K Mackovi se raději neotáčejte zády
Přiznám se, že mne osobně překvapilo, že si mne bývalý místopředseda ODS, někdejší ministerský tajemník dr. Macek, patrně s někým popletl. Vkládá mi totiž do úst slova, která jsem nikdy neřekl. Důvody, proč se orgány České lékařské komory včetně sjezdu delegátů staví k počínání současného ministra kriticky, jsou úplně jiné, než se pan Macek domnívá, a mnohem závažnější.
Takzvané regulační poplatky jsou věc zcela marginální, která pouze odpoutává pozornost od chystaných majetkových převodů, po jejichž realizaci bychom se měli stát evropským unikátem. V žádné jiné zemi totiž není celé zdravotnictví jen a jen privátní bez účasti státu či neziskového sektoru.
Stran poplatků od počátku kritizujeme primitivní způsob jejich výběru, který nás zatěžuje zbytečnou administrativou a zhoršuje vztahy mezi lékaři a pacienty. Zcela nesmyslné jsou také relace mezi jednotlivými poplatky, když hodinové vyšetření specializovaným lékařem nebo návštěva praktického lékaře v domácnosti pacienta jsou zpoplatňovány stejně jako pouhé vydání léku v lékárně. Nemáme radost, že nás ministr degraduje na úroveň toaletářek, které pod hrozbou desetitisícových pokut musejí od pacientů vybírat jedno euro. Nesouhlasíme s tím, že vláda stabilizuje státní rozpočet na úkor zdravotního pojištění, které přijetím zákona č. 261/2007 Sb. připravila v letošním roce o cca 10 mld. Kč, přičemž ty chybějící peníze máme od pacientů v hotovosti vybírat my.
Věcné záměry zákonů, které ministr Julínek předložil a o kterých s komorou odmítá jednat, jsou pro nás skutečně zklamáním. Neřeší totiž základní problémy, kterými jsou nedostatek peněz a nedostatek kvalifikovaných zdravotníků. Nejde o potřebnou reformu postavenou na solidním základu definování standardní péče hrazené ze základního pojištění, které by všichni platili úměrně svým příjmům. Nejde o odstranění parazitismu státu, který za 57 % obyvatel (děti, důchodce, nezaměstnané) spotřebovávajících 80 % veškeré zdravotní péče platí jen 24 % z celkových příjmů pojištění. Právě férový přístup státu, který by výnosy z našich daní používal k tomu, co my, občané, opravdu potřebujeme, je podmínkou pro snížení základního pojistného u osob výdělečně činných tak, aby nám zůstaly peníze pro připojištění na nadstandardní péči, které se na rozdíl od pojištění základního již může řídit pojistnou matematikou a tržními principy. Ministr neposiluje postavení pacienta, který by svým zájmem rozhodoval o prosperitě či krachu daného lékaře nebo zdravotnického zařízení. Jde jen o ještě větší dominanci zprivatizovaných pojišťoven, které budou zcela libovolně rozhodovat o tom, kterému zdravotnickému zařízení a v jaké výši za péči zaplatí. V kombinaci s možností vlastnického propojení pojišťoven a zdravotnických zařízení – v Evropě nestandardní – pak vnikne monopolní prostředí, které zlikviduje většinu soukromých lékařů. Těžko se divit tomu, že lékařská komora, která je ze zákona povinná hájit profesní zájmy lékařů, takovým plánům netleská.
Ale zpět k inkriminovanému komentáři. Pokud by autorem těchto nepravdivých útoků vůči mé osobě byl někdo seriózní, zvažoval bych možná žádost o omluvu. V případě dr. Macka o ni ani nemám zájem. Pro čtenáře, kteří si pamatují ostudu, s níž byl pan Macek vyhozen z politiky, má jistě pikantní příchuť samotný závět, kde mne autor bez důkazů obviňuje z braní úplatků, a aby se vyhnul případné odpovědnosti za své lži, snaží se vše relativizovat dovětkem: „nic osobního“. Ano, to je přece typický Macek – zbabělec, který se nezmůže na víc než na útok zezadu.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2008, strana B2
Zdroj: