Naplněná kapacita ordinace, nedodržování léčebného postupu nebo agresivní chování pacienta mohou lékaře postavit před otázku, zda pacienta přijmout, případně zda v péči pokračovat. Zákon tyto dvě situace rozlišuje a stanoví pro ně konkrétní podmínky. Stačí k ukončení péče ztráta důvěry? Co když problémy působí rodiče nezletilého pacienta? A jakou roli může hrát vnitřní řád ambulance?

Manažerem svého zdraví je především pacient. Až na zákonem stanovené výjimky záleží na něm, zda se bude chtít léčit a přijme od lékaře zdravotní služby, nebo je odmítne. Také lékaři, kteří svou profesi vnímají jako poslání a jsou pacientům k dispozici, však mohou za zákonných podmínek odmítnout přijetí pacienta nebo ukončit péči, kterou mu již poskytují. Nejde přitom o totožné situace a každá má své vlastní důvody a omezení.

Existuje limit pro počet pacientů?

Zákonné důvody, pro které je možné odmítnout přijetí pacienta do péče, vymezuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v ustanovení § 48. Jedním z nich je naplněná kapacita. Lékaři a další zdravotničtí pracovníci mají určitou pracovní kapacitu, v jejíchž mezích mohou poskytovat služby bezpečně a kvalitně, aniž by docházelo k neúnosnému pracovnímu přetížení.

Poskytovatel zdravotních služeb, ať už jde o nemocnici, nebo soukromou ordinaci, musí sám posoudit, kde tato pomyslná hranice leží. Zákon překročením únosného pracovního zatížení rozumí stav, kdy by zajištění péče o dalšího pacienta snížilo úroveň kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým.

Při plánování provozu soukromé ordinace je samozřejmě třeba zohlednit také její ekonomické přežití a výnosy, současně však i možnosti poskytovat odpovědnou a efektivní péči registrovaným pacientům. Do tohoto plánování by se měly promítnout také neočekávané situace, například příchod většího počtu pacientů v souvislosti s válkou na Ukrajině nebo uzavření ordinací a nemocnic v blízkém okolí. Ekonomická rozvaha při plánování provozu je ovšem něco jiného než zákonný důvod pro odmítnutí konkrétního pacienta.

Samotný § 48 nestanoví jednotný číselný limit pacientů na jednoho lékaře nebo jednu nemocnici, jehož překročení by automaticky opravňovalo dalšího pacienta nepřijmout. Stejně tak nestanoví hranici, pod kterou by poskytovatel musel přijmout každého pacienta bez ohledu na ostatní zákonné důvody.

Další důvody pro nepřijetí pacienta

Přijetí pacienta mohou bránit také provozní důvody, personální zabezpečení nebo věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení.

Speciálním případem jsou registrující poskytovatelé v oborech všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost nebo pediatrie. Ti mohou pacienta odmítnout přijmout také tehdy, pokud by vzdálenost jeho místa pobytu od ordinace neumožňovala výkon návštěvní služby. Rozhodující tedy není samotná vzdálenost, ale to, zda lze návštěvní službu zajistit.

Další možností je situace, kdy poskytovatel nemá uzavřenu smlouvu se zdravotní pojišťovnou, jejímž je pacient pojištěncem. Tento důvod se však nevztahuje na pojištěnce z jiných států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska ani ze států, s nimiž má Česká republika uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení zahrnující nároky na zdravotní péči.

Kdy lze ukončit péči o pacienta?

Vedle odmítnutí přijetí nového pacienta může poskytovatel za stanovených podmínek ukončit také péči o pacienta, kterému již zdravotní služby poskytuje.

V praxi může nastat situace, kdy se důvěra mezi lékařem a pacientem ztratí nebo se vůbec nevytvoří. Přestože jde o důležitý předpoklad úspěšné léčby, samotná ztráta důvěry zákonným důvodem pro ukončení péče není. Stejně tak samy o sobě nestačí pacientovy opakované námitky, vyžadování zvýšené pozornosti, časté návštěvy ordinace nebo telefonické hovory, třeba i několikrát týdně. Rozhodující je, zda konkrétní chování naplňuje některý ze zákonných důvodů.

Jinou situací je, když pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů nebo úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, s jehož poskytováním vyslovil souhlas. Důvodem pro ukončení péče může být také to, že se pacient neřídí vnitřním řádem, pokud jeho chování není způsobeno zdravotním stavem.

Další možností je, že pacient přestane poskytovat součinnost nezbytnou pro poskytování zdravotních služeb. Ani tento důvod ovšem nelze použít, pokud neposkytování součinnosti souvisí s jeho zdravotním stavem.

Zákon počítá i s dalšími situacemi. Poskytovatel může péči ukončit, pokud pacienta prokazatelně předá s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele nebo pokud pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb. Druhá možnost se ovšem nevztahuje na registrujícího poskytovatele. Ukončení péče připadá v úvahu také tehdy, když pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb. Odmítnutí jednoho konkrétního výkonu není totéž.

Od 1. ledna 2026 přibyl v § 48 odst. 2 písm. f) další důvod. Poskytovatel může péči ukončit, jestliže se pacient vůči němu nebo jeho pracovníkům dopustil činu povahy úmyslného trestného činu, pokud spáchání tohoto činu nebylo způsobeno pacientovým zdravotním stavem. Jde o důvod ukončení již poskytované péče, nikoli o další položku výčtu důvodů pro odmítnutí přijetí nového pacienta.

Písemná zpráva a ochrana pacienta

Poskytovatel, který odmítne přijetí pacienta z některého z důvodů podle § 48 odst. 1, musí pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu odmítnutí. Stejnou povinnost zákon výslovně stanoví při ukončení péče podle § 48 odst. 2 písm. d) a e), tedy u uvedených důvodů souvisejících s chováním pacienta, nedodržováním léčebného postupu či vnitřního řádu a neposkytováním nezbytné součinnosti.

Zákonnou pojistkou přitom je, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.

Další ochranu stanoví § 48 odst. 3. Odmítnout přijetí podle odstavce 1 ani ukončit péči podle odstavce 2 písm. d) nebo e) nelze například tehdy, pokud pacient potřebuje neodkladnou péči nebo jde o porod. Ustanovení se vztahuje také na služby nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví či ochrany zdraví při práci, krizové situace a výkon ochranného léčení nařízeného soudem, s případnými výjimkami stanovenými jinými právními předpisy.

U nezletilého pacienta je to stejné?

V praxi může nastat situace, kdy se nevhodně chová rodič nebo oba rodiče nezletilého pacienta, zatímco samotné dítě takové chování nevykazuje. Dítě přitom jednání svých rodičů nezavinilo a často je ani nemůže ovlivnit.

Samotný konflikt s rodičem proto nelze bez dalšího zaměnit za zákonný důvod pro ukončení péče o dítě. Je třeba odlišit jednání zákonného zástupce od jednání pacienta a posoudit také to, jak se chování rodiče promítá do možnosti péči skutečně poskytovat. Zákon totiž rodičům ukládá i povinnosti související se spoluprací při léčbě dítěte. Případ, kdy taková spolupráce chybí, proto vyžaduje samostatné posouzení, nikoli automatický závěr odvozený pouze od nevhodného vystupování rodiče.

Pacient posílá lékaři urážlivé e-maily?

V praxi může dojít k situaci, kdy se registrovaný pacient neřídí vnitřním řádem zdravotnického zařízení, je verbálně agresivní, svými slovními výpady častuje lékaře a další zdravotnické pracovníky, a navíc lékaři posílá urážlivé e-maily.

A co teď s tím? V první řadě je důležité zjistit, zda takové chování souvisí s pacientovým zdravotním stavem. Pokud nikoli, může poskytovatel při splnění ostatních zákonných podmínek uvažovat o ukončení péče podle § 48 odst. 2 písm. d). Samotný nesouhlas pacienta s lékařem však nelze zaměňovat za porušování vnitřního řádu.

A co když se pacient po ukončení péče nadále dožaduje ošetření u stejného lékaře? Touto situací se zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v rozsudku ze dne 6. června 2023, č. j. 59 Ad 11/2022-66. V případu šlo právě o porušování vnitřního řádu, urážlivé e-maily a verbální agresivitu.

Soud dospěl k závěru, že za okolností daného případu nebyl poskytovatel povinen vydávat další písemnou zprávu o odmítnutí přijetí pacienta, kterému krátce předtím péči ukončil a o důvodech vydal písemnou zprávu. Pacient se totiž krátce po ukončení péče znovu dožadoval ošetření a předchozí ukončení odmítal respektovat. Z tohoto závěru ovšem nelze vyvozovat neomezené právo odmítnout jakékoli budoucí ošetření, například potřebnou neodkladnou péči.

Vnitřní řád také v ambulanci?

Tentýž spor otevřel také otázku, zda lze kvůli porušování vnitřního řádu ukončit péči v ambulanci. Správní orgány zastávaly názor, že se příslušné ustanovení vztahuje pouze na poskytovatele lůžkové nebo jednodenní péče.

Soud s tímto výkladem nesouhlasil. Zákon podle něj ambulantnímu poskytovateli nezakazuje přijmout vlastní vnitřní řád ani využít příslušný zákonný důvod pro ukončení péče. Podmínkou je, aby poskytovatel vnitřní řád skutečně přijal a pacienta s ním seznámil. Současně musejí být splněny i ostatní podmínky ukončení péče. Soud rozhodnutí ministerstva zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Možnost péči ukončit přitom neznamená povinnost takto reagovat na každý problém.

Zákon o zdravotních službách nepodává univerzální definici hrubého a urážlivého chování. Vnitřní řád proto může konkrétněji vymezit pravidla vzájemného jednání a chování v ordinaci. Nemůže však libovolně rozšiřovat zákonné důvody ukončení péče ani zasahovat do práv pacienta nad nezbytnou míru. Jeho smyslem je zajistit řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů.

Poskytovatel tedy není bez možnosti reagovat na přetížení ordinace ani na jednání pacienta, které narušuje poskytování péče. Rozhodující ale není samotná ztráta důvěry nebo pocit, že je pacient obtížný. Každé odmítnutí přijetí či ukončení péče musí mít konkrétní zákonný důvod a respektovat podmínky, které chrání život a zdraví pacienta.

JUDr. René Šifta, MBA et LL.M.,
právník a manažer 
zakladatel a majitel vzdělávací akademie
Molinek Business Academy, s.r.o.