Digitalizace ambulancí má termíny. Financování zatím ne

Ministerstvo zdravotnictví připravuje další povinné kroky elektronizace ambulantní péče, od eŽádanek po elektronickou zdravotnickou dokumentaci. Podle Koalice soukromých lékařů (KSL) si technologická příprava menších pracovišť může vyžádat stovky tisíc korun na ordinaci. Koalice proto navrhla jednoduchý program podpory, který by mohl využít evropské fondy pro období 2028–2034. Resort tuto možnost nevylučuje, o podobě, objemu ani zdroji podpory ale zatím rozhodnuto není.

V připravované novele zákona o elektronizaci zdravotnictví ministerstvo navrhuje povinné využívání eŽádanek od 1. července 2027. Od roku 2029 chce zavést také povinné vedení veškeré zdravotnické dokumentace v elektronické podobě. Pro menší poskytovatele může přechod znamenat investice do informačních systémů, jejich propojení, kybernetické bezpečnosti, zálohování i školení personálu. KSL zároveň kritizuje dosavadní rozdělení veřejné podpory digitalizace. „Přestože evropské peníze přišly, v českých podmínkách byly podle nás využívány především na digitalizaci lůžkového segmentu zdravotního systému,“ uvedl MUDr. Petr Šonka, předseda Sdružení praktických lékařů ČR a aktuální mluvčí KSL.

KSL proto ministerstvu předložila koncepční návrh samostatného programu podpory pro období 2028–2034. Menší poskytovatelé by místo individuálních projektů vybírali z předem definovaných digitálních balíčků a podporu by získali po ověření konkrétního výsledku. Rozsáhlá projektová dokumentace typická pro velké dotační projekty by tak měla odpadnout. KSL už o návrhu jednala s ministrem zdravotnictví a zástupci resortu. „Máme příslib dalšího jednání zhruba za měsíc, ale nemáme příslib, že se tento program skutečně stane prioritou Ministerstva zdravotnictví,“ uvedl Šonka.

Resort možnost využít pro ambulantní péči evropské peníze nevylučuje. „V tuto chvíli není rozhodnuto ani o konkrétní podobě podpory, ani o jejím objemu či zdroji financování,“ uvedla pro ČTK mluvčí MZ Naďa Chattová. Ministerstvo si podle ní vyžádalo další podklady k potřebám ambulantního sektoru a jednotlivé možnosti bude teprve posuzovat.

KSL chce povinnost až po ověření funkčnosti

Vedle financování KSL zdůrazňuje také technologickou připravenost. S postupným zaváděním eŽádanek a elektronické zdravotnické dokumentace podle ní nebude stačit samotný software v ordinaci. Potřebné systémy se musejí umět bezpečně propojit, přijímat a odesílat data v požadovaném formátu a komunikovat s nemocničními i centrálními systémy.

KSL proto prosazuje, aby se okamžik povinného zapojení neodvíjel pouze od data stanoveného zákonem. „My tlačíme na Ministerstvo zdravotnictví, aby toto datum nebylo takto napevno zakotvené v zákoně. Chtěli bychom přistoupit na praxi, která je běžná v celé řadě evropských zemí, kde se povinná digitalizace zavádí až na základě technologické připravenosti,“ uvedl Šonka.

Před povinným spuštěním by podle něj měli mít poskytovatelé i dodavatelé informačních systémů k dispozici potřebné technické specifikace a přístupová rozhraní a dostat možnost nové řešení v praxi vyzkoušet. Teprve po ověření jeho funkčnosti by začala běžet lhůta k povinnému zapojení. Šonka jako příklad uváděl půlroční odstup mezi potvrzením technologické připravenosti a ostrým spuštěním.

Jako varování připomněl zavedení elektronických lékařských posudků pro řidiče, které začalo 1. ledna 2026. „Měli jsme zákonnou povinnost od 1. ledna 2026 a ještě 31. prosince 2025 žádný praktický lékař neviděl ani demonstrační verzi toho, co měl od nového roku začít používat. Toho bych se velmi obával i v roce 2029,“ uvedl Šonka.

Současně poukazoval na to, že praktičtí lékaři už řadu digitálních nástrojů využívají. Zmínil elektronické předávání zpráv mezi zdravotnickými zařízeními, elektronický registr očkování a další projekty. Do rozvíjeného sdíleného zdravotního záznamu podle něj dobrovolně posílá data z preventivních prohlídek přibližně 3 500 praktiků. „Tam, kde je pro nás účelná, ji zavádíme na vlastní náklady,“ zdůraznil.

Připojení k internetu ještě neznamená interoperabilitu

Zástupci KSL rozlišují mezi základní elektronizací ordinace a skutečným propojením informačních systémů. Výrazně na to upozornil prezident České stomatologické komory doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., který předsedá pracovní skupině ERO-FDI pro digitalizaci, eHealth a umělou inteligenci.

„V České republice je 97,2 procenta zubních ordinací připojeno k internetu. Někdo by tedy mohl říct, v čem je problém, když jsme všichni online. Jenomže připojení k internetu a bezpečná interoperabilita, při níž si jednotlivé systémy navzájem rozumějí, jsou dvě úplně jiné věci,“ uvedl Šmucler. Podle dat ÚZIS zveřejněných ČSÚ za rok 2024 vedlo výhradně elektronickou dokumentaci 24,2 procenta zubních ordinací. U samostatných ordinací lékařů to bylo celkem 13,6 procenta.

Konkrétní potřebu výměny dat popsal na příkladu gynekologie předseda Sdružení soukromých gynekologů ČR MUDr. Vladimír Dvořák, Ph.D. Gynekologické ambulance podle něj komunikují s laboratořemi, které vyhodnocují cytologii a testy na lidské papilomaviry. Výměnu dat potřebují také v dalších screeningových programech, v péči o těhotné, onkogynekologii, reprodukční medicíně i při spolupráci s nemocnicemi. „Naše ambulantní informační systémy tedy musejí umět bezpečně přijímat, ukládat a předávat data. A to není úplně jednoduché ani levné,“ uvedl Dvořák.

Pro ambulantního specialistu má podle MUDr. Zorjana Jojka propojení systémů přinést především snazší dostupnost informací, které už vznikly jinde. „Těším se na to, že budu mít jednodušší přístup ke zprávám od kolegů, že budu vědět, jestli pacient absolvoval nějaká laboratorní vyšetření, budu se moci podívat na výsledky a nebudu toho člověka trápit zbytečnými odběry a vyšetřeními navíc,“ uvedl.

Šmucler upozornil také na význam obrazové dokumentace. Ve stomatologii může podle něj dostupnost rentgenových snímků a dalších dat usnadnit například získání druhého názoru nebo pokračování léčby u jiného zubního lékaře. Podle něj by bylo problémem, kdyby se kvůli datové náročnosti obrazová dokumentace mezi pracovišti nesdílela, protože by se tím omezila podstatná část přínosu interoperability pro stomatologii.

Právě požadavky na bezpečné propojení systémů a výměnu dat jsou podle KSL jedním z důvodů, proč nemá digitalizace ambulancí spočívat jen v pořízení nového počítače nebo softwaru.

Podle KSL půjdou náklady do statisíců na ordinaci

Odhady nákladů se podle zástupců KSL liší podle typu praxe i jejího současného vybavení. MUDr. Vladimír Dvořák, Ph.D., mluvil u malé ambulance s lékařem a sestrou o stovkách tisíc korun. „Je velmi těžko představitelné, že by registrující gynekolog, stejně jako praktik, tyto náklady pokryl ze svých zdrojů,“ uvedl.

MUDr. Zorjan Jojko mluvil o částce kolem sta tisíc korun nebo více na jednu počítačovou jednotku, tedy podle jeho vyjádření na jednoho zdravotníka či lékaře. „Považujeme proto za důležité, aby ve chvíli, kdy nám stát stanoví povinnost a určí, co všechno musíme mít zajištěno, abychom byli plnohodnotnou součástí sítě digitalizovaného českého zdravotnictví, zároveň zajistil prostředky,“ uvedl.

Ve stomatologii Šmucler odhadl počáteční náklady malé ordinace na 150 000 až 250 000 korun. U složitější modernizace mohou podle něj dosáhnout přibližně půl milionu. Za celý ambulantní sektor pak KSL pracuje s odhadem zhruba 15 miliard korun. Nejde o částku, kterou by koalice nyní požadovala z veřejných zdrojů, ale o její odhad celkových nákladů elektronizace ambulantní péče. Metodiku tohoto souhrnného čísla na tiskové konferenci blíže nerozvedla.

Část výdajů přitom podle Šmuclera nekončí pořízením techniky nebo úpravou informačního systému. Jako příklad průběžného financování uvedl Německo. V Německu dostávají zubní praxe zapojené do systému zákonného zdravotního pojištění měsíční paušál na vybavení a provoz telematické infrastruktury. Od ledna 2026 činí plná sazba pro pracoviště s jedním až třemi zubními lékaři 263,62 eura měsíčně. Při nesplnění stanovených podmínek se paušál krátí nebo zaniká. „To už jsou průběžné náklady elektronizace. Musíte mít stále zapnuté servery, bezpečnostní prvky, zálohování a další služby. Není to tedy tak, že vám někdo jednou koupí počítač a tím je všechno vyřešeno,“ uvedl Šmucler.

Jojko v této souvislosti připomněl také zavádění eReceptu a tehdejší podporu souvisejících nákladů. Šonka následně pro ČTK upřesnil, že zdravotní pojišťovny až do loňského roku vyplácely ordinacím podporu za jednotlivé položky na eReceptu.

Digitální balíček místo velkého dotačního projektu

Na rozdílné potřeby jednotlivých praxí má podle KSL reagovat několik předem definovaných digitálních balíčků. „Nabízí se tady určitá analogie s takzvanou kotlíkovou dotací,“ přiblížil Šonka princip programu. Podpora by nebyla založena na individuálním popisu rozsáhlého projektu, ale na splnění předem stanovených požadavků a doložení konkrétního výsledku.

Pracovní návrh rozlišuje čtyři balíčky. Na základní zabezpečení ordinace počítá orientačně s podporou 150 000 až 250 000 korun. Patří sem například vícefaktorové ověřování, správa identit, zálohování nebo ochrana koncových zařízení. U propojení ordinace s dalšími systémy včetně úprav ambulantního informačního systému a standardizovaných rozhraní pracuje s 250 000 až 500 000 korun. Balíček digitálních služeb pacientům má mít podporu 200 000 až 450 000 korun a nejširší varianta pro rozšířenou interoperabilitu 500 000 až 900 000 korun. „Uvedené částky jsou pracovní návrh a vyžadují cenový průzkum,“ upozorňuje dokument KSL.

Zjednodušit se má i administrativa. „Žadatel nemá psát projekt. Vybere standardizovaný balíček, potvrdí předvyplněné údaje a doloží jen informace, které stát nemůže bezpečně získat z registrů,“ stojí v návrhu. Po realizaci by poskytovatel doložil požadovaný výstup a výsledek funkčního testu. U jasně definovaných balíčků návrh preferuje jednorázovou částku nebo paušál proplacený po splnění předem určených podmínek.

Program má využít režim de minimis. Jde o pravidlo veřejné podpory, které při splnění stanovených podmínek umožňuje poskytnout menší podporu bez individuální notifikace Evropské komisi. Současný limit činí 300 000 eur na jeden podnik v jakémkoli tříletém období. Nejde o zamýšlenou výši podpory pro jednu ordinaci, navrhované částky jsou výrazně nižší. U propojených nebo ovládaných subjektů se navíc limit posuzuje na úrovni jednoho podniku, nikoli automaticky pro každé IČO či provozovnu zvlášť. De minimis zároveň není zdrojem peněz, pouze určuje podmínky, za nichž lze podporu poskytnout. Současné evropské nařízení platí do konce roku 2030, takže pro případné pokračování programu po tomto datu by bylo nutné právní základ znovu posoudit.

Pracovní variantou je také spoluúčast poskytovatele. KSL navrhuje, aby podpora pokrývala 85 až 90 procent standardizovaných nákladů a zbývajících deset až patnáct procent hradila ordinace. U základního bezpečnostního balíčku připouští i plné pokrytí způsobilých nákladů, pokud to budoucí pravidla financování dovolí. Konečný poměr má záviset mimo jiné na budoucí míře evropského spolufinancování, regionu a národním rozpočtu. Návrh počítá také s možností zálohy nebo předfinancování, aby nedostatek prostředků na počáteční investici nevyloučil část malých praxí z možnosti podporu využít.