Paliativní léčba generalizovaného renálního karcinomu
V roce 2002 jsme u 54letého muže diagnostikovali karcinom pravé ledviny. Následná nefrektomie potvrdila světlobuněčný karcinom (G2, stadium II). V roce 2003 se u nemocného projevila generalizace onemocnění. Při vyšetření jsme zjistili metastázy do oblasti levé nadledviny a do plic. Celkový klinický stav pacienta jsme zhodnotili jako dobrý, Karnofského index byl 90 procent. Vzhledem ke generalizaci onemocnění byla nemocnému postupně nasazena léčba interleukinem 6 v klinické studii, dále chemoimunoterapie dle Atzpodiena (kombinaci interferon alfa + interleukin 2 + 5-fluorouracil), interferon alfa v monoterapii, chemoterapie vinblastinem a dále pak gestageny. Intolerance kombinované imunoterapie vedla k předčasnému ukončení léčby, ani interferon v monoterapii pacient dlouhodoběji netoleroval pro stavy slabosti a nevolnosti. Také podávání vinblastinu v monoterapii bylo ukončeno v důsledku rozvoje polyneuropatie.
Další komplikace onemocnění
V březnu 2006 jsme u pacienta zjistili progresi onemocnění – osteolýzu pravé pyramidy s infiltrací pravého zevního zvukovodu provázenou krvavou sekrecí, výraznou bolestivostí a uzlinovým infiltrátem v oblasti pravého úhlu mandibuly. Nasadili jsme lokální radioterapii v dávce sedmkrát 4 Gy. Onemocnění však dále postupovalo, uzlinová tumorózní infiltrace se objevila rovněž v oblasti levého úhlu mandibuly, progredovala taktéž infiltrace v plicích a levé nadledvině. Na uzlinový infiltrát v oblasti mandibuly vlevo byla nasazena opět radioterapie 11krát 2,5 Gy. Stav pacienta se dále v červnu 2006 zkomplikoval pravostrannou otitidou. Nemocný musel být hospitalizován za účelem vyloučení intrakraniální expanze onemocnění.
Léčebný efekt sunitinibu
Po stabilizaci stavu byla v červnu 2006 zahájena léčba sunitinibem v dávce 50 mg/den (1. až 28. den) a v intervalu šesti týdnů. Z nežádoucích účinků léčby se u nemocného v průběhu opakovaných cyklů objevovala svalová únava, lehčí nevolnost, bolestivé otlaky na nohou, nažloutlá barva kůže, prošedivělé vlasy a obočí či známky přecitlivělosti sliznic. Zjištěna byla rovněž leukopenie a anémie lehčího stupně. Během léčby jsme pozorovali progresi perimandibulárních uzlinových infiltrátů v intervalech mezi jednotlivými cykly, zatímco při nasazení léčby docházelo k jejich regresi. Demonstrace rozsahu onemocnění v hlavních metastatických lokalitách v intervalu před zahájením (vlevo) a při ukončení léčby sunitinibem (vpravo) je patrná na CT a RTG snímcích (viz obrázky č. 1 až 5). Na CT byla popsána regrese s následnou stabilizací obrazu v místech plicních parahilózních infiltrátů (viz obrázek č. 1), plicních metastáz (viz obrázek č. 2) či metastázy v oblasti levé nadledviny (viz obrázek č. 3). Léčba sunitinibem probíhala do června 2008. Dle provedeného CT vyšetření mozku zůstává osteolýza pravého mastoideálního výběžku stacionární (viz obrázek č. 4), nově jsme však verifikovali mozečkovou metastázu s perifokálním edémem (viz obrázek č. 5). Stran centrálních projevů zůstává pacient asymptomatický. V dalším postupu jsme pacientovi nabídli cílenou radioterapii nově vzniklé mozkové léze.
Přínos zvolené léčby
Zvláště dvouleté období relativní stabilizace při léčbě sunitinibem umožnilo účinně potlačit projevy velmi pokročilého onemocnění, a zabezpečit tak pacientovi dobrou kvalitu života. A co je důležité, pacient při léčbě sunitinibem zůstával v pracovním poměru a aktivně pracoval. Nemocný hodnotil tuto léčbu ve srovnání s předchozími postupy velmi pozititivně a jeho tolerance k léčbě sunitinibem byla dobrá.
Zdroj: