Dva tucty geriatrických otazníků: Jak probíhá výuka geriatrické medicíny?
Ve světě existuje celkem obecný souhlas s tím, že stárnutí populace vyžaduje zapracování geriatrických a gerontologických témat do vzdělávacích programů pečujících profesí. I v ČR se tak objevila zkouška z gerontologie např. pro studenty ergoterapie, speciální pedagogiky či tělesné výchovy pro zdravotně postižené. Paradoxem jsou zdravotníci
Kupodivu jinak je tomu při studiu ošetřovatelství a medicíny. Existují pochopitelně rozdíly mezi fakultami, ale obecně se zřejmě neblaze projevuje ztotožnění geriatrie s následnou péčí v léčebnách pro dlouhodobě nemocné (LDN) a s ošetřovatelstvím. Zdravotní sestry se tak zdánlivě nic geriatrického učit nepotřebují, neboť „geriatrie je ošetřovatelství u starých“. Pokud jde o lékaře, výuka obvykle probíhá jako součást jiného oboru (vnitřní či sociální lékařství), bez vlastní zkoušky a nejčastěji v LDN, což zkresluje představy studentů. Právě ty jsou však podstatné, neboť prioritou pregraduální výuky by neměla být jen faktografie „o stáří“, ale také, ba především, pozitivní změna postojů ke geriatrickým pacientům a ke geriatrické medicíně. Studium na lékařských fakultách by mělo vést k prevenci gerontofobie, nápravě mylných, podceňujících a segregačních stereotypů a ageistických předsudků. Stačí k tak závažnému úkolu krátká stáž v LDN? V Mezinárodním gerontologickém institutu OSN nám ukazovali, že nikoliv. Je tomu v ČR jinak?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2006, strana 16
Zdroj: