Diabetes 2. typu jako operabilní onemocnění střeva?
Rubino se nechal inspirovat případy pacientů, u kterých gastrointestinální bypass zlepšil kompenzaci diabetu 2. typu, a to velmi rychle a také nezávisle na snížení tělesné hmotnosti. Tento postup vedl k uspokojivé kompenzaci diabetu 2. typu dokonce i u neobézních pacientů.
Rubino provedl řadu experimentů na zvířatech a zjistil, že bypass duodena a jejuna u zvířat s diabetem 2. typu vyvolá velmi rychlou normalizaci glykémie. F. Rubino formuloval na základě svých pokusů antiinkretinovou teorii. Vychází z faktu, že průchod potravy duodenem a jejunem vyvolává sekreci hormonů inkretinů, které následně přispívají ke zvýšené sekreci inzulinu. F. Rubino předpokládá, že před hypoglykémií, již by produkce inkretinů mohla vyvolat, je organismus chráněn tím, že duodenum a jejunum zároveň vylučují i hormony s protichůdným účinkem, tzv. antiinkretiny. Tyto hormony zůstávají zatím pouze hypotetické. Pokud by existovaly, mohla by jejich nadprodukce vyvolávat změny, které jsou typické pro diabetes 2. typu. Bypass duodena a jejuna nedovolí sekreci inkretinů a nedovolil by ani sekreci antiinkretinů. Systém inkretinů a antiinkretinů vyvedený z rovnovážného stavu by tím byl vyřazen ze hry. Právě tím vysvětluje F. Rubino remisi diabetu po gastrointestinálním bypassu.
F. Rubino je přesvědčen, že jej stávající výsledky na pokusných zvířatech opravňují k prvním klinickým zkouškám operativní léčby těžkého diabetu 2. typu bypassem duodena a jejuna.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2008, strana A5
Zdroj: