Přeskočit na obsah

NPWT a Preventia: součást komplexního přístupu k prevenci SSI

Odborný seminář v rámci pravidelných kulatých stolů společnosti HARTMANN, který se 16. října 2025 konal v Bechyni, se zaměřil na praktické využití podtlakové terapie (NPWT) v ortopedii a traumatologii a na prevenci infekcí v místě chirurgického výkonu (SSI). Účastníci se věnovali správné technice NPWT, otázkám secernujících a komplikovaných ran, možnostem preventivního použití podtlaku i roli antimikrobiálních výplachů, včetně roztoku Preventia. Diskuse potvrdila rostoucí význam kombinace NPWT a účinné irigace – zejména při péči o rizikové pacienty a u výkonů s vyšším rizikem SSI.

Podtlaková terapie a antimikrobiální výplachové roztoky dnes patří mezi významné nástroje, které mohou příznivě ovlivnit průběh hojení chirurgických ran. V ortopedii a traumatologii, kde i drobné komplikace mohou znamenat týdny zdržení rehabilitace či nutnost opakovaných operací, roste důraz na přesnou techniku, správné načasování a včasnou prevenci infekce. Právě tato témata dominovala odbornému setkání v Bechyni, kde se diskutovaly praktické postupy práce s měkkými tkáněmi, úskalí secernujících ran i možnosti bezpečné dekontaminace operačního pole.

Zkušenosti jednotlivých pracovišť ukazují, že úspěch léčby dnes často závisí na kombinaci více kroků – od volby vhodného podtlakového systému přes správné vedení převazů až po použití antimikrobiálních roztoků, které pomáhají redukovat mikrobiální zátěž a předcházet riziku SSI. Stále častěji se přitom objevují situace, kdy má smysl uvažovat o preventivním nasazení NPWT nebo o účinné irigaci ještě před uzavřením rány. Bechyňský seminář ukázal, že právě tyto aspekty se stávají pevnou součástí moderní ortopedické a traumatologické praxe.

NPWT: od individuální zkušenosti k systematickému standardu péče

Navzdory široké dostupnosti podtlakových systémů zůstává jejich účinnost závislá především na správné technice, vhodně nastaveném podtlaku a přizpůsobení se konkrétnímu typu rány i odlišným klinickým situacím. Právě technické detaily patřily v Bechyni k nejdiskutovanějším tématům, protože významně ovlivňují rychlost hojení i stabilitu lokálního nálezu v pooperačním období.

Praxe ukazuje, že NPWT dnes už dávno není metodou vyhrazenou jen pro septické či masivně secernující rány. Stále více pracovišť ji využívá i u běžných ortopedických výkonů, a to jak terapeuticky, tak preventivně, zejména u pacientů s obezitou, diabetem, poruchou imunity, onkologickou léčbou nebo přítomností implantátu. Podtlak pomáhá stabilizovat prostředí rány, redukovat hematom, eliminovat mrtvý prostor a zajišťuje rovnoměrné přiblížení okrajů.

V kazuistikách z Mladé Boleslavi a Jihlavy zaznělo, že volba vhodné pěny, tvarování výplně, kontrola těsnosti i správný timing převazů hrají hlavní roli v tom, jak rychle se rozvine granulace a kdy lze ránu bezpečně uzavřít. Primář Ladislav Čepera z jihlavského pracoviště upozornil také na význam bariérových past, silikonových rozhraní či technik přemostění dvou defektů, které zlepšují těsnost systému a stabilitu podtlaku.

Stále častěji se zmiňuje také ekonomický rozměr. Jak na semináři zaznělo, léčba komplikovaného pacienta může stát až 2,5 milionu korun, zatímco preventivní použití NPWT představuje náklad kolem 5 000–7 000 Kč. MUDr. Jan Nosek z Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi připomněl, že rozhodujícím kritériem je přítomnost rizikových faktorů – typicky obezity, diabetu, imunosuprese, renální insuficience, kouření, probíhající onkologické léčby, špatného stavu měkkých tkání či přítomnosti implantátu. Právě u těchto pacientů se podle jeho zkušeností preventivní NPWT opakovaně osvědčila, a to nejen klinicky, ale i ekonomicky. V praxi je proto důležité jasně uvést do dokumentace přítomnost rizikových faktorů, na jejichž základě je přiložen podtlakový systém, a zdůraznit preventivní charakter výkonu a přímou vazbu na klinický stav. Jak MUDr. Nosek doplnil, pokud lze komplikaci s potenciálními milionovými náklady předejít jednorázovou investicí v řádu tisíců, je preventivní NPWT u rizikových pacientů racionálním a postupně i standardizovaným krokem.

Odborné setkání zároveň ukázalo, že účinnost NPWT významně souvisí s kvalitou operačního pole. Jestliže je rána zatížena biofilmem, zbytky tkání nebo vyšší mikrobiální náloží, podtlak samotný nedokáže vytvořit optimální podmínky pro hojení. Proto se stále větší pozornost upíná k volbě výplachových roztoků v perioperační fázi – a především k tomu, jak odlišné mohou být výsledky při použití běžné mechanické irigace v porovnání s antimikrobiálními roztoky schopnými narušovat biofilm.

Právě rozdíl mezi jednoduchým výplachem a skutečně účinnou antimikrobiální irigací – včetně inovativního roztoku Preventia, který díky rychlému účinku a působení na biofilm mění možnosti dekontaminace – tvořil jedno z ústředních témat prakticky orientovaného setkání.

Preventia: když rozhoduje rychlost, účinnost a kontrola biofilmu

Volba irigačního roztoku v perioperační fázi patří k tématům, která se v ortopedii a traumatologii dostávají do popředí stále výrazněji. Zatímco fyziologický či Ringerův roztok zajišťují především mechanický výplach, antimikrobiální roztoky dokážou aktivně snižovat mikrobiální zátěž a působit proti biofilmu, který je častou příčinou přetrvávajících infekcí. Mezi nimi se stále výrazněji prosazuje roztok Preventia, který díky kombinaci složení 0,1% polyhexanidu (PHMB) s poloxamerem vytváří synergii, která přináší rychlý účinek, široké spektrum antimikrobiální aktivity a dobrou biokompatibilitu.

Srovnávací laboratorní testy ukazují, že Preventia dosahuje rychlejšího nástupu účinku než roztoky s nižší koncentrací PHMB (0,04 %) a také než přípravky na bázi kyseliny chlorné. Zároveň si zachovává příznivý bezpečnostní profil – roztoky na bázi PHMB vykazují podle prezentovaných dat dobrý terapeutický index ve srovnání s přípravky založenými na povidon‑jodu. Kombinace rychlého účinku, narušení biofilmu a biokompatibility je důvodem, proč si Preventia nachází pevné místo v chirurgické praxi.

Antimikrobiální výplachy se tak stávají důležitou součástí strategie prevence SSI – zejména u pacientů s rizikovými faktory.

Když se hojení komplikuje: praktické zkušenosti z klinické praxe

Soubor prezentovaných kazuistik ukázal, jak rozdílné klinické situace může kombinace podtlaku a účinné antimikrobiální irigace pomoci stabilizovat. Úvod klinické části patřil Janu Noskovi z Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi, který zdůraznil, že rozhodující obraz pooperační rány vzniká velmi brzy – typicky mezi druhým a třetím dnem po výkonu. Podle jeho zkušeností nelze podceňovat ani malou, ale trvale přítomnou sekreci, která může být časným signálem hlubší komplikace.

V první Noskově prezentaci zazněly také případy pacientů s komplikovaným hojením, kde byla Preventia využita jako součást kombinované lokální terapie – například u devastujícího poranění předloktí vodním paprskem či u komplikované replantace dříků po úrazu. V obou případech pomohla v rámci opakovaných převazů snížit mikrobiální zátěž a stabilizovat měkké tkáně.

Na úvodní sdělení navázal Ladislav Čepera z Nemocnice Jihlava, který představil širší spektrum indikací podtlakové terapie v ortopedii a traumatologii. Jeho kazuistika pacienta po oboustranné hemipelvektomii ukázala, že podtlak dokáže vytvořit strukturované a kontrolované prostředí i tam, kde běžné postupy selhávají – a kde je každá stabilizace měkkých tkání zásadní pro možnost pokračovat v léčbě.

Druhá Noskova prezentace se znovu zaměřila na časné komplikace po totálních endoprotézách a praktickou interpretaci časné pooperační sekrece. Zdůraznil význam správného odběru stěrů, úpravy antikoagulace, sledování hodnot CRP a tam, kde má rána tendenci povrchově secernovat, také krátkodobého preventivního NPWT ve formě wall techniky.

Další pohled nabídla kazuistika Jana Pertlíčka z Nemocnice České Budějovice, která ukázala, jak náročná může být diagnostika u pacienta s dlouhodobě nejasnými komplikacemi po implantaci TEP kyčle. Podezření na hypersenzitivitu na stopové prvky implantátu – zejména mangan a zlato – nakonec vysvětlilo nesoulad mezi klinickým obrazem a mikrobiologickými nálezy a ukázalo nutnost myslet i na mimoinfekční etiologii.

Přednáškové odpoledne doplnil svou kazuistikou i MUDr. Štěpán Vlček z FN Plzeň, který se rok potýkal s infekcí způsobenou Clostridium limosum – patogenem mimořádně vzácným v humánní medicíně. Infekce u pacienta přetrvávala navzdory šesti revizím, podtlakové terapii, nosičům antibiotik, hyperbarické oxygenoterapii i opakovaným výplachům antiseptiky. Bakterie kolonizovala kanálky po osteosyntéze a opakovaně nebyla zachytitelná standardní kultivací; potvrdit ji dokázala až PCR diagnostika. Kazuistika názorně ukázala limity standardních postupů a připomněla, že u extrémně vzácných patogenů není cílem absolutní eradikace, ale především stabilní, klinicky tichý stav.

Napříč všemi sděleními se opakovaly společné momenty – včasná chirurgická reakce, precizní technika přiložení podtlaku, promyšlený výběr irigačního roztoku a schopnost správně vyhodnotit časné signály komplikace. Zkušenosti jednotlivých pracovišť tak doplnily komplexní obraz toho, jak moderní metody posouvají možnosti léčby i prevence komplikovaných ortopedických a traumatologických ran.

Setkání v Bechyni ukázalo, že tam, kde jde o prevenci SSI, má význam včasná intervence doplněná o preventivní použití NPWT a účinnou antimikrobiální irigaci, například roztokem Preventia. Právě tato klinicky i ekonomicky racionální kombinace dnes představuje základ bezpečné a moderní chirurgické péče u rizikových ortopedických a traumatologických pacientů.         

Sdílejte článek

Doporučené

Hot Line letošního kongresu ESC odhaleny

6. 8. 2026

Evropská kardiologická společnost (ESC) zveřejnila klinické studie, jež budou určovat hlavní témata letošního kongresu, který  pořádá ve dnech 28.–31…