Pomůže psychika v boji s malignitou?

Podle zjištění odborníků z University of Pennsylvania má skutečnost, jakým způsobem se pacient emocionálně vyrovnává s faktem, že jeho život ohrožuje karcinom, jen minimální vliv na dobu jeho přežití. Výsledky výzkumu tak negují víru v prospěšnost optimistického postoje a psychické vůle pacienta v boji s malignitou, jež je všeobecně rozšířena nejen mezi laiky, ale i mezi zdravotnickými profesionály. Studie amerických lékařů tak zároveň popírá účelnost psychoterapie v úsilí o prolongaci doby přežití. Informaci o tom přináší odborný časopis Cancer.

„Zda má pacient s karcinomem pozitivní nebo negativní přístup k vlastní situaci, nemá žádný dopad na jeho přežití,“ uvedl James C. Coyne a jeho kolegové z University of Pennsylvania s tím, že jejich závěry se týkají výzkumu pacientů s pokročilými tumory hlavy a krku.

Jejich sdružená analýza kvality života a nálad pacienta ve dvou skupinách nemocných podrobujících se radiační terapii (n = 1 100) je dosud největší a metodologicky nejsilnější studií na toto téma.

Emocionální status byl měřen pomocí FACT-G dotazníku obsahujícího pět otázek týkajících se kvality života. Výzkumníci hodnotili, zda pacienti cítí smutek, beznaděj, nervozitu, strach ze smrti, obavy ze zhoršování svého zdravotního stavu a zda jsou hrdi na to, jak se dokáží se svou situací vyrovnat.

Autoři nicméně připouštějí, že navzdory dobré statistické kvalitě studie nemusí být jejich soubor pacientů zcela reprezentativní pro rozsáhlou populaci pacientů s tumory hlavy a krku. Také maligní onemocnění týkající se jiných částí organismu, např. prsu nebo prostaty, mohou v tomto ohledu poskytovat jiné výsledky, zejména uváží-li se působení endokrinních faktorů. „Velké studie zabývající se karcinomem prsu však naznačily, že to je nepravděpodobné,“ poznamenali autoři. Neočekávají také, že závěry jejich studie naruší převládající víru v to, že pacient může stavem své mysli či za pomoci psychoterapie průběh maligního onemocnění změnit.