Důvěra uzdravuje – a neplatí to jen pro pacienta

Důvěra v lékaře uzdravuje jednotlivce a důvěra ve zdravotnictví uzdravuje společnost. Nedůvěra deformuje medicínu a přímočarou spolupráci obou aktérů na obnově pacientova zdraví nahrazuje protektivní medicína a laické hledání lepších alternativ. Bují plevel alibistických vyšetření, hnojený nedůvěřivostí pacientů, a úměrně růstu papírování se krátí čas na vzájemný dialog. Doporučení zůstávají oslyšena a předepsané léky putují do popelnic. Nedůvěra ve zdravotnictví nahlodává duševní rovnováhu společnosti a podporuje „blbou náladu“. Za ztrátu důvěry platíme zdravím, časem a penězi.

Neplech oslabujících důvěru v lékaře a ve zdravotnictví je u nás k vidění hojnost, ale přesto se zdravotnictví stále ještě těší důvěře veřejnosti. Zvykli jsme si na různé formy korupce, na špatně nastavené regulace a motivace deformující chování lékařů, na velkorysé nakládání s veřejnými penězi, na poptávku po známých a pozici kulichů. Pasivita veřejnosti se zdá dávat za pravdu nečinnosti politiků, ale zdravotnictví zatím tiše eroduje zevnitř. Pokles jeho atraktivity se projevuje v kvalitě a počtu lidí, kteří s ním spojují nebo chtějí spojit své profesní životy; není to tak dávno, co krajem znělo „Náš exodus, váš exitus“. Jedeme samospádem a na termín budíčku navrhuji vypsat kursovou sázku.

Představa, že zdravotnictví rozkvete pouhým navýšením plateb za „státní pojištěnce“, je ze stejné líhně jako marxistický přerod kvantity v kvalitu. Jisté je, že zdravotnictví si více peněz zaslouží, ale ty si musí vydělat, a nikoli vyžebrat. Aby to bylo možné, je potřeba odpracovat několik domácích úkolů. Nejprve naplnit literu ústavy a zákonem vymezit rozsah péče bezplatně poskytované občanům. To otevře prostor komerčnímu připojištění a dobrovolnému navýšení prostředků pro zdravotnictví.

Druhým krokem je zlepšení správy veřejných prostředků zdravotními pojišťovnami tím, že se jim umožní reálná konkurence jak na příjmové, tak na výdajové straně. Sem patří zavedení některé z variant dvousložkového pojistného, posílení role v organizaci péče a v možnosti si konkurovat v míře a formách spoluúčasti.

Konečně třetím stavebním kamenem by mělo být přesunutí některých aktivit MZ do samostatných správních institucí, jedné pro údržbu a rozvoj klasifikačních a úhradových systémů, druhé pro hodnocení zdravotnických technologií a třetí pro servisování eHealth. Úhradová vyhláška půjde k ledu a prostor dostane přímé jednání plátců a poskytovatelů. Konec futurologie a zpět do reality předvánočních dní. 

Zdroj: