Ministr na telefonu - Stávka není diskuse
Stačí se podívat na internetové stránky ministerstva a každý zjistí, že diskuse již běží. Zveřejnili jsme zde navrhované znění tří zákonů, které jdou do připomínkového řízení jako první – tedy o zdravotních službách, o specifických zdravotních službách a o zdravotnické záchranné službě. U zbylých, především pojišťovenských zákonů provádíme ještě určité legislativní korekce, které jsou nezbytné právě proto, že došlo ke zdržení projednávání těchto norem. Do dvou týdnů by měla být jejich paragrafová znění rovněž vyvěšena na našem webu. Takže jak vidíte, odboráři mne k ničemu vyzývat nemusejí, protože nic netajím. Ostatně, probíhají i semináře, na kterých konkrétní podobu všech reformních zákonů vysvětluji. V minulém týdnu například Radě poskytovatelů rozšířené o zástupce profesních sdružení nebo na začátku tohoto týdne zástupcům České lékařské komory.
Mimochodem, paradoxní je, že mne odboráři vyzývají k tomu, abych návrhy zákonů zveřejnil, čímž zároveň přiznávají, že je nečetli. Přesto na protest proti něčemu, co neznají, klidně uspořádají stávku. Jinými slovy tím jenom potvrdili, že nejde o boj proti obsahu, ale jen proti současné vládě, a že tím hrají roli politické opozice, nikoli kvalifikovaného oponenta reformních zákonů.
Máte informace o tom, jak stávka proběhla ve vámi přímo řízených organizacích, tedy především ve fakultních nemocnicích?
Situaci jsme průběžně sledovali, protože jsme museli samozřejmě vědět, zda není nějakým vážným způsobem ohrožen provoz. Proto víme, že celková účast ve stávce nepřesáhla pět procent zaměstnanců přímo řízených organizací. Chcete-li konkrétní čísla, vyberu jen namátkou. V pražských zdravotnických zařízeních byla situace následující: v Psychiatrické léčebně Bohnice nestávkoval nikdo, v IKEM stávkovalo 67 zaměstnanců z celkového počtu 1 810, ve FN Královské Vinohrady 60 z 2 700, ve FN Motol 360 z 5 000, ve FN Na Bulovce 230 z 2 110 a v Nemocnici Na Homolce 30 z 1 800. Mimo Prahu pak například ve FN Brno stávkovalo 200 zaměstnanců z 6 500 a ve FN Olomouc 250 z 3 000. Chci věřit tomu, že je to i důkaz toho, že zdravotníci a především lékaři nejsou náchylní k tomu skočit na vějičku zjednodušeného negativního postoje k reformám a že budou chtít vědět, co v těch zákonech skutečně je obsaženo.
Ostatně, schopnost studia, kritického myšlení i analýzy a syntézy dat lékařskému stavu přísluší víc než kterémukoli jinému…
Samozřejmě. Stávku osobně pokládám za nástroj, jak si vydobýt určité sociální pozice nebo mzdové nároky, pak jí rozumím. Ale nemohu pochopit, jak lze stávkou nahradit odbornou a věcnou diskusi. O to více mne mrzí, když se ve sdělovacích prostředcích objeví vyjádření podobná tomu, které pronesl jistý plastický chirurg z Plzně. Na otázku, proč stávkuje, odpověděl, že „proti převodu univerzitních nemocnic do soukromých rukou“, což v našich zákonech vůbec není. Pak dodal, že protestuje také proto, „aby ministerstvo konečně definovalo zákonem, co bude hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a co už ne“. To naopak máme v našich návrzích zakotveno – takže pan kolega, aniž by to věděl, vlastně stávkoval na podporu ministra Julínka.
Když už je řeč o zákonech, zastavme se u jednání Poslanecké sněmovny v minulém týdnu. Jen co jsme si všichni oddychli, že na zrušení regulačních poplatků pro novorozence v porodnicích se vzácně dohodli téměř všichni přítomní poslanci a že bude od poplatkového evergreenu chvíli klid, přišla zpráva, že v Senátu budete chtít sněmovní zákon zase upravit. Proč?
Během krátké doby, která uplynula mezi tím, kdy jsme úpravu zákona na základě koaliční dohody předložili a kdy prošla až do druhého čtení, z ní zmizela jedna jediná číslice. Bohužel spolu s ní vypadlo celé sankční ustanovení hovořící o tom, že v případě udělení druhé pokuty za nevybírání poplatků může zdravotní pojišťovna vypovědět lékaři smlouvu. Přitom dohoda platná i pro rok 2009 jasně hovoří o tom, že postižitelné bude jak neoprávněné vybírání, tak i nevybírání poplatků. A já se mohu jen domnívat, že ta zmíněná číslice nezmizela z návrhu jen tak nějakým nedopatřením. Jinak by totiž musely ze zákona vypadnout obě části sankcí, nikoli jen jedna jejich polovina. Proto musím zvážit, zda a jak je zase dokompletovat. A také budu chtít věřit, že dohoda uzavřená v koalici stále ještě trvá. Jsem odpůrcem jakýchkoli podobných „fintiček“ – když si s někým podám ruku, tak to prostě platí.
Poslaneckou sněmovnou minulý týden prošla i novela zákoníku práce, kterou se lékařům legalizuje až 16 hodin přesčasů týdně. K ideálu má taková pracovní zátěž jistě daleko, na druhé straně většina z nich měla povolené limity v pololetí již dávno vyčerpány a nemocnice obcházely zákoník všelijak. Je dobře, že novela prošla? I když, pokud se nemýlím, nikoli v té podobě, v jaké jste ji coby senátor loni předložil.
Máte pravdu, já jsem svou předlohu tenkrát modifikoval podle návrhu odborářů, abych zachoval klid v resortu, protože hrozila stávková pohotovost. Ale v podstatě se obě varianty od sebe výrazně nelišily, obě hovořily o stejném počtu přesčasových hodin, jen jejich rozvrstvení jsem pojímal jinak, podle mne vůči zaměstnancům lépe (pozn. red.: podle návrhu T. Julínka by si zaměstnanec mohl základní pracovní doby smluvně rozšířit na 48 hodin týdně a k tomu mít dalších až osm hodin přesčasů; schválený návrh vycházející z odborového zachovává čtyřicetihodinový pracovní týden a k němu přidává 16 hodin přesčasů).
Ale tohle je také řešení – a navíc přichází včas, protože zcela odpovídá návrhu směrnice, kterou právě schválila Rada ministrů EU. Za největší úspěch považuji, že se podařilo zabránit pozměňovacímu návrhu poslance Krákory, který chtěl veškeré vyjadřování se k navýšení přesčasových hodin svěřit odborům. Takto s ním alespoň musí souhlasit sám zaměstnanec, a zda se při tom nechá zastupovat odbory, je pouze jeho dobrovolné rozhodnutí.
Zdroj: