Havlas: Regionální nemocnice drží české zdravotnictví pohromadě

Regionální nemocnice jsou páteří českého zdravotnictví – poskytují dostupnou lůžkovou péči, zajišťují kontinuitu mezi primární a specializovanou léčbou a zároveň se musejí vyrovnávat s demografickými i ekonomickými tlaky. MUDr. Radek Havlas, primář gynekologicko-porodnického oddělení a lékařský ředitel Nemocnice Mělník, mluví o potřebě systémové předvídatelnosti, úloze soukromých zřizovatelů, proměnách porodnictví i o tom, proč regionální zařízení zůstávají klíčovou oporou dostupné péče.

• Jakou roli dnes podle vás hrají regionální nemocnice v českém zdravotnictví – a v čem z vašeho pohledu spočívá jejich nezastupitelnost?

Regionální nemocnice tvoří základní pilíř českého zdravotnictví. V mnoha regionech jsou doslova páteří dostupné lůžkové péče – místem, kam pacient přichází s první akutní potíží i kde se odehrává velká část běžné léčby a následné péče. Typickým příkladem je naše nemocnice v Mělníku, která zajišťuje péči pro spádovou oblast přibližně 100 000 až 130 000 obyvatel.

Ve srovnání s fakultními zařízeními poskytují regionální nemocnice péči v užším, ale plně funkčním spektru základních a několika specializovaných oborů. Důležité přitom je, že nejde jen o samotnou diagnostiku či léčbu, ale i o správné nasměrování pacienta dál – na specializovaná, nadregionální pracoviště. V tom spočívá jejich skutečná hodnota: propojují lokální dostupnost s celostátním systémem.

• V čem vidíte hlavní silné stránky regionálních nemocnic oproti velkým fakultním centrům. Kde jsou podle vás jejich přirozené limity?

Největší předností regionálních nemocnic je jejich dostupnost – a to nejen geografická, ale i lidská. Pacient se k nám dostane rychle, bez složité logistiky a v prostředí, které zná. Pro mnohé lidi má velký význam i to, že potkávají známé tváře – zdravotníky, kteří často pečují o celé rodiny napříč generacemi. To všechno snižuje stres spojený s onemocněním a zvyšuje důvěru v péči.

Regionální nemocnice tak tvoří přirozenou síť, která drží zdravotnictví pohromadě. Díky úzké spolupráci s většími centry a specializovanými pracovišti zajišťují kontinuitu péče – od prvního kontaktu až po specializovanou léčbu. Právě v této návaznosti vidím jejich sílu.

• Podle Asociace českých a moravských nemocnic návrh úhradové vyhlášky na příští rok nezohledňuje ekonomickou situaci regionálních nemocnic, nekryje inflaci a nezahrnuje ani plánované zvýšení platů zaměstnanců. Jak vnímáte současný stav příprav této klíčové legislativy?

Příprava nejdůležitějšího dokumentu našeho zdravotního systému je každoročně bouřlivá a náročná. Aktuálně jsem měl možnost nahlédnout už do třetí ucelené revize vyhlášky. S ohledem na to, že ani tato verze není definitivní, by nebylo profesionální ji detailně hodnotit. Mohu ale říci, že se do ní dostala řada návrhů, které vnímám jako krok správným směrem – a to nejen ve prospěch regionálních nemocnic. Jaká podoba nakonec vstoupí v platnost, se teprve ukáže.

• Regionální nemocnice musejí úzce spolupracovat se zřizovateli, pojišťovnami i velkými centry. Co by jim systémově nejvíce pomohlo k dlouhodobé stabilitě?

Nejen regionálním nemocnicím by dlouhodobě pomohla větší předvídatelnost vývoje systému. Letošní rok je v tomto ohledu velmi specifický a bude záležet na tom, jakým způsobem ke zdravotnictví, jeho financování a řízení přistoupí nově zvolení zákonodárci a následně i vládní kabinet. Od toho se bude odvíjet mnohé.

Pokud jde o zřizovatele regionálních nemocnic, osobně bych – na základě svých dlouholetých zkušeností – preferoval zřizovatele soukromé. Domnívám se, že řídí nemocnice efektivněji, odpovědněji a dokážou rychleji reagovat na potřeby zdravotního trhu, což je v konečném důsledku výhodné pro pacienty.

Ve spolupráci s pojišťovnami vidím v posledních letech výrazné zlepšení. Obě strany se totiž naučily jednat a hledat společná řešení.

Pokud jde o velká centra, je situace velmi individuální. Ti moudřejší už pochopili, že zdravotní péče je proces, v němž je každý díl nezastupitelný – nejen ten finální, ale i ten na začátku řetězce. Až tuto myšlenku přijmou a začnou podle ní jednat všichni, bude to ku prospěchu nejen systému, ale především našim pacientům.

• Demografické změny, zejména stárnutí populace a klesající porodnost, zásadně ovlivňují podobu zdravotní péče. Jak se tyto trendy promítají do fungování regionálních nemocnic?

Regionální nemocnice, které pozorně sledují vývoj a myslí na své pacienty, se už dnes mění – nečekají na budoucnost. Aby jejich provoz zůstal smysluplný a dlouhodobě udržitelný, musejí mít dostatečný spád pacientů. Ten zajišťuje nejen potřebný objem péče pro udržení odbornosti a kvality, ale i stabilní provozní zázemí. I proto v posledních letech dochází ke slučování menších zařízení, což přispívá ke kultivaci celé sítě lůžkové péče.

Stárnutí populace a přibývající počet geriatrických pacientů zvyšují význam interních oborů i pracovišť následné a dlouhodobé péče. Tyto segmenty každoročně posilujeme ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami.

Klesající porodnost jako celospolečenský trend naopak vede k přirozené redukci menších porodnických zařízení – a to považuji za správné. Je to cesta, jak zajistit kvalitní a zároveň udržitelnou péči o rodičky a novorozence. Zdravotní systém by měl pružně reagovat na reálnou poptávku, nikoli udržovat provozy, pro které už není dostatek pacientů.

• Udržet stabilní personál je pro regionální nemocnice často náročnější než pro velká centra. Jaké se vám osvědčují způsoby, jak si zdravotníky udržet a získávat nové?

Stabilizace personálu je pro nás dlouhodobá priorita. V poslední době se nám podařilo úspěšně posílit tým na chirurgickém oddělení a připravujeme jeho další rozvoj. Průběžně budujeme a doplňujeme i ošetřovatelské týmy – velkou výhodou je, že máme v Mělníku vlastní soukromou střední zdravotnickou školu, ze které k nám přirozeně přicházejí nové sestřičky.

Zároveň pravidelně pořádáme sanitářské kursy a daří se nám oslovovat i mladé lékaře – absolventy. Postupně tak vytváříme stabilní kolektiv, který nemocnici nejen drží v chodu, ale i posouvá dopředu.

• Zmínil jste úzké propojení nemocnice se střední zdravotnickou školou v Mělníku. Jak v praxi funguje propojení výuky a nemocniční praxe?

To propojení je pro nás obrovskou výhodou. To prostě chcete. Nápad vznikl přímo u nás na Mělníku a majitel skupiny jej podpořil tím, že školu převzal a začlenil do naší zdravotnické sítě. Díky tomu jde o „naši“ školu a „naše“ studenty – mladé lidi, kteří s námi tráví většinu času a už během studia vyrůstají v nemocničním prostředí. Učí se od zkušenějších kolegů, poznávají provoz a získávají jistotu v praxi.

Teorie je samozřejmě důležitá, ale smysl začne dávat až ve chvíli, kdy se propojí s reálnou praxí. Zdravotnická škola bez kontaktu s nemocnicí by dnes byla nedostatečná. Díky této spolupráci si studenti mohou vyzkoušet různé obory a lépe se rozhodnout, kterým směrem se po absolvování vydají.

• Už jste zmínil klesající porodnost jako významný demografický trend. Co tento vývoj znamená pro regionální porodnice – a jaké otázky podle vás otevírá z hlediska kvality péče i jejich další udržitelnosti?

Již desátým rokem pracujeme na tom, aby gynekologie a porodnice v Nemocnici Mělník splňovala standardy 21. století – nejen medicínské, ale i lidské. Oddělení se podařilo kompletně zrekonstruovat, rozšířit a vybavit. Připojili jsme k němu ambulance v Horních Beřkovicích, Brandýse nad Labem, Byšicích a Neratovicích a rozšířili spektrum nabízené péče, včetně mé oblíbené urogynekologie a také dětské gynekologie.

Ano, i my jsme zaznamenali pokles počtu porodů. Přesto jsme loni dosáhli více než tisíce porodů a byli jsme druzí ve Středočeském kraji. Věřím, že i letos se k tomuto číslu opět přiblížíme. Jsme tedy bezpečně nad odbornými limity kolem šesti set porodů i nad ekonomickými limity okolo osmi set porodů.

V odborné i laické veřejnosti je cítit napětí – redukce sítě porodnic bývá vždy citlivé téma, zvlášť když se dotkne „toho našeho města“. Přesto si myslím, že v podmínkách České republiky s jejími relativně krátkými dojezdovými vzdálenostmi to nebude představovat zásadní problém.

• V porodnictví se dnes zdůrazňuje rovnováha mezi medicínskou bezpečností a respektem k přáním rodiček. Jak se tento trend odráží v praxi menších porodnic?

Změnu v poskytování péče po nás začaly požadovat samotné pacientky – rodičky a budoucí maminky. Naslouchali jsme jim a byli jsme mezi prvními, kdo tyto požadavky přijal a začal je skutečně naplňovat. Nešlo nám přitom jen o vlastní porodnici. Chtěli jsme, aby se změnil přístup v celém českém porodnictví. Díky aktivitě v médiích a na sociálních sítích se nám podařilo přispět k tomu, že se věci začaly hýbat a péče se posunula blíž k moderním očekáváním rodiček.

Mám za to, že i díky tomu je naše porodnice dnes vyhledávaná. Nechceme být ale výjimeční – možná jsme byli první, ale cílem bylo, aby se přidal celý peloton. Jsme hrdí na to, že máme 19 nadstandardních jednolůžkových pokojů pro péči o těhotné a ženy po porodu, ale ještě důležitější je, že směr, kterým se české porodnictví vydalo, je správný.

• Pokud byste měl pojmenovat tři největší výzvy, které podle vás čekají regionální nemocnice v příštích deseti letech, jaké by to byly – a co podle vás rozhodne o jejich úspěchu?

Za největší výzvy, které v příštích letech čekají regionální nemocnice, považuji tři oblasti. Tou první je aplikace umělé inteligence ve zdravotnictví, která přinese nové možnosti, ale i nutnost přizpůsobit se technologicky a organizačně. Druhou výzvou bude rostoucí poptávka po zdravotní péči pro starší občany a s ní spojená změna obsahu i struktury poskytované péče. A do třetice půjde o klesající zájem o pracovní místa v regionálních nemocnicích, daný mimo jiné tím, že se lidé přesouvají do velkých měst.

Je těžké předvídat, kdy a v jakém pořadí tyto faktory na jednotlivá zařízení dopadnou a jak silně se projeví. Dá se ale očekávat, že jejich dopad bude vždy ovlivněn místními podmínkami. Jsem přesvědčen, že pro úspěch bude nezbytné zvládnout všechny tři oblasti současně.