Přeskočit na obsah

Digitalizace zdravotnictví: deset věcí, které se musejí stát

Potřebujeme závazný plán digitalizace, datové standardy, pravidla pro distanční péči, strukturovanou elektronickou zdravotní dokumentaci a další nezbytné kroky.

Nepřipravenost digitální infrastruktury v ČR je vlastně pochopitelná. Proč by se úroveň digitální infrastruktury měla nějak zásadně lišit od českého standardu infrastruktury dálnic, sítě vysokorychlostních železnic či moderní decentralizované energetiky? V každodenní frontě u Benešova směr Budějovice či v Pendolinu, které málokdy zdolá trasu Praha–Ostrava pod čtyři hodiny, se vám absence základních pilířů digitalizace zdravotnictví bude zdát vlastně tak nějak logická. Mnohé z předchozích pokusů o digitalizaci byly přitom mnohdy spojeny buď s politickým fiaskem, nebo v horším případě s policejním vyšetřováním.

Digitalizace je ale každopádně jediný politicky neutrální nástroj na zvýšení efektivity a kvality zdravotních služeb ve chvíli, kdy ochota krýt strmý růst nákladů zdravotnictví z veřejných zdrojů narazí na svůj strop. Bez digitalizace není současná úroveň zdravotní péče dlouhodobě udržitelná.

1. Jednoznačná odpovědnost a kompetence při realizaci strategie digitalizace zdravotnictví

Problém: Digitalizace je primárně politickou a implementační povinností Ministerstva zdravotnictví, účastní se na ní mnoho dalších subjektů (ÚZIS, některé fakultní nemocnice svými technologickými centry, zdravotní pojišťovny apod.). Není k dispozici jednotný plán (tzv. roadmap), kde by byly detailně popsány realizační kroky, časový harmonogram a odpovědné instituce.

Řešení: Vytvoření závazného realizačního časového plánu s institucemi odpovědnými za jednotlivé kroky pod dozorem Ministerstva zdravotnictví, s pravidelnou aktualizací a publikováním. Prioritou je detailní plán na roky 2023–2024.

2. Implementace zákona o elektronizaci zdravotnictví (eHealth)

Problém: V ČR není vytvořena základní páteřní síť elektronického zdravotnictví. Vznikly jen fragmenty (eRecepty, eNeschopenky). Poskytovatelé spolu v malé míře sdílejí elektronická data, systém je závislý na papírové komunikaci.

Řešení: Urychlená implementace zákona o elektronickém zdravotnictví z podzimu 2021 a napojení všech poskytovatelů zdravotní péče na tuto národní síť. Zároveň je žádoucí novelizace zákona směrem k závazným datovým standardům, interoperabilitě, otevřenosti systémů apod.

3. Legislativní a metodické ukotvení distanční péče za použití digitálních nástrojů

Problém: Existuje právní nejistota v rozsahu a povinnostech při poskytování distanční péče, přestože zdravotní pojišťovny tuto péči hradí prostřednictvím specifických výkonů a mnoho poskytovatelů ji běžně poskytuje.

Řešení: Novelizace zákona o zdravotních službách s vymezením definice, rozsahu a náležitostí poskytování distanční péče pomocí digitálních telemedicínských platforem. Podzákonné normy by následně měly definovat minimální technologické, bezpečnostní a implementační standardy.

4. Urychlený přechod poskytovatelů na strukturovanou elektronickou zdravotní dokumentaci

Problém: Absolutní většina lékařských záznamů u poskytovatelů zdravotní péče je v nestrukturované, často nedigitalizované podobě, což je základní překážkou datové analýzy, koordinace zdravotní péče a přístupu k informacím. Informační systémy jsou roztříštěné a nemají jednotný datový standard.

Řešení: Odpovědné instituce (Ministerstvo zdravotnictví, ÚZIS, případně SÚKL) by měly zmapovat současný stav penetrace strukturované zdravotní dokumentace do sítě poskytovatelů a vytvořit legislativní a investiční pobídky k jejímu urychlení. Zároveň by měla být nastavena závazná vymahatelná pravidla přenositelnosti (interoperability) na jednotném datovém standardu a povinnost poskytovat datovou strukturu formou API oprávněným subjektům. Tím bude umenšeno riziko nežádoucího uzamčení zákazníka dodavatelem (vendor‑lock).

5. Zjednodušení a zpřehlednění technologického, bezpečnostního a datového standardu

Problém: Neexistuje jednotný zdroj, ve kterém mohou poskytovatelé nalézt přehled minimálních požadavků na kyberbezpečnost, ochranu osobních dat a možnosti poskytování dat uživatelům a třetím stranám. Pacienti zase neznají svá práva a nároky pro přístup ke zdravotním údajům.

Řešení: Vytvoření jednotné webové stránky se všemi existujícími právními normami (evropskými a národními), technologickými a bezpečnostními požadavky a jejich výkladem v přehledné podobě pro různé typy poskytovatelů.

6. Vytvoření pravidel a procesu vstupu digitálních aplikací do úhrady a zjednodušení procesu vytváření telemedicínských výkonů

Problém: V Česku není k dispozici jednotný a přehledný proces pro zařazování digitálních pacientských aplikací do systému úhrady (mHealth), jako je např. v Německu DiGA. Rovněž proces vzniku telemedicínských výkonů je nepřehledný a nepředvídatelný.

Řešení: Vytvoření metodiky, procesu a odpovědných institucí za účasti zdravotních pojišťoven. Pro digitální aplikace využít zahraniční zkušenosti (např. Německo, Finsko), pro telemedicínské výkony zjednodušit proces vzniku a aktualizace zdravotních výkonů.

7. Vytvoření a pravidelná aktualizace doporučených postupů pro telemedicínu

Problém: Nyní neexistují specifické klinické doporučené postupy pro telemedicínu s výjimkou obecného doporučení pro všeobecné praktické lékaře od SVL ČLS JEP.

Řešení: Každá odborná společnost by podle jednotného vzoru měla vypracovat doporučený postup, u jakých typů pacientů a v jakých situacích je použití telemedicíny vhodné, jaké musejí být vytvořeny podmínky a které parametry je třeba sledovat, analyzovat a zaznamenávat. Cílovým stavem je jednotná databáze s pravidelnou aktualizací doporučených postupů a mandatorní oponentura těchto guidelines ze strany MZ ČR a zdravotních pojišťoven.

8. Proces/instituce odpovědné za certifikaci digitálních řešení z pohledu pacientů/uživatelů

Problém: Na straně uživatelů panuje velká nejistota v tom, která řešení v podobě digitálních aplikací jsou bezpečná, řádně certifikovaná a dodržují potřebná technologická pravidla (viz bod 6).

Řešení: Odpovědné instituce (viz bod 1) by měly vypracovat plán pravidelného testování a ověřování digitálních aplikací s jednoduchým a srozumitelným systémem hodnocení.

9. Systém edukace

Problém: Rychlý technologický rozvoj vytváří informační asymetrii mezi poskytovateli digitálních řešení a jejich uživateli. Digitalizace a telemedicína není systematicky vyučována.

Řešení: Vytvoření pregraduálních i postgraduálních edukačních programů pod gescí Ministerstva zdravotnictví, lékařských fakult a odborných společností. Zároveň musejí vzniknout edukační programy a materiály (webové stránky, webináře apod.) pro zástupce veřejnosti a pacientských organizací.

10.Investice do digitální infrastruktury v primární a ambulantní sféře

Problém: Nemocnice dlouhodobě získávají nemalé investiční prostředky na obnovu své digitální infrastruktury, v oblasti primární péče cítíme ale velký technologický dluh, který znemožňuje zapojení těchto poskytovatelů do systému elektronického zdravotnictví, sdílení dat a telemedicíny.

Řešení: V rámci operačních programů musejí existovat tituly určené pro drobné poskytovatele zdravotních služeb. Čerpání těchto prostředků bude podmíněno zapojením do výměnných sítí elektronického zdravotnictví a povinností poskytovat digitální služby klientům v souladu s technologickým standardem (viz bod 5) a klinickými doporučenými postupy (viz bod 7).

Sdílejte článek

Doporučené

Fanatici

7. 2. 2023

Asi 1,3 miliardy lidí na světě kouří, 240 milionů lidí je závislých na alkoholu, 15 milionů lidí na nitrožilních drogách, mnoho lidé je závislých na…