů přerušením hlavních tepen zásobujících mozek. U anestezovaného potkana pak v době do dvou hodin od navození iktu pomocí elektrické sondy dráždili jediný fousek po dobu kratší než pět minut.
Během stimulace viděli, že krev začala proudit zpět přes přerušené tepny a současně byl její proud přesměrován i do ostatních tepen tak, aby se dostala do míst, kde byl nedostatek krevního zásobení. Podobné přesměrování toku krve vědci neprokázali u potkanů, jejichž fousky nebyly elektricky stimulovány, nebo u potkanů, kteří prodělali tuto stimulaci po více než dvou hodinách od navození iktu. Vědci se prozatím domnívají, že těchto výsledků je možno dosáhnout i v případě, kdy jsou potkani při vědomí.
Zobrazovací metody u pokusu použité nenašly žádné známky proběhlého iktu u léčených potkanů.
"Skeny potkaních mozků vídávám přes dvacet let," říká vedoucí výzkumu, dr. Frostig, "skeny potkanů po eletrické stimulaci vypadají naprosto stejně jako skeny zdravých zvířat." I ostatní testy, jako obarvené vzorky postižené tkáně a sledování chování potkanů, také ukázaly, že senzorická stimulace kompletně zabránila iktem vyvolanému poškození mozkové tkáně.
Tato studie byla provedena u mladých potkanů, nicméně výzkumný tým rovněž prokázal podobné výsledky u 22měsíčního potkana, jehož věk je ekvivalentní stáří padesáti až šedesáti let u člověka.
Zatím není jasné, jestli je možné podobných výsledků pomocí senzorické stimulace docílit i u lidí.
Nicméně vědci se domnívají, že senzitivní okno může být u lidí i o něco delší než dvě hodiny, neboť metabolismus lidského jedince je pomalejší než metabolismus potkana. Lidský analog k fouskům potkana jsou rty a prsty, obě tyto anatomické jednotky jsou široce zastoupeny v kortexu. "Pokud další studie ukáží aplikovatelnost postupu na člověka, může tato levná a dostupná metoda zabránit poškození mozku mnohem jednodušeji než v současnosti užívané metody," uzavírají vědci.
Zdroj: Medical Tribune