Nepředstavitelné klinické možnosti PPAR
Nová skupina léků působí na jaderné receptory PPAR, které jsou ovlivňovány endogenními ligandy převážně lipidové povahy, např. prostaglandiny. Tato vazba vede k regulaci exprese řady dalších genů. Výsledkem je mikroskopicky patrná proliferace peroxisomů; odtud pochází i název těchto jaderných receptorů – PPAR (Peroxisome-Proliferator Activated Receptors). Tyto receptory se dělí na tři rodiny: α, β a γ. Dnes představují senzitizéry PPAR α účinná hypolipidemika a senzitizéry PPAR γ účinná antidiabetika. Ve vývoji jsou však léky působící na celou řadu onemocnění včetně onemocnění neuropsychiatrických.
Je zajímavé, že od minulého symposia před dvěma lety ve Florencii nebylo dosaženo téměř žádného klinického pokroku, ač klinické perspektivy této skupiny léků jsou nepředstavitelné. V současnosti je k dispozici několik fibrátů, které působí jako agonisté PPAR α, a dva inzulinové senzitizéry užívané v diabetologii.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2005, strana 11
Zdroj: