Onkologie v gynekologii a mamologii
Již tradiční lednové odborné setkání uspořádala Česká onkologická společnost ČLS JEP ve spolupráci s oddělením radiační onkologie FN Brno. V Kongresovém centru bylo předneseno téměř osm desítek prací, které byly rozděleny do tematických bloků. Účastníci mohli též shlédnout celkem 30 posterů. Onkologická diagnostika v gynekologii
Dnešní diagnostické možnosti jsou stále preciznější a umožňují záchyt stále menších lézí, tj. většinou lézí ve stadiu, kdy jsou nehmatné. Nejedná se již jen o mamografii a ultrazvukové vyšetření, i když tyto dvě metody oprávněně stále patří mezi nejčastěji používané, ale též o magnetickou resonanci, metody nukleární medicíny, vakuové biopsie, stereotaktické výkony. Díky nim se daří diagnostikovat často i léze menší než 2 mm a též léze ve stadiu prekanceróz např. na podkladě mikrokalcifikací. Velkým přínosem je i systematický screening probíhající od roku 2003, který odhalí každoročně zhruba 1 000 nových případů. Většinou jde o minimální léze, které mají velice dobrou prognózu a vysokou pravděpodobnost trvalého vyléčení. Do programu kongresu byla zařazena problematika histopatologických nálezů a též faktorů prognostických a prediktivních, které nám současná vyšetření mohou poskytnout a jež se velkou měrou spolupodílejí na rozhodování o další léčbě pacientky. Pozdní záchyt v éře screeningu
V kontrastu s nepochybným přínosem včasné diagnostiky na kongresu zazněla informace profesora Jiřího Vorlíčka o tom, že screening zatím využívá jen asi jedna třetina žen, která do screeningové skupiny patří (tj. ženy ve věku od 45 do 69 let). Vzhledem k tomu, že se jedná o část populace s největší pravděpodobností vzniku nádoru prsu, existují zde stále rezervy pro další zlepšení osvěty a sekundární prevence. Tyto údaje nezávisle potvrdila přednáška MUDr. Václava Pechy, který se zabýval otázkou, proč se stále setkáváme s pozdními záchyty karcinomů. Roli zde hrají různé faktory, avšak k selhání lékaře dochází v poměrně malé míře. Častěji sama pacientka zanedbá mamografické vyšetření kvůli strachu, nevědomosti, podcenění obtíží či nedostatku času zajít k lékaři. Velmi malé procento pozdních záchytů spadalo na vrub tzv. intervalových karcinomů, tj. takových, jež vznikly v mezidobí mezi kontrolami u žen, které se pravidelně podrobují screeningu. Zhruba 70 % všech pozdně zachycených karcinomů bylo diagnostikováno u pacientek, které by podle věku měly podstoupit screeningová vyšetření. Z tohoto pozorování plyne závěr, že v osvětě existují ještě značné rezervy. Cestou k nápravě by snad mohlo být aktivní zvaní pacientek na preventivní prohlídky. Bohužel, mé pozorování mezi blízkými i vysokoškolsky a medicínsky vzdělanými ženami, které nelze zařadit k neinformovaným laikům, svědčí o tom, že péče o vlastní zdraví se stále podceňuje a screening se z nejrůznějších důvodů a obav zanedbává. Nerozumím strachu z návštěvy u lékaře, kterou vyjadřuje věta: „Nepůjdu tam, ještě by mi něco našel…“ Zde se však nabízí vysvětlení pro určité procento neúspěchu každé screeningové metody, se kterým moderní medicína nic nezmůže.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2006, strana 11
Zdroj: