Nová data o účinné srdeční resynchronizační terapii u pacientů se srdečním selháním

Stimulace oblasti levého Tawarova raménka se ukázala jako účinná a prakticky využitelná strategie srdeční resynchronizační terapie, jak vyplynulo z prezentace „Late-Breaking Science“ na kongresu EHRA 2026, výročním zasedání Evropské asociace srdečního rytmu (EHRA), která je součástí Evropské kardiologické společnosti (ESC).

Srdeční resynchronizační terapie (CRT) spočívá v implantaci kardiostimulačního systému s cílem zajistit synchronní kontrakci srdečních oddílů. CRT je indikována u vybraných pacientů se srdečním selháním (HF), kteří zůstávají symptomatičtí navzdory optimální farmakoterapii dle doporučených postupů a současně vykazují elektrickou dyssynchronii. Konkrétně se jedná o pacienty se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory (EF LK), u nichž je na EKG přítomen dyssynchronní vzorec označovaný jako blokáda levého Tawarova raménka.

„CRT s biventrikulární stimulací představuje dobře zavedený standardní přístup, avšak až u jedné třetiny pacientů nedochází k odpovědi na léčbu. Stimulace oblasti levého Tawarova raménka (LBBAP) se objevila jako fyziologičtější přístup k obnovení synchronie; nicméně dosud chyběla data z přímých randomizovaných srovnávacích studií. Studie LECART byla navržena k porovnání LBBAP s biventrikulární stimulací a unikátně zahrnovala klinicky relevantní cílové ukazatele, jako jsou komplikace související s implantovaným systémem vyžadující chirurgickou reintervenci a selhání dosažení resynchronizace,“ uvedl prezentující studie profesor Jean-Benoît le Polain de Waroux z AZ Sint-Jan Hospital v Brugách v Belgii.

Prospektivní, randomizovaná studie LECART byla provedena v 11 belgických centrech s vysokým objemem výkonů. Byli do ní zařazeni pacienti s HF funkční třídy NYHA II–IV, s EF LK < 40 %, s blokádou levého Tawarova raménka a indikací k CRT dle aktuálních doporučení ESC. Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 k stimulaci oblasti levého Tawarova raménka (LBBAP) nebo k biventrikulární stimulaci.

Primárním sledovaným ukazatelem, hodnoceným během prvního roku, byl kompozitní endpoint složený ze čtyř složek: úmrtí z jakékoli příčiny, hospitalizace pro srdeční selhání, jakákoli komplikace související s implantovaným systémem vyžadující chirurgickou reintervenci nebo selhání účinného zajištění přidělené resynchronizační terapie. Všechny příhody byly posuzovány nezávislým, zaslepeným adjudikačním výborem.

Celkem bylo randomizováno 168 pacientů s průměrným věkem 69 let, z nichž 33 procent tvořily ženy. Většina pacientů (67 %) měla srdeční selhání třídy NYHA II a 77,5 procenta užívalo alespoň tři ze čtyř pilířů farmakoterapie srdečního selhání doporučených ESC.

Během prvního roku po implantaci zařízení byl výskyt primárního endpointu 25 procent ve skupině s biventrikulární stimulací a 13 procent ve skupině s LBBAP (hazard ratio 2,14; 95% CI 1,01–4,51; p = 0,039). Tento rozdíl byl převážně dán vyšší incidencí komplikací souvisejících se zařízením ve skupině s biventrikulární stimulací ve srovnání s LBBAP (15 % vs. 1 %; odds ratio 6,76; 95% CI 1,48–31,25; p = 0,006), přičemž nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v mortalitě, hospitalizacích pro srdeční selhání ani v selhání implantace.

Doba výkonu byla signifikantně delší u biventrikulární stimulace ve srovnání s LBBAP (90 minut vs. 76 minut; p = 0,005), přičemž funkční zlepšení bylo v obou skupinách srovnatelné.

„Jedná se o první randomizovanou studii, která prokazuje, že LBBAP zajišťuje účinnou srdeční synchronizaci při současném snížení potřeby chirurgických reintervencí. Nižší výskyt komplikací a kratší doba výkonu při použití LBBAP jsou významné jak pro pacienty, tak pro zdravotní systém jako celek,“ zdůraznil prof. le Polain de Waroux.