Fórum: České zdravotnictví na pomoc Ukrajině
Od 24. února 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, přijalo Česko téměř půl milionu uprchlíků, většinou ženy a děti. S vízem dočasné ochrany se jim otevřela možnost práce i zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění. Práci mělo na konci ledna 94 400 uprchlíků, i přes vyšší kvalifikaci vykonávají často pomocné a manuální práce, zdravotnictví v tom není výjimkou. Uprchlíci jsou zdravotně pojištěni, u VZP je přihlášeno 367 000 Ukrajinců, další desítky tisíc jsou u ostatních pojišťoven. Více než polovina Ukrajinců nečerpala za loňský rok žádnou zdravotní péči, další zhruba třetina do výše 5 000 korun, nejčastěji šlo o preventivní prohlídky. Ptáme se: Jaká je vaše zkušenost s péčí o ukrajinské uprchlíky, jak to české zdravotnictví zvládlo, podařilo se do praxe dostat ukrajinské zdravotníky? Jak pomoci Ukrajině budovat zdravotnickou infrastrukturu a veřejné zdravotní pojištění po válce?
- MUDr. Milan Kubek,
prezident České lékařské komory
Zajištění zdravotní péče pro statisíce ukrajinských uprchlíků samozřejmě představuje velkou zátěž pro celé zdravotnictví, i když podle informací pojišťoven zůstávají finanční náklady nižší, než jsme se obávali. Ukázalo se, že skupina lidí, kteří účelově přijeli do České republiky jen proto, aby mohli bezplatně čerpat drahou a na Ukrajině nedostupnou péči, byla poměrně malá. Největší problémy tak uprchlická vlna přinesla pediatrům, kterých není dostatek ani pro zajištění péče pro naše děti. Vysoké procento dětí mezi uprchlíky způsobilo, že je třeba zajišťovat péči navíc o větší počet dětí, než kolik tvoří jeden náš populační ročník. A to je velký problém. Poskytování péče cizincům samozřejmě komplikuje jazyková bariéra, nedostupnost nebo nesrozumitelnost zdravotní dokumentace, jiné názvy léků, ale i rozdílná mentalita. Řada kolegů si stěžuje, že uprchlíci nejsou příliš spolehlivými pacienty, že nedodržují termíny, na které jsou objednáni, nebo nerespektují lékařská doporučení. Tato negativa však jistě nelze zevšeobecňovat na všechny uprchlíky.
Tak jako sociální služby, i zdravotnictví je již několik let zcela závislé na práci ukrajinských žen. A občané Ukrajiny již před válkou tvořili po Slovácích druhou nejpočetnější zahraniční menšinu mezi našimi lékaři. Před rokem bylo členy České lékařské komory 700 lékařů a lékařek, kteří vystudovali na Ukrajině. Stran počtu lékařů z Ukrajiny v naší komoře válka mnoho nezměnila. ČLK totiž přijímá za členy pouze ty cizince, kteří splňují zákonné podmínky pro výkon lékařského povolání na území ČR, tedy v případě Ukrajinců a cizinců z ostatních zemí mimo EU mají složenu aprobační zkoušku. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo zdravotnictví odmítlo plán ČLK na zajištění rychlé integrace ukrajinských lékařek do praxe, tedy na vytvoření podmínek, aby se rychle naučily česky a připravily na aprobační zkoušku, pracuje nyní řada lékařek na pomocných pozicích nebo nelegálně v rámci tzv. odborné praxe. Zkrátka integrace se kvůli liknavosti ministerstva nepovedla.
Odpověď na otázku, jak obnovit a zlepšit ukrajinské zdravotnictví, ponechám odborníkům na rozvojové programy. Naše komora se však zavázala k tomu, že společně s Polskou lékařskou komorou pomůžeme ukrajinským lékařům vybudovat jejich vlastní profesní samosprávu, tedy Ukrajinskou lékařskou komoru.
- Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,
prezident České stomatologické komory
Ve stomatologii bylo specifické, že Ukrajinci, kteří přišli do ČR (vesměs bohatší), jsou z domova zvyklí si stomatologii platit a chtějí vyšší standard, než je v ČR na pojištění. Vesměs kvůli ceně vyhledávají krajany, kterých ordinuje v ČR obrovské množství – tam asi pracuje i řada stomatologů, kteří se neaprobují a prostě pracují bez kontroly a daní. Na aprobace se přihlásilo relativně málo kolegů, ne významně více než v mírové časy, a úspěšnost je malá. Ze špičkových ukrajinských škol (Kyjev) se nechodí příliš do ČR. Problémy byly jen s ortodoncií, kde velké množství dětí přišlo rozléčených nebo potřebovalo začít léčení. Počet ortodontistů je v ČR, bohužel, regulován státní atestací s omezeným počtem absolventů při násobném zájmu. Takže narostly problémy i našich občanů s čekáním na ortodoncii.
- MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA,
předseda představenstva Nemocnice Strakonice, a. s., senátor (za ODS)
Strakonická nemocnice ještě před vypuknutím válečného konfliktu na Ukrajině měla mezi svými zaměstnanci několik Ukrajinek a Ukrajinců. Někteří z nich tady byli už dlouhá léta, a to na nejrůznějších pozicích, od lékařů přes sestřičky až po obslužné profese.
Po vypuknutí války jsme všem vyjádřili podporu a nabídli pomoc, kdyby si chtěli přivézt své příbuzné z Ukrajiny do Čech, možnost čerpání mimořádného volna, finanční pomoc, případně ubytování a třeba i zaměstnání.
Po vypuknutí válečného konfliktu strakonická nemocnice zaměstnala několik většinou mladých ukrajinských lékařek, které pracují pod přímým dohledem zkušenějších kolegů a připravují se na atestační zkoušky, ale i několik zdravotních sester, sanitářek a dalších pracovníků v obslužných profesích.
Co se týká zdravotní péče poskytnuté válečným uprchlíkům, v nemocnici ve Strakonicích jsme jich doposud ošetřili okolo 350. V současné době je u nás ročně hospitalizováno okolo 14 500 pacientů a provedeno 150 000 ambulantních ošetření. Z toho jasně vyplývá, že péče o ukrajinské uprchlíky není problém. Ošetření těchto osob se statusem uprchlíka vyšlo zhruba na dva miliony korun a předepsali jsme jim léky přibližně za 100 000 korun.
Strakonická nemocnice také pomohla hned po vypuknutí konfliktu, a to zasláním zdravotnického materiálu na Ukrajinu, kdy všechny jihočeské nemocnice poskytly obvazy, jehly, infuzní sady, šití a další potřebný materiál. V létě loňského roku jsme díky obnově vozového parku mohli na Ukrajinu věnovat převozovou sanitku.
A jak pomoci Ukrajině budovat zdravotnickou infrastrukturu a veřejné zdravotní pojištění po válce? Myslím, že v první řadě je nejdůležitější, aby válečný konflikt skončil. Jsem v kontaktu s vedením Zakarpatské oblasti Ukrajiny o poskytnutí další diagnostické techniky darem na Ukrajinu, mj. jednáme i o počítačové tomografii. Co se týče systémových změn, jistě budou muset být rozsáhlé, mj. i v souvislosti s budoucí snahou Ukrajiny směrem do EU. Sem jistě spadá i zavedení systému veřejného zdravotního pojištění, podobných zákonů ale bude muset být legislativně ukotveno větší množství. Kulatý stůl „Obnova Ukrajiny příležitostí pro české zdravotnictví“ pořádáme ve zdravotním výboru českého Senátu 25. dubna 2023, tam jistě probereme nápady, možnosti a postupy.
- MUDr. Cyril Mucha,
místopředseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP
Vojenská agrese Ruska na Ukrajinu byla nejen pro lékaře obrovským šokem. Většina praktických lékařů se od prvního dne, kdy do ČR přicházeli váleční utečenci, snažila jim poskytovat zejména zdravotní péči. Odborná společnost (SVL ČLS JEP) vyhradila jeden milion korun na úhradu této péče. Ve chvíli, kdy stát (neuvěřitelně rychle) vyřešil problém s úhradami, přesunula SVL tuto částku na podporu zaměstnávání ukrajinských kolegů lékařů v ordinacích VPL jako asistentů praxe. Podpora se týkala nejen příspěvku na mzdu, ale i administrativní pomoci. To umožnilo zaměstnat a následně nasměrovat do systému přes dvacet lékařů v ordinacích VPL, ale zejména výrazně usnadnit zdravotní péči desítkám tisíc utečenců před válkou. Ukrajinští lékaři (vlastně lékařky) totiž posunuli péči o utečence obrovsky kupředu, neboť možnost komunikace v jejich rodném jazyce zejména u lidí v obrovské psychické tenzi velmi pomohla všem stranám: utečencům (hovořili ve svém jazyce), ukrajinským lékařům (jednodušeji pronikli do zdravotního systému), ordinacím VPL (snížení časové náročnosti a zlepšení komunikace), ale i státu (UA lékaři se stali zaměstnanci, přestali brát sociální dávky, naopak platili daně) – zkrátka samé „win“.
Velmi důležitým počinem byl web www.lekariproukrajinu.cz, kterou vytvořil doslova v prvních hodinách ruské agrese a udržuje dodnes tým pod vedením praktické lékařky MUDr. Anny Matouškové. Patří jí za to obrovský dík, protože se stala a zůstává dodnes skutečnou „studnicí nezbytných informací“ pro všechny zúčastněné.
Díky těmto aktivitám, nadšení lékařů, ale i rychlosti státních institucí nevznikly dle mého názoru zásadní problémy při péči o pacienty z Ukrajiny. Největší těžkosti v současnosti působí další začleňování ukrajinských lékařek po nostrifikaci diplomu do systému, tedy zejména budí nejasnosti povinná šestiměsíční praxe. Není totiž zajištěno zejména její financování a je tam i mnoho dalších organizačních problémů.
- MUDr. Zorjan Jojko,
předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR
Podle mých informací po cca prvních dvou měsících, kdy bylo třeba zajistit péči včetně předpisu léků velkému počtu Ukrajinců, kteří přijeli do Česka s jen malou zásobou léků a často neúplnou zdravotnickou dokumentací, mám za to, že se situace výrazně uklidnila a v současné době vše funguje tak, jak vyžaduje jejich zdravotní stav.
Za to, myslím, patří velký dík všem, kdo se na tom podíleli.
K otázce integrace ukrajinských zdravotníků se zatím vyjádřit nemohu. Počkat musím až na dobu, kdy ti z nich, kteří o to budou mít zájem, dokončí nostrifikace a začnou se zajímat o práci v ambulancích. Dříve je jako kvalifikované lékaře či sestry zaměstnat nesmíme.
Také, přiznám se, že se naše sdružení nezabývá systémem financování ukrajinského zdravotnictví, neumím tedy odpovědět na poslední část otázky. Mohu ale deklarovat, že nebudeme mít problém spolupracovat, pokud někdo přijede z Ukrajiny k nám, aby se náš systém naučil a pak ev. nějaký podobný zavedl po válce na Ukrajině.
- MUDr. Pavel Vepřek,
Zdravotnictví 2.0
České zdravotnictví velmi dobře zvládlo a zvládá péči o ukrajinské uprchlíky a celkem obratně do ní zapojilo i uprchlé ukrajinské zdravotníky. Ti si ještě nestačili získat oprávnění k poskytování péče odpovídající jejich ukrajinské kvalifikaci, ale pracují na tom, a než se tak stane, tak ve zdravotnictví fungují obvykle pod hlavičkou administrativních profesí. Na takovém typickém UA pointu jsou šikovně zkombinovaní čeští a ukrajinští zdravotníci tak, aby zákonu bylo učiněno zadost a zároveň se neplýtvalo potenciálem kvalifikovaných lidí. A tak se mladá česká lékařka může v ordinaci opřít o rady zkušeného ukrajinského praktika, který jí dělá „tlumočníka“, a ukrajinské sestřičky jsou k ruce našim a zajišťují průchodnost jazykové bariéry. Předpokládám, že se situace bude v tomto směru spíše stále zlepšovat a uprchlí ukrajinští zdravotníci se postupně plnohodnotně zapojí do chodu zdravotnictví, tak jako to již činili dříve příchozí v minulosti. K našemu prospěchu. Odpověď na otázku, jak účinně pomoci po válce s revitalizací ukrajinského zdravotnictví, má svoji snadnou a obtížnou část. Ta snadná se týká postavení potřebných nemocnic, poliklinik a podobně. To nepochybně umíme a otázkou je jen zajištění financování. Daleko slabší je to s naší schopností jim dobře radit při vytváření systému zajišťujícího finanční toky ve zdravotnictví. Ani nám se zatím nepodařilo přetvořit státní zdravotnictví v plně funkční a autonomní systém veřejného zdravotního pojištění, a to jsme na to měli přes třicet let a dobré vzory v naší historii. Ukrajinci v posledním století nepoznali jiný než státní Semaškův model, jejich zdravotnictví je v mizerném stavu, peníze mají sklon se cestou ze státní kasy k poskytovatelům péče někam zakutálet, a tak jsou zdravotní služby spojeny s přímými platbami občanů. V roce 2017 se rozhodli pro vytvoření Národní zdravotní služby, která měla být funkční od roku 2020, ale o tom, jak se to podařilo, nemám informace. Myslím si, že financování jejich zdravotnictví se začne dávat do pořádku až s celkovou reformou státní správy a potlačením korupce, což je součástí podmínek pro vstup do EU. V jejich situaci je zatím utopií uvažovat o veřejném zdravotním pojištění, a tak čekám, že půjdou stejnou cestou jako poválečná Velká Británie. Páteří systému bude NHS a s jeho rostoucí funkčností se role přímých plateb omezí. V oblastech, kde to bude v NHS i nadále skřípat, budou přímé platby postupně nahrazeny dobrovolným soukromým pojištěním. Ale na to si ještě chvíli počkáme. Úvahy o veřejném zdravotním pojištění na Ukrajině by byly namístě až ve chvíli, kdy by se projekt NHS nezdařil a v bohatnoucí zemi by vznikla řada soukromých zdravotních pojišťoven, které by se dobře staraly o své klienty. Poptávka po zajištění potřebné kvalitní zdravotní péče pro všechny občany by mohla vést k poptávce po vytvoření systému veřejného zdravotního pojištění. Podmínkou tohoto kroku je již etablovaná síť zdravotních pojišťoven a nahrazení pekuniárního vztahu pacient–lékař vztahem pojištěnec–pojišťovna. Moc bych si přál, abychom mohli tyto otázky řešit co nejdříve.
- Prof. MUDr. Richard Češka, CSc.,
předseda České internistické společnosti ČLS JEP
České zdravotnictví podle mého názoru zvládlo péči o uprchlíky z Ukrajiny skvěle. Má to několik důvodů. I když jsme samozřejmě ve všech nemocnicích i ambulantních zařízeních pocítili přítomnost několika set tisíc příchozích, nebylo třeba vymýšlet nějaká zásadní opatření. Ano, vznikaly UA pointy, ambulance, vytvářel se systém ambulancí VPL pro uprchlíky. Práce navíc ano, ale ne zásadní přetížení. Přicházely vesměs mladší ženy a děti bez chronických onemocnění. (Píši ale jako internista, netroufám si přesně popisovat situace třeba na gynekologicko‑porodnických nebo pediatrických odděleních či ambulancích.) A naše zdravotnictví je skutečně robustní a kvalitní. Možná hraje jistou roli v pohledu na tuto problematiku i naše „zocelení“ pandemií covidu‑19.
Mnozí zdravotníci z Ukrajiny našli možnost podílet se i v praxi na každodenní péči o nemocné. Většinou ale o úroveň nebo dvě níže, než bylo jejich zařazení na Ukrajině. Je to pochopitelné. Jazyková bariéra a bohužel i rozdílná úroveň zdravotnictví u nás a na Ukrajině představovaly a představují v tomto směru limity.
Na Ukrajině jsem několikrát přednášel, setkával se s kolegy. Doma se podílím na aprobačních zkouškách. Mám tedy o ukrajinské medicíně jistou představu. Jak tedy dále po válce? Myslím, že je potřeba začít u co nejkvalitnějšího vzdělávání lékařů a nelékařských pracovníků ve zdravotnictví. A pak převzít některý z funkčních, sociálně přívětivých systémů, které fungují ve vyspělých zemích EU, a uvést ho v život s minimem „nezbytných regionálních úprav“. Hlavně neprošlapávat nové cestičky, které nikam nevedou, a nepokoušet se opakovat chyby jiných zemí. Myslím, že jistá expertní pomoc ze strany zemí, jako je ČR (tedy opravdu dobré zdravotnictví v ne zcela nejbohatší zemi EU), by mohla být velice prospěšná.
- MUDr. Tom Philipp, Ph.D., MBA,
přednosta Kliniky revmatologie a rehabilitace 3. LF UK a FTN, předseda správní rady VZP, poslanec Parlamentu ČR (za SPOLU/KDU‑ČSL)
Přes prvotní obavy naši zdravotníci, zdravotní pojišťovny i stát v péči o ukrajinské uprchlíky jednoznačně obstáli. Je to dané velkou solidaritou českých zdravotníků a celé společnosti s ukrajinskými uprchlíky, správnou ideou Ukrajince zahrnout ihned do systému všeobecného zdravotního pojištění a velkým úsilím zdravotních pojišťoven na čele s VZP při jejich registraci. Právě z účtů zdravotních pojišťoven vidíme, že naši ukrajinští hosté čerpají o zhruba polovinu méně péče než jejich vrstevníci v ČR. Rozhodně náš systém zdravotní péče nezneužívají. Jako velmi efektivní se také ukázalo zřízení tzv. UA pointů při fakultních nemocnicích, které díky přítomnosti překladatelů ulehčily standardním poskytovatelům zdravotních služeb.
Přímé zapojení zdravotníků z řad uprchlíků do našeho zdravotnictví probíhá postupně s ohledem na nutnost splnění kvalifikačních předpokladů daných naší legislativou. Významnější zapojení uprchlíků do našeho zdravotnictví nastane po absolvování příslušných aprobačních zkoušek. V tom významně napomáhají kursy češtiny organizované Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, kterými již prošlo přes 600 lidí. Osobně bych ocenil přístup 3. lékařské fakulty a Filozofické fakulty UK, které společně připravily učebnici češtiny pro ukrajinské pracovníky ve zdravotnictví.
Ukrajinskému zdravotnictví pomáháme již nyní: posíláme například dary v podobě sanitek, zdravotnických přístrojů, zdravotnického materiálu, pečujeme o válečné raněné, vážně nemocné děti atd. Všem subjektům, které se na pomoci ukrajinskému zdravotnictví podílejí, je třeba poděkovat. Co se týká poválečné obnovy ukrajinského zdravotnictví, rozdělil bych otázku na dvě části. Podle statistik bylo na Ukrajině zničeno více než 700 nemocnic. Bude tedy nutné se zapojit do obnovy celkové infrastruktury zdravotní péče jak po stránce vybudování nových zdravotnických zařízení, tak po stránce přístrojového vybavení. Co bude ale možná ještě důležitější, je, že Ukrajina nemá, podle mých informací, státem garantované zdravotní pojištění. Věřím, že po zkušenosti jejích občanů ze států EU bude i na Ukrajině poptávka po zavedení všeobecného zdravotního pojištění a v tom by mohla Česká republika být příkladem a nápomocna.
- Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,
prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR
Z pohledu zdravotních pojišťoven se domnívám, že pro uprchlíky byla a je zdravotní péče v ČR zajištěna za daných okolností dobře. Byly také minimalizovány dopady, které by to případně mohlo mít na naše občany.
Samozřejmě se na počátku konfliktu z pohledu pojišťoven projevily dílčí organizační problémy, protože evidencí a přijetím uprchlíků do péče z hlediska zdravotního pojištění byla na registračních místech přednostně pověřována VZP, zatímco postupné zapojování ostatních pojišťoven probíhalo nesnadně. Tím se vytvořila významná disproporce v rozložení uprchlíků mezi pojišťovnami. Orientačně nyní VZP uvádí evidenci 360 000 uprchlíků, zatímco ostatní pojišťovny pouze 60 000.
S touto disproporcí pak souvisí i nerovnoměrné rozložení salda mezi příjmy a výdaji na tyto pojištěnce mezi pojišťovny. Na straně příjmů se totiž na financování zdravotní péče podílí nejen stát, ale cestou přerozdělení i prostředky ostatních zdravotních pojišťoven, a to klíčem nákladovosti, který platí pro české občany. Z dosud všech publikovaných údajů však vyplývá, že skutečné náklady na tuto skupinu pojištěnců jsou nižší než u srovnatelné skupiny českých pojištěnců. Výsledkem je tak finanční profit VZP v rozsahu až jednotek miliard Kč. Domníváme se, že to je jeden ze dvou hlavních důvodů náhlého – a z našeho pohledu nezaslouženého – bilančního zlepšení hospodaření VZP v roce 2022, které pokračuje i nyní.
Problematiku postupného zapojování těch uprchlíků, kteří budou v České republice zůstávat delší dobu, řeší postupná opakovaná úprava legislativy k poskytování dočasné ochrany. Ta však již obsahuje i povinnost začít po uplynutí 150 dnů platit pojistné podle stejných pravidel jako občané ČR. Pojišťovny tak budou postupně přebírat i činnosti spojené s výběrem a vymáháním pojistného u značné části uprchlíků. Tyto práce již začínají.
Aktivní zapojení se samozřejmě týká i možného využití ukrajinských zdravotníků a lékařů. Příslušné předpisy k získání oprávnění k práci v českém zdravotnictví by se proto měly rovněž pokud možno pružně upravovat. Bylo by nešťastné nevyužít příslušné odbornosti všude tam, kde to bude možné. Zde ovšem hlavní kompetence není na zdravotních pojišťovnách.
Pomoc Ukrajině v oblasti zdravotnictví jak v průběhu konfliktu, tak při budoucí obnově země se nás rozhodně také týká, ale tady bude nezbytná širší a provázaná spolupráce celého společenství podporujících států. Jaké formy pomoci v delším čase konkrétně zvolí Česká republika, prozatím nevíme. Určitě to do značné míry závisí na vývoji konfliktu a způsobu jeho ukončení.