Chceme ukázat, že ČNPS je vědecky zaměřená

Jak jste postupovali při koncipování letošního programu?

V loňském roce jsme nejprve sestavili program tak, aby odpovídal plánovanému dělení okruhů do jednotlivých dnů a aby byl současně program jednotlivých dní strukturován identicky. Teprve po sestavení programu jsme oslovili jednotlivé přednášející pro předem definované přednášky. Tato strategie se osvědčila. Očekávanou nevýhodou však bylo, že nezbyl prostor pro přihlášení symposií členy společnosti. Z tohoto důvodu jsme letos vyzvali členy k přihlašování vlastních symposií. Současně jsme se však snažili udržet dělení témat podle dní konference podobně jako v loňském roce. Přihlášených kvalitních symposií bylo mnoho, a proto musela některá z nich běžet i paralelně. Letošní Jeseník byl tedy především pracovní a záměrně jednodušší a konzervativnější také ve společenských aktivitách. V ročníku minulém jsme pozvali rekordní počet dvanácti zahraničních přednášejících, letos jsme naopak kladli důraz na prezentaci a podporu českého a slovenského výzkumu.

Jaký byl tedy záměr letošní konference?

Naším cílem bylo uspořádat vysloveně pracovní konferenci s prostorem pro diskusi, důraz jsme kladli na kvalitní domácí výzkum, jeho prezentaci a propagaci. Dalším cílem bylo tedy jednoznačně deklarovat, že naše společnost je vědecky zaměřená a konference výsledky výzkumu nejen prezentuje, ale také podporuje. Přednášky vysloveně edukační musejí být vyvážené s přednáškami originálního výzkumu.

Loni jste pro Medical Tribune řekl, že věda, resp. psychofarmakologie je stále složitější, což bude klást vyšší a vyšší nároky na erudici posluchačů. Dá se už po roce říci, že se tento trend naplňuje, že jsou přednášky komplikovanější?

Určitě to platí a dobře se to ukázalo v sekcích Nového výzkumu. Sdělení byla pochopitelně hodně specializovaná a například pan docent J. Pečeňák upozornil na to, že některé přednášky nejsou většině auditoria srozumitelné. Toto tvrzení již opravdu něco znamená! Do diskuse jsem musel vstoupit jako arbitr symposia a připomenout přednášejícím i posluchačům, že prezentace nových vědeckých poznatků a metod je náročná pro obě strany, přednášející se tudíž musí snažit o maximální srozumitelnost a didaktičnost a posluchači musejí počítat s tím, že sdělení v „Novém výzkumu“ jsou prostě složitější než například okresní produktová symposia. Na druhou stranu jsem se hned s řečníky, což byli shodou okolností moji doktoranti, sešel a řešil s nimi případná nesrozumitelná místa ve sdělení.

Končíte předsednictví ČNPS. Jak svou činnost na tomto postu hodnotíte, co se vám podařilo?

S radostí své křeslo předávám doc. Mohrovi, protože vést tak velkou společnost, jako je ČNPS, je skutečně dost náročné a to nejen časově. Podařilo se mi, a jsem tomu velmi rád, stabilizovat a profesionalizovat sekretariát společnosti. Funguje dnes natolik kvalitně, že je schopen na vysoké úrovni organizovat naše konference, tedy práci, která je jinak běžně zadávána kongresovým agenturám. To pro společnost samozřejmě znamená především úsporu peněz, plnou kontrolu finančních toků a také zodpovědnost za všechny nedostatky. Za poslední dva roky jsme zorganizovali dva edukační kursy a dvě konference, loňského Jeseníku se zúčastnilo historicky nejvíce účastníků. Současně nedošlo k žádným větším organizačním problémům. V posledních dvou letech jsme rozšířili cestovní granty pro aktivní účastníky na zahraničních konferencích a vypsali jsme navíc jeden mimořádný cestovní grant. Za nejdůležitější však považuji vydání vlastních léčebných vodítek ČNPS (Pozn. red.: Seifertová D., Praško J., Horáček J., Höschl C.: Postupy v léčbě psychických poruch. Algoritmy České neuropsychofarmakologické společnosti. Academia Medica Pragensis, ČNPS, Medical Tribune; Praha, 2008). Naše společnost se tak zařadila mezi významné mezinárodní společnosti, která zpracovaly vlastní léčebné algoritmy. Osobně pak považuji naše vodítka za mimořádně kvalitní. Kromě toho, že jsou prakticky použitelná, jsou založená na evidenci z výzkumných studií a rovněž poskytují širší uchopení každé nosologické jednotky.

Co z vašich úspěšně realizovaných aktivit má přesah do budoucnosti?

Doufám, že snad vše nebo alespoň většina. Naše Postupy v léčbě psychických poruch budou každé čtyři roky aktualizovány, ceny za domácí výzkum by měly rovněž pokračovat. Kontinuita směřování naší společnosti je zajištěna již tím, že ve stanovách ČNPS je zakotveno, že nastupující předseda spolupracuje s předsedou stávajícím po celou dobu jeho působení. Tím se usnadní navázání a pokračování v započatých projektech. Vřele bych tento systém doporučoval i do naší politiky a především do řízení státních institucí.

S doc. Mohrem jste tedy v konsensu?

Ano, nejen, že jsme v konsensu, navíc jsme na většině stávajících projektů již spolupracovali a jsme dobří přátelé ze „stejného chovu“, myslím tím z Psychiatrického centra Praha.

Jaký je odborný leitmotiv letošní konference? Kombinace antipsychotik, depotní formy nebo snad nanotechnologie?

Podle mě bylo takových dominujících témat několik. Za prvé se jednalo o otázky kombinace psychofarmak a převody z jednoho psychofarmaka na druhé. Jedná se o klinicky zajímavé téma, které řeší efektivitu léčby, compliance pacienta a umožňuje najít optimální strategii, jak do praxe uvádět nové léky. Do oblasti převodu psychofarmak se také promítají vlivy výrobců léků, což je vcelku pochopitelné, je-li to deklarováno, nevidím v tom žádný problém. Druhým tématem bylo pokračování diskuse o výsledcích dvou velkých studií, CATIE a EUFEST, které souhlasně, nezávisle na sobě, potvrdily, že míra odlišnosti mezi jednotlivými antipsychotiky není tak velká, jak jsme se dosud domnívali. Tato diskuse otevírá zcela nové otázky, například poukazuje na nutnou revizi stávající klasifikace antipsychotik, nutnost znovupromyšlení role jednotlivých receptorů, se kterými interagují, a konečně i nutnost definovat individuální skupiny nemocných, pro které je ten či onen lék nejlepší. Třetím významným tématem byla diskuse o vztahu mezi klinickým efektem a skutečností, že podávání psychofarmak (antidepresiv a některých antipsychotik) ovlivňuje neuroplasticitu mozku. Konečně, významnějším tématem byla rovněž nezbytnost hlubšího porozumění indikace a přínosu novějších výzkumných metod pro nejširší odbornou veřejnost. S tím pak souvisí již výše zmíněná relace mezi srozumitelností a schopností porozumět některým odborným sdělením.

Jsou depotní formy psychofarmak v psychiatrii tak důležité, jak se říká na firemních symposiích?

Depotní formy jsou velmi významné téma v celé farmakologii. Podle mne se jedná o cestu vpřed. Například velmi zkušení klinici opakovaně říkají, že odmítají antipsychotika druhé generace právě proto, že nemají k dispozici kvalitní a finančně dostupnou depotní formu. Známe pacienty, kteří jsou třeba dvacet let v remisi s antipsychotiky první generace díky tomu, že užívají depotní formu, která významně ovlivňuje adherenci k léčbě a tudíž i celkovou efektivitu léčby. Rovněž je potvrzeno, že u depotních forem stačí nižší dávky léku, lék funguje lépe a jeho koncentrace v séru méně kolísají.

Pokusil byste se zjednodušeně vysvětlit význam glutamátové teorie v léčbě schizofrenie?

Stručně to nejde snadno, pokusím se tedy spíše o vysvětlení principu. Glutamát je hlavním systémem mozku pro zpracování informací a 70 % všech neuronů patří právě k tomuto systému. Interakce glutamátergního a GABAergního systému je pravděpodobně vlastním podkladem a cílem změn vedoucích k neurovývojovému deficitu, který je pak zase podkladem schizofrenie. Nálezy pak lokalizují tento deficit na různé součásti glutamátergního systému: na oblast synapse, postsynaptických denzit, NMDA receptorů či exprese jednotlivých podjednotek NMDA receptorů. Glutamátergní a GABAergní systémy rychle reagují iontotropními receptory a jsou podkladem vlastního zpracování informací v hierarchickém režimu. Jejich porucha pak vede k deficitu zpracování informací, tedy ke schizofrenii. Přímá nebo nepřímá interakce léků s glutamátergním systémem je pak podkladem léčebného efektu. Konečně, charakterizace této lékové interakce je jedním z hlavních témat výzkumu v této oblasti.

Stojíte na straně monoterapie schizofrenie, nebo léčby pomocí racionální kombinace antipsychotik?

V cyklech se objevují opačné názory na to, zda léčit monoterapií, nebo zda je racionální kombinovat. Zažil jsem již několikrát úplnou změnu pohledu. Praxe potvrzuje, že většina pacientů je léčena kombinacemi antipsychotik nebo antidepresiv. O kombinacích klasických psychofarmak například velmi obšírně hovoří staré učebnice farmakologie, tehdejší autoři viděli mezi jednotlivými léky velké rozdíly. Kombinace nelze tedy a priori zavrhnout. To, jak je však zařadit do vodítek nebo testovatelných algoritmů, je celkem složité, hlavně proto, že chybějí validní data týkající se srovnání účinnosti monoterapie a kombinace. Mám-li říci vlastní názor, než budeme mít dostatek studií o srovnání kombinací psychofarmak, musíme se spokojit s tím, že kombinovat bychom měli pouze v případě, že máme racionální farmakodynamické důvody pro tuto kombinaci.

V úvodu konference jste představili řadu nových kandidátních molekul. Na co se těšíte v letošním roce?

V posledních dvou letech jsem nabyl optimismu, že se podaří pomocí glutamátergní modulace nalézt novou léčbu deprese, která bude fungovat velmi rychle, třeba i do čtyřiceti minut. Již nyní se v léčbě deprese testují účinné postupy spojené s ovlivněním glutamátergních AMPA receptorů. Máme také studie, které potvrzují účinek ketaminu (blokátor NMDA receptorů, který agonizuje nepřímo AMPA receptory) již během podání infuze. Významně zkrátit nemocným utrpení spojené s depresí by bylo zásadním průlomem v této oblasti.

Zdroj: