Pohled na současnou rehabilitaci seniorů
V České republice máme poměrně dobrou organizaci přednemocničního záchranného systému a také dobře fungující „život zachraňující“ akutní medicínu; chybí však systém multidisciplinární rehabilitace, individuálně reagující na akutní potřeby seniorů, u kterých došlo nebo vzhledem k prognóze onemocnění může dojít k poklesu funkční schopnosti organismu. Rehabilitace je podle Světové zdravotnické organizace jedním ze čtyř základních subsystémů zdravotně sociálních služeb. Tento multidisciplinární systém využívá prostředky léčebné, sociální, pedagogicko-výchovné a pracovní. Do léčebné části patří kromě práce lékařů (rehabilitační lékař, neurolog, internista, ortoped, geriatr, urolog, stomatolog, odborník na nemoci z povolání nebo posudkový lékař) také fyzioterapie, ergoterapie, klinická psychologie, klinická logopedie, protetika, práce sociálního pracovníka, eventuálně speciálního pedagoga a dalších odborníků. Člověk jako funkční celek
Důležitý je pohled na člověka-seniora jako na funkční celek, nejen pohled zaměřený na určitý orgán, jak se často ve zdravotnictví děje. Klasická medicína se totiž zabývá záchranou života, diferenciální diagnostikou a terapií konzervativní i operativní, a je proto zaměřena hlavně etiologicky. Senior se například při akutním onemocnění či poranění dostane rychlými transportními prostředky vybavenými moderní technikou na specializované oddělení, kde mu vysoce kvalifikovaní specialisté s pomocí nejmodernější techniky zachrání život. Rehabilitace se naproti tomu zaměřuje na funkční schopnosti člověka. Starší člověk, u kterého zůstanou zdravotní následky onemocnění nebo úrazu, je často překládán na různá nemocniční oddělení, kde je léčen medikamentózně i fyzioterapií, až nakonec velmi často končí v léčebně pro dlouhodobě nemocné (LDN) nebo v různých ústavech sociální péče, kde má zajištěnu víceméně dlouhodobou „pasivní“ péči. Chceme-li této praxi zabránit, měl by lékař, jakmile zjistí, že i přes využití veškerých moderních léčebných prostředků může onemocnění či úraz mít dlouhodobé nebo trvalé následky, zprostředkovat prevenci sekundární (rehabilitaci, která vede k nejvyšší možné kvalitě života) či terciální (rehabilitaci, která se snaží minimalizovat následky onemocnění, úrazů anebo zachovat důstojný život seniorů i s těžkým postižením, a to jak v oblasti aktivit, tak participací).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2005, strana 15
Zdroj: