Pokrok v optimalizaci a personalizaci léčby revmatoidní artritidy

Navzdory významnému pokroku ve farmakoterapii revmatoidní artritidy (RA) zůstává dosažení remise u části pacientů nedostatečné. Současná klinická praxe je často zatížena metodou pokusu a omylu při volbě optimální léčby. Výzkumný projekt SQUEEZE, který byl financován z programu Evropské unie Horizon, si klade za cíl optimalizovat využití stávajících terapeutik prostřednictvím identifikace biomarkerů, individualizace léčby a zlepšení adherence pacientů.

V posledních dvou desetiletích došlo k významnému rozšíření terapeutických možností v léčbě RA, což vedlo ke zlepšení kontroly symptomů a snížení dlouhodobé disability. Navzdory dostupnosti účinných léčiv nelze u jednotlivých pacientů spolehlivě predikovat terapeutickou odpověď. Tento fakt vede k empirickému přístupu při volbě léčby. Opakované změny farmakoterapie jsou spojeny s nejistotou, rizikem nežádoucích účinků a potenciálním zhoršením onemocnění.

S cílem tuto situaci změnit spojili výzkumníci, kliničtí lékaři a pacienti ze sedmi členských států EU spolu s Norskem, Švýcarskem a Spojeným královstvím své síly v rámci iniciativy financované Evropskou unií s názvem SQUEEZE. Namísto vývoje nových léčiv pro RA je jejich cílem optimalizovat využití stávajících terapeutik a identifikovat nové biologické markery, které by mohly sloužit jako vodítko pro volbu léčby, a tím zvýšit její bezpečnost a účinnost.

„Disponujeme řadou účinných terapeutických možností, které dokáží revmatoidní artritidu kontrolovat, přesto se nám stále nedaří dosáhnout remise u dostatečného počtu pacientů. Výzvou již není pouze vývoj nových léčiv, ale maximalizace účinku těch, která máme k dispozici,“ uvedl koordinátor projektu prof. MUDr. Daniel Aletaha z Revmatologického centra Vídeňské všeobecné nemocnice a Lékařské univerzity ve Vídni.

Biomarkery a precizní medicína

Jedním z hlavních cílů projektu SQUEEZE je identifikace spolehlivých biomarkerů umožňujících predikci terapeutické odpovědi. Analýza tkáňových vzorků ze zánětlivě postižených kloubů umožňuje studium lokálních biologických procesů a jejich vztahu k účinnosti léčby. Dalším zkoumaným ukazatelem je koncentrace torque teno viru v periferní krvi, která může sloužit jako marker míry imunosuprese. Míra virové nálože kolísá v závislosti na intenzitě léčby. Její monitorování by mohlo lékařům pomoci identifikovat optimální terapeutické rozmezí, kdy je léčba dostatečně účinná k potlačení aktivity onemocnění, avšak ne natolik intenzivní, aby významně zvyšovala riziko infekčních komplikací.

 Projekt se dále zaměřuje na optimalizaci dávkování a způsobu podávání léčiv. Studie hodnotí možnost redukce dávek biologické léčby u pacientů ve stabilní remisi, což by mohlo snížit výskyt nežádoucích účinků i ekonomickou zátěž zdravotního systému. Další výzkum se zabývá vlivem způsobu podání léčiva na jeho biologickou dostupnost, například porovnáním perorální a parenterální aplikace metotrexátu.

„Pacient s revmatoidní artritidou čelí nejen samotnému onemocnění a farmakoterapii, ale i komplexním interakcím se zdravotnickým personálem – lékaři, sestrami – a všechny tyto faktory ovlivňují konečný terapeutický výsledek,“ uvedl prof. Aletaha.

Adherence k léčbě jako klíčový faktor

Významnou překážkou efektivní léčby chronických onemocnění je nedostatečná adherence pacientů k předepsané terapii. Nedodržování léčebného režimu může vést k mylnému hodnocení neúčinnosti léčby a zbytečným změnám farmakoterapie. Projekt SQUEEZE proto vyvíjí digitální integrovaný model péče, který kombinuje medicínské a behaviorální přístupy. Pomocí elektronických dotazníků a národních registrů identifikuje pacienty s rizikem non-adherence a analyzuje její determinanty, jako jsou obavy z nežádoucích účinků, obtíže s aplikací léčby či polyfarmakoterapie.

Na základě těchto dat je pacientům poskytována individualizovaná podpora, včetně edukace, úpravy dávkovacích režimů a zapojení specializovaného zdravotnického personálu. Předpokladem je, že nelékařský zdravotnický personál, zejména sestry, může být pro pacienty dostupnější a vhodnější pro sdílení obtíží, jelikož s nimi tráví více času a navazují bližší terapeutický vztah.

„V současnosti, pokud jako klinici pozorujeme nedostatečnou kontrolu onemocnění, nejsme schopni jednoznačně určit, zda je příčinou nedostatečná účinnost léčiva, nebo problém s adherencí pacienta k léčbě. Neméně důležitým aspektem je vytvoření prostoru pro otevřenější komunikaci. Pacienti nám často sdělují, že se obávají přiznat lékaři obtíže spojené s léčbou, aby nebyli vnímáni jako ‚nespolupracující pacienti‘,“ uvedla členka týmu MUDr. Agnes Kocherová z Univerzity v Basileji ve Švýcarsku.

Cílem projektu není pouze generování vědeckých poznatků, ale jejich efektivní implementace do klinické praxe. Jak zdůrazňuje prof. Aletaha, samotná doporučení nejsou dostačující – klíčové je jejich reálné využití v péči o pacienty. „Skutečný dopad nastává teprve tehdy, když jsou získané poznatky implementovány do klinické praxe a vedou ke zlepšení kvality života pacientů. Naším cílem je, aby každý pacient co nejdříve obdržel léčbu, která je pro něj nejúčinnější,“ dodal s tím, že integrace biomarkerů, optimalizovaných terapeutických strategií a digitálních nástrojů má potenciál zásadně zlepšit individualizaci léčby a klinické výsledky pacientů s RA.

Projekt SQUEEZE představuje komplexní přístup k léčbě revmatoidní artritidy, který kombinuje biologický výzkum, klinickou optimalizaci a behaviorální intervence. Důraz na personalizovanou medicínu, adherence a aktivní zapojení pacientů může vést k rychlejšímu dosažení remise a celkovému zlepšení kvality života nemocných.