O zdravotnictví vážně i nevážně: Kandidáti o reformu zájem nejeví

Zrovna jsem poslouchal besedu kandidátů malých, neparlamentních politických stran do poslanecké sněmovny, a to na téma zdravotnictví. Kupodivu tito kandidáti k politice ještě ani nepřičichli, ale instinkty, kterak se udržet co nejdéle ve funkci, tedy kterak nerozčílit své voliče a naopak jim alespoň slovně dokazovat, co všechno pro ně udělají, mají zatraceně dobře vyvinuty už teď. Celým pořadem se totiž jako červená nit táhly dva motivy. První: stát platí za své „státní“ pojištěnce stále málo peněz, což způsobuje podfinancování zdravotnictví (ve kterém je ovšem také třeba šetřit a šetřit, což říkají opět všichni, a všichni také mlčí, mají-li říci jedno jediné úsporné opatření). Druhým leitmotivem byla pak deklarovaná nezbytnost omezit přebujelou síť nemocnic a tvrdě kontrolovat jejich kvalitu, ovšem v žádném případě se nesmí sáhnout na žádný z krcálků ve volebním obvodě toho kterého kandidáta. Sečteno, podtrženo: je mi zcela jasné, že v příštím volebním období se opět bude vyrážet klín klínem a rozhodně nedojde na komplexní, místně a časově provázanou reformu zdravotnictví, neboť ani mezi stranami velkými a parlamentními jsem nezaznamenal žádnou, byť sebenepatrnější ochotu případně obětovat parlamentní křesla za nutné nepopulární reformní kroky.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2006, strana 27

Zdroj: