Pokroky při ošetření disekce hrudní aorty

Disekce aorty je velmi zvláštní patologickou jednotkou: vzniká jako trhlina v intimě a medii tepny. Touto trhlinou (entry) se krev pod tlakem dostává do medie, jejíž vrstvy od sebe odděluje a intramurálně se šíří. Vzniká tak druhé lumen, které stěnou aorty postupuje především distálně a jehož rozsah a délka závisí na čase, krevním tlaku a kvalitě tepny – setkáváme se s trhlinami od několika centimetrů až po celou hrudní a břišní aortu, včetně počátečních úseků jejich větví. Při svém vývoji jde nejprve o slepý, krví naplněný intramurální vak (nepravé lumen), který utlačuje lumen pravé a který se může v libovolné vzdálenosti od místa entry provalit zpět do pravého lumina (reentry). Často lze pozorovat i několik reentry, takže vniřní vrstva disekované aorty je potrhána ve svém průběhu. Disekce se obvykle šíří i proximálně, k aortálnímu anulu, resp. ventrikuloaortální junkci, kterou nepřekračuje. Kromě krvácení do perikardu, pohrudničních dutin nebo břicha ohrožuje akutní disekce svého nositele kompresí pravého lumina aorty a odstupujících větví. Interkostální a viscerální větve mohou být tlakem krve a rozpínáním nepravého lumina odtrženy ve svém odstupu. Oba tyto mechanismy mohou mít za následek ischemii končetiny, mozku, míchy či viscerálních orgánů – od projevů drobných až po fatální. Typ a vyžaduje operaci
Příčiny disekce nejsou zcela jasné. Je však jisté, že její vznik je dán kvalitou tepny a jejími fyzikálním vlastnostmi. Základním stavebním kamenem, který určuje pevnost, resp. odolnost proti napětí, je fibrilin. Jeho syntéza je narušena v důsledku vrozených chorob (např. Marfanův syndrom) či chorob získaných během života (degenerativní změny).
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19/2006, strana 8

Zdroj: