Přeskočit na obsah

Fórum: Mohou finanční bonusy zvýšit účast na prevenci?

brýle,stetoskop
Foto: shutterstock.com

Ministerstvo zdravotnictví ve svém návrhu novely zákona o veřejném zdravotním pojištění předpokládá zavedení finančních bonusů od zdravotní pojišťovny ve výši 500 až 1 500 korun pro ty pojištěnce, kteří mají absolvovanou všeobecnou preventivní prohlídku a vybrané screeningy a jsou ve věkové skupině 45–74 let. Ptáme se: Souhlasíte, že to může znatelně zvýšit účast na screeninzích, a tím zlepšit celkový zdravotní stav populace? Víte o efektivnějších nástrojích? Neměl by mít lékař také možnost přestat poskytovat služby pojištěnci, který opakovaně odmítá hrazené prevence?

  • MUDr. Petr Šonka,

předseda Sdružení praktických lékařů ČR

Myšlenku finančně motivovat lidi k účasti na preventivních prohlídkách a screeningových programech považuji za správnou. Otázkou však je, jakým způsobem by měly být tyto bonusy financovány. Nepovažuji za systémové, aby byly hrazeny ze základního fondu zdravotních pojišťoven, jehož prostředky jsou primárně určeny na zdravotní péči. Smysluplnější by podle mě bylo na tyto bonusy využít prostředky z fondu prevence, které už dnes pojišťovny vynakládají na různé preventivní příspěvky, například na sportovní aktivity nebo sportovní ochranné pomůcky.

Za diskutabilní považuji také omezení bonusů pouze na věkovou skupinu 45 až 74 let. Lidé v tomto věku se preventivních programů účastní přece jen častěji než mladší generace. Měli bychom proto přemýšlet i o tom, jak k prevenci motivovat mladší lidi, kteří mohou včasnou změnou životního stylu významně ovlivnit svůj budoucí zdravotní stav a předejít rozvoji řady onemocnění.

Pokud jde o možnost omezit nebo přestat poskytovat zdravotní péči pacientovi, který opakovaně odmítá preventivní prohlídky, současná legislativa takový postup neumožňuje. Přestože je diskuse o větší odpovědnosti pacientů za vlastní zdraví namístě, takové opatření by přinášelo řadu úskalí. Debatuje se o možnosti, že by praktický lékař mohl odregistrovat pacienta, který dlouhodobě odmítá účast na preventivních programech, vyřadit ho tak z trvalé péče a uvolnit jeho místo pacientovi, který má zájem pečovat o své zdraví. To si představit za určitých okolností lze, co si představit nedokážu a myslím, že to ale v našem zdravotním systému ani nejde, upřít zdravotní péči člověku jen proto, že se neúčastní prevence. Pokud například dostane infarkt myokardu, musí samozřejmě dostat potřebnou léčbu bez ohledu na to, zda pravidelně absolvoval preventivní prohlídky. Cestou by proto měla být především pozitivní motivace, nikoli sankce v podobě omezení dostupnosti zdravotní péče.

  • MUDr. Tom Philipp, Ph.D., MBA,

poslanec Parlamentu ČR (za SPOLU / KDU‑ČSL), místopředseda Výboru pro zdravotnictví PSP ČR, člen správní rady VZP, přednosta Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. LF UK a FTN

Zahraniční studie potvrzují, že finanční pobídky mohou zvýšit účast na preventivních vyšetřeních. Jejich účinnost však závisí i na dalších opatřeních, zejména aktivním zvaní pacientů a dobré dostupnosti vyšetření.

Právě proto jsme tento princip již zavedli ve VZP, kde jsme čerpání některých příspěvků na pohybové aktivity podmínili absolvováním preventivní prohlídky. Tento přístup se nám v praxi osvědčil. Finanční motivaci proto považuji za smysluplný nástroj, který může přispět k vyšší účasti na prevenci.

Inspiraci bychom měli hledat i v zahraničí. Například ve Velké Británii zasílají pacientům testy na screening kolorektálního karcinomu přímo domů, v Nizozemsku se osvědčily domácí samoodběrové testy HPV. Účinné je také aktivní zvaní pacientů, ideálně rovnou s konkrétním termínem vyšetření.

Právě tady vidím velký prostor pro zdravotní pojišťovny, které mají potřebná data a mohou pacienty cíleně oslovovat. Důležité je také zapojení praktických lékařů a jejich motivace k aktivní prevenci.

Myslím, že nejde jen o to pacienty finančně odměnit, ale především jim cestu k prevenci co nejvíce usnadnit.

Rozhodně nemohu souhlasit s tím, aby měl lékař možnost ukončit péči o pacienta, který opakovaně odmítá prevenci. Právo pacienta rozhodovat o vlastním zdraví musíme respektovat, i když jeho rozhodnutí nepovažujeme za správné. Odmítnutí preventivního vyšetření nemůže být samo o sobě důvodem k ukončení zdravotní péče.

Jsem zastáncem pozitivní motivace, nikoli sankcí. Naším cílem musí být, aby lidé na prevenci chodili proto, že chápou její význam a mají ji snadno dostupnou.

  • Mgr. Michaela Šebelová,

poslankyně Parlamentu ČR (za STAN), členka Výboru pro zdravotnictví PSP ČR

Nejsem si jistá, zda finanční motivace skrze vyplácení bonusů reálně povede ke zvýšení účasti pacientů na screeningu. Pouhá finanční odměna nemusí změnit dlouhodobé návyky pojištěnců ani přivést k lékaři ty skupiny obyvatel, které prevenci systematicky zanedbávají a u kterých bychom potřebovali účast na preventivních prohlídkách zvednout nejvíce – tedy pacienty s nižším sociálním statusem nebo rizikovým životním stylem.

Za efektivnější opatření považuji bonusy pro lékaře, aby byli bonifikováni za cílenou a adresnou komunikaci s pacienty. Dobrým opatřením je dle mého bonifikace kapitační platby, pokud ordinace lékaře dosáhne sledovaného procenta u vybraných programů.

Žádná motivace ale nepomůže, pokud neodstraníme i další bariéry – pacient nedostane volno v práci nebo nemůže cestovat na prohlídku desítky kilometrů.

Za zásadní, ale dlouhodobé a nadresortní opatření považuji zvyšování zdravotní gramotnosti obyvatel, jejich nedostatečného povědomí o tom, jaké prohlídky jsou hrazené, v jakém věku, jaký je jejich skutečný přínos atd. Zde mohou sehrát roli pacientské organizace, zaměstnavatelé, rodinná a komunitní centra, veřejné knihovny, univerzity třetího věku.

18-A02 tomaschoff screening1--4c7f5df6

  • MUDr. Martin Dudek,

praktický lékař

Tento nápad je typickou ukázkou naprostého nepochopení toho, co skutečně ovlivňuje zdraví obyvatelstva, a je to pouze populistické gesto, jež má zastřít skutečné problémy českého zdravotnictví, na které si současná vláda netroufne. Zdraví pacientů není vůbec určeno preventivními programy, ale na prvním místě životním stylem. Dle statistik jsme se stali národem s nejvyšší prevalencí obezity, která je příčinou velké části onemocnění.

Ve své praxi každý den řeším několik pacientů, jejichž zdravotní obtíže jsou buď výhradně, nebo převážně způsobeny obezitou. Stále je u nás obrovské procento lidí, kteří kouří. Vysoká prevalence alkoholismu také nenapomáhá celkovému zdraví.

Vyplácení jakýchkoli bonusů (např. příspěvků na vakcíny nehrazené z veřejného zdravotního pojištění) by určitě mělo být vázáno na absolvování preventivní prohlídky, ale mnohem efektivnější by bylo jejich navázání na zdravotní ukazatele, například na přítomnost obezity. Řada zdravotních úkonů může být, tak jako v některých státech, podmíněna například určitou maximální hmotností pacienta, respektive hodnotou jeho BMI.

Pokud by ministerstvo chtělo něco udělat pro zdraví obyvatel, mělo by se prioritně věnovat oblastem, v nichž určité úsilí přinese výrazný efekt. Jednou z nich může být právě obezita. Alespoň já bych to jakožto lékař první linie udělal.

  • Ing. Robert Hejzák,

předseda výkonného výboru Národní asociace pacientských organizací, z. s. (NAPO)

Finanční bonusy mohou zvýšit motivaci lidí k preventivním prohlídkám a screeningům. Zahraniční studie z USA ukazují, že finanční odměny mohou zvýšit účast například na mamografickém screeningu nebo screeningu kolorektálního karcinomu, zejména v kombinaci s aktivním oslovováním lidí a pomocí s objednáním. Výsledky ale nejsou jednoznačné a nelze předpokládat, že plošný bonus automaticky přivede k prevenci i ty, kteří ji dosud zanedbávali.

Bonusy proto vnímám jako možný doplňkový nástroj. Jejich účinnost je třeba vyhodnotit: zda přivádějí na vyšetření nové účastníky, nebo odměňují především ty, kteří na prevenci chodí pravidelně i bez finanční motivace. Za stejně důležité považuji adresné zvaní, připomínky, srozumitelnou komunikaci, jednodušší objednávání a dostatečnou dostupnost screeningových pracovišť. Samotná odměna nevyřeší dlouhé čekací doby ani jiné praktické překážky.

Rozhodně bych nepodporoval možnost, aby lékař přestal poskytovat pacientovi péči proto, že odmítá preventivní prohlídky nebo screening. Pacient má právo rozhodovat o navržené péči na základě informací a odmítnutí prevence nesmí vést k odepření jiné potřebné zdravotní péče.

Úspěch bychom měli měřit především tím, zda se zvýší účast dosud opomíjených skupin, nemoci se zachytí včasněji a zlepší se zdravotní výsledky populace.

  • MUDr. Pavel Hroboň, M.S.,

řídící partner Advance Healthcare Management Institute

Je velmi dobře, že se ministerstvo zdravotnictví seriózně zabývá finanční motivací pojištěnců k absolvování preventivní prohlídky a screeningů. Je to správný a potřebný směr.

Uložit zdravotním pojišťovnám zákonem, kolik mají pojištěncům platit (byť v rozsahu, ze kterého si mohou vybrat), ale nepovažuji za vhodné řešení, a to minimálně ze dvou důvodů. Jednak je třeba přivést k prevenci a screeningu ty, kteří dnes nechodí, ne platit těm, kteří již chodí.

A cesty, jak efektivně motivovat pojištěnce, by měly být ponechány zdravotním pojišťovnám. Potřebujeme metodicky správně vyzkoušet různé možnosti a potom mezi nimi vybrat ty nejúspěšnější. Rolí ministerstva zdravotnictví by tedy mělo být umožnit pojišťovnám různé formy bonifikace a chtít po nich, aby je testovaly metodicky správně a sdílely jejich výsledky.

  • Doc. Jakub Hlávka, Ph.D., M.A.,

vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity

Finanční bonusy mohou účast na prevenci zvýšit, mj. u lidí s nižšími příjmy, kterým mohou kompenzovat náklady na dopravu nebo čas strávený u lékaře. Částky by přitom mohly být i nižší než navrhovaných 500 až 1 500 korun, což může vést k neúčelným výdajům (pokud by nákladová efektivita programu byla kvůli tomu nízká). Důležité pro pacienty bude jednoduché vyplacení, bez nutnosti utrácet odměnu za doplňky stravy, masáže či jiné drahé produkty s nejistým zdravotním přínosem.

Velký potenciál by ale měly také adresné pozvánky, připomínky a snadné objednávání na vyšetření, jak ukázala nedávná studie Iniciativy pro efektivní zdravotnictví. Účinnost jednotlivých opatření bychom měli každopádně průběžně vyhodnocovat a upravovat podle dostupných dat.

Možnost ukončit péči pacientovi, který odmítá prevenci, to považuji za extrémně nezodpovědné. Základem vztahu mezi lékařem a pacientem musí zůstat důvěra a informované rozhodování, nikoli hrozba sankce. Důvodů, proč lidé na preventivní kontroly nechodí, je mnoho, od nízké zdravotní gramotnosti po nerovnoměrnou dostupnost primární péče v mnoha regionech ČR.

  • MUDr. Zorjan Jojko,

předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Rada SAS zásadně nesouhlasí se zaváděním zákonem plošných odměn za preventivní péči v navržené podobě.

Máme za to, že by šlo o neúměrný nárůst nákladů systému v.z.p., a to v době, kdy mají některé zdravotní pojišťovny (ZP) potíže s dodržením splatnosti faktur a nedochází k nárůstu nákladů na zdravotní péči odpovídajícímu navýšení úhrad zdravotní péče, tj. je zde riziko potenciálně negativního dopadu na financování samotné péče, o niž by mělo jít především.

Pacient by dle našeho názoru měl být motivován absolvovat nikoli jen preventivní prohlídku, ale také všechnu následnou potřebnou péči v případě pozitivních nálezů, s čímž návrh na změnu zákona nepočítá.

Za podstatně důležitější považujeme investovat peníze do zdravotnické osvěty vysvětlující pacientům smysl preventivní a ev. následné kurativní péče, do motivace zúčastněných – zejména praktických – lékařů pacienty na tyto prohlídky zvát a motivovat k další péči, bude‑li potřebná, včetně náležité úhrady všech s tím spojených administrativních a zdravotních výkonů.

Pokud by měla být ve hře finanční motivace pacienta, pak lze uvažovat o cestě užití bonifikačního programu konkrétní ZP bez dopadu na platby poskytovatelům. Nemělo by jít o prosté absolvování preventivní prohlídky, ale širší hodnocení chování pacienta.

  • Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

Jen stručně: Jsem vedoucím Centra preventivní kardiologie, na 1. LF UK jsem garantem předmětu Preventivní medicína, jsem spoluautorem učebnice preventivní medicíny. Uvádím to jen proto, aby čtenář neměl pocit nějaké mé předpojatosti vůči prevenci. A teď vlastní odpověď. Finanční bonusy za prevenci nepovažuji za příliš účinnou a racionální metodu ke zlepšení zdravotního stavu populace. Jaký výstup očekávat ze zavedení bonusu? Kolik pacientů si půjde hlavně pro příslušný bonus, nechají si změřit cholesterol, glykémii a krevní tlak a už vůbec se nebudou starat o výsledky, natož aby se pokusili výsledky zlepšit a snížit své riziko? Kolik pacientů „využije“ bonus k nákupu multivitaminů a potravinových doplňků, i když ty nemají vesměs žádné důkazy odpovídající evidence‑based medicine? Dotaženo k absurditě, pacient získá 1 000 Kč jako bonus a za ten si pořídí 10? (jsem nekuřák, tak nevím) krabiček cigaret…

Pokud jde o neposkytování zdravotní služby pojištěnci, který se neúčastní prevence, jsme v problematice etiky a možná již diskriminace! Výjimkou v tomto směru ale bezesporu je ohrožení dalších občanů např. odmítáním očkování.

Nedovedu si představit, že přivezou na katetrizační sál dva nemocné s akutním koronárním syndromem, pan XY dostane tři stenty (chodí na prevenci) a pan YZ katetrizován není, protože nemá od VPL potvrzení o preventivní prohlídce. Jede tedy k hospitalizaci na standardním oddělení. Ano, je to nadsázka, ale kde je ona hranice, kdy formální prevence rozhoduje o osudu nemocného?

Co na tom, že pacient XY je obézní, kuřák, má dyslipidémii (ale nebude užívat nějaké léky, vždyť cholesterol nebolí). O zdravé životosprávě slyšel někdy na gauči před televizí, v jedné ruce půllitr a ve druhé prorostlý bůček! Co na tom, že pacient YZ uběhl půlmaraton, BMI má 22 a respektuje doporučenou středozemní dietu?

Podle mne existuje jediná plně akceptovatelná cesta k prosazení prevence. Vzdělávání populace. Zvýšení povědomí o tom, co pro sebe můžeme udělat. Povědomí o tom, že jen my sami rozhodujeme o možnosti prožít delší a kvalitnější život. Je to cesta náročná, dlouhá i nákladná. Je ale jisté, že pouze vzdělaná společnost, která pokládá zdraví za nejdůležitější komoditu, může naplno profitovat i z preventivních opatření.

Nechci hledat vše dobré jen za oceánem, ale americké zdravotní pojišťovny snižují poplatky ne těm, kteří si nechají odebrat jaterní testy, ale těm, kteří si jaterní testy zlepšili.

Prostě a jednoduše. Prevence bude fungovat ve chvíli, kdy ji společnost vezme za svou. Do té doby bude mít jakkoli dobře míněná podpora prevence jen velmi omezený dosah.

MUDr. Pavel Vepřek,

Předseda sdružení Občan, z. s.

Já chovám skepsi k tomto typu motivací, ale je možné, že budu příjemně překvapen. V každém případě je nezbytné, aby byl jejich dopad monitorován a s odstupem několika let vyhodnocen. A to nejen kvantitativně, ale i kvalitativně, tedy kolik roků života ve zdraví jsme tím získali. Myslím si, že by ke zlepšení zdravotního stavu populace spíše přispěl zdravější životní styl než větší záběr preventivních vyšetření, ale to se špatně zařizuje. Náš systém veřejného zdravotního pojištění nám garantuje dostupnost potřebné péče a nijak to nepodmiňuje účastí na preventivních prohlídkách. Takže úvahy o neposkytování služeb absentérům na prevenci jsou mimo mísu. Jsem si jist, že máme před sebou daleko důležitější věci na práci než sankcionovat neúčast na prevenci. Pokud máme zajistit dostupnost zdravotní péče i v dalších desetiletích, musíme zvýšit efektivitu zdravotnictví alespoň o 30 procent během deseti let, to je ta pravá výzva.

Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FERA, FASN,

přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN

Finanční bonusy mohou být jedním z nástrojů, jak zvýšit účast na preventivních prohlídkách a screeningových programech. Byl bych ale opatrný s očekáváním, že samotná odměna 500 až 1 500 korun přinese zásadní změnu. Část lidí na ni reagovat bude, jiní však prevenci odmítají z úplně jiných důvodů – ze strachu, z nedostatku informací nebo proto, že je pro ně obtížné se na vyšetření dostat.

Považuji proto za důležitější kombinovat finanční motivaci s aktivním oslovováním neúčastníků, konkrétní nabídkou termínu a dostupnou návaznou péčí. Zvláštní pozornost bych věnoval např. kolorektálnímu screeningu, kde máme v České republice stále významné rezervy.

Současně bych chtěl, aby se účinnost této investice skutečně měřila. Neměli bychom sledovat pouze počet vyplacených odměn, ale především to, kolik lidí díky nim přišlo na screening nově, kolik bylo zachyceno nádorů v časném stadiu a zda se v dlouhodobém horizontu zlepšují zdravotní výsledky.

Pokud jde o možnost lékaře odmítnout pacienta, který opakovaně zanedbává prevenci, zde bych byl zásadně opatrný. Informovaný dospělý člověk má právo doporučené vyšetření odmítnout a lékař má jeho rozhodnutí respektovat. Můžeme a máme pacienta přesvědčovat, vysvětlovat mu rizika a hledat příčiny jeho postoje. Neměli bychom však z odmítnutí screeningu dělat důvod k odepření další zdravotní péče. To by mohlo nejvíce poškodit právě ty skupiny obyvatel, které potřebují naši pomoc nejvíce.

Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,

smluvní konzultant SZP ČR

Pokud se podaří zvýšit účast na určených screeningových programech, pak se to nepochybně pozitivně promítne do včasného záchytu některých onemocnění, příznivější prognóze jejich léčby, ale také na pozitivní edukaci v populaci.

Otázkou však je, zda cesta k zodpovědnějšímu přístupu ke zdraví má být provázena plošnou finanční bonifikací. Každý jeden milion z těch, kteří přistupují zodpovědně k péči o vlastní zdraví, bude stát všechny z nás 0,5 až 1,5 miliardy korun. Už dneska je takových lidí zhruba 50 procent podle jednotlivých typů screeningů a po proplácení bonifikací jich postupně bude více. Realizace takto rozsáhlých zákonných nároků však přinese v praxi i velké množství administrativy, nejasností a reklamací.

V době, kdy naše zdravotnictví bude stát před jednoznačnou výzvou snížit tempo růstu nákladů a zdroje státního rozpočtu budou omezené, jde na počátku o další nárůstový titul. V budoucnu sice rozsáhlejší screening přinese výhody pro občana a zřejmě i úspory, ale kvalifikované studie o kompletních ekonomických dopadech s vyčíslením úspor zatím nemáme.

Nabízí se tedy otázka, proč nejdeme opačnou cestou. Těch, kteří ignorují všechna doporučení i adresná upozornění, bude nepochybně méně než těch, kteří prevenci nepodceňují. Bezdůvodná neúčast na screeningu je už dnes ze strany pojišťoven různě „penalizována“ např. omezeným přístupem k programům prevence a finančním příspěvkům z fondu prevence a tento tlak se již projevuje. Konkurence pojišťoven by mohla i zde přispět k hledání provozně nejúčinnějších postupů v rámci současných benefitů.

Pokud bychom tedy umožnili, aby ti z pojištěnců, kteří bezdůvodně riskují nejen vážná onemocnění, ale i vysoké náklady na jejich léčbu v rámci solidárního systému, mohli být naopak penalizováni, tak zvýšený zájem o screeningy vyvoláme určitě také a pro systém by nešlo o další náklad, ale naopak o příjem nebo v případě dobře zvoleného zákonného omezení rozsahu bezplatné péče o úsporu. Bylo by to určitě nepopulární, ale objektivně správnější. Těch nezodpovědných bude nakonec určitě méně.

Pokud by teoreticky všichni screeningy využívali, tak by to znamenalo, že jednou rukou od všech občanů ČR vybereme ročně o 500 až 1 500 Kč ročně na pojistném více, abychom jim potom tyto peníze druhou rukou zase vrátili. Takže otázka v úvodu je nepochybně namístě. Bohužel zjevně chybí odvaha k nepopulárním opatřením. Bez těch ale bude dosažení potřebných úspor, a to nejen v prevenci, vždycky problém.

MUDr. Jitka Vojtová, MBA,

zdravotní ředitelka OZP

Záměr Ministerstva zdravotnictví motivovat pojištěnce k prevenci finančními bonusy považuji za legitimní. Otázkou ale je, jestli odměna 500 až 1 500 Kč přivede k vyšetření opravdu především ty pojištěnce, kteří prevenci dlouhodobě nevyužívají.

Zkušenost OZP z nedávného pilotního projektu SCREENING Z DOMOVA totiž vybízí k opatrnosti. Z 8 012 oslovených pojištěnců (z nichž téměř 7 000 nereagovalo na naše výzvy k prevenci déle než čtyři roky) odevzdalo k 16. září vzorek k vyšetření 314 lidí. 83 z nich zareagovalo na náš doplňující dotaz, co bylo hlavním důvodem, který je k účasti na prevenci po tolika letech absence přesvědčil. Z těch 83 respondentů označilo nabídnutou odměnu 1 000 Kč za hlavní motivaci jen sedm; čtyři z těch sedmi by prý navíc vyšetření pravděpodobně absolvovali i bez odměny.

O jejich účasti na prevenci rozhodlo hlavně zjednodušení přístupu k vyšetření (41 procent) a individuální vysvětlení přínosu a průběhu vyšetření (36 procent). (Malý počet odpovědí nám ale neumožňuje výsledky zobecňovat.)

Důležitá je také ekonomická efektivita. Podle odhadů ministerstva by na uvažovaný bonus dosáhlo už při současné účasti pojištěnců na prevenci asi 1,1 milionu lidí, což by znamenalo roční výdaje 550 milionů až 1,65 miliardy Kč. Kritériem úspěchu přitom musí být, kolik dalších, nových lidí přivede nabídnutý finanční bonus na prevenci, nikoli kolik odměn se vyplatí.

Osobně za účinnější cestu považuji cílené oslovování podle zdravotních dat, osobní komunikaci, zapojení praktických lékařů a odstraňování překážek k absolvování prevence. Podobně, jako jsme to udělali v našem pilotním projektu SCREENING Z DOMOVA. Finanční bonus pak může být doplňkem, ne hlavním pilířem.

Nesouhlasím ani s možností odmítat péči lidem, kteří na prevenci nechodí. Účast na prevenci je jejich právem, nikoli povinností; sankce by mohly prohloubit nedůvěru k celému systému.

Bonusy principiálně neodmítám a zdravotní pojišťovna OZP se do odborné diskuse o nich určitě zapojí. Před jejich zavedením ale potřebujeme důkazy o jejich skutečném přínosu. Stále musíme mít na paměti, že dopad do rozpočtu systému zdravotního pojištění může přesahovat jednu miliardu korun. A cílem není odměňovat ty, kteří už na prevenci chodí, ale získat ty, kteří ji dosud nevyužívají.

Sdílejte článek

Doporučené

Medicína za mřížemi boří předsudky

18. 11. 2026

Zdravotní péče o osoby ve výkonu trestu má svá specifika, která vyžadují odborné znalosti, zkušenosti i úzkou spolupráci s civilním zdravotnictvím.…