Přes 80 procent dětských onkologických pacientů se vyléčí
Dětská onkologie a hematologie tvoří zcela samostatný obor; od onkologie dospělého věku se liší jak spektrem onemocnění, tak terapeutickými strategiemi – a v poslední době také výrazně vyšší úspěšností léčby. Pro Medical Tribune to připomíná prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.
Léčba dětí a dospívajících s leukémií, která tvoří v této věkové kategorii třetinu zhoubných nádorů, je vedena v osmi centrech dětských klinik velkých nemocnic (Ostrava, Olomouc, Brno, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Plzeň, České Budějovice a Praha‑Motol); děti se solidními nádory jsou soustředěny na Kliniku dětské hematologie a onkologie FN v Motole v Praze a Kliniku dětské onkologie FN Brno. Na obou těchto pracovištích se rovněž provádějí transplantace kostní dřeně; jedná‑li se o nepříbuzného dárce, jsou tyto zákroky soustředěny pouze do FN v Motole. Ročně se v České republice diagnostikuje zhoubné nádorové onemocnění přibližně u 350 dětí a dospívajících a uvedená koncepce představuje rozumnou míru centralizace těchto u dětí vzácných nemocí. Vzdělávání lékařů probíhá od roku 2005 v nástavbovém oboru dětská onkologie a hematologie.
Pokrok není dán nástupem nových léků
Léčba dětí se zhoubnými nádory se pro jejich vzácný výskyt odehrává většinou v mezinárodní spolupráci, v akademických, léčbu optimalizujících studiích, do kterých se česká pracoviště postupně zapojovala v průběhu devadesátých let. Šance na vyléčení dítěte a dospívajícího se zhoubným nádorem činí v současnosti více než 80 %. Zatímco prognóza dětí s maligními lymfomy a leukémiemi se stále zlepšuje, výsledky léčby solidních nádorů od poloviny devadesátých let stagnují. Přestože nebylo do iniciální léčby nejčastějšího nádorového onemocnění u dětí, akutní lymfoblastické leukémie, v posledních třiceti letech zařazeno žádné nové cytostatikum, její prognóza se v akademických randomizovaných léčebných studiích stále zlepšuje optimalizací stávajících léčebných přístupů a vyléčit se daří 85 % dětí. Rutinní hodnocení léčebné odpovědi molekulárními metodami na úrovni minimální reziduální nemoci umožňuje individualizovat léčbu dle výše rizika.
V léčbě nejčastějšího dětského solidního nádoru mimo centrální nervový systém – neuroblastomu – kombinujeme u diseminovaného onemocnění velmi intenzivní chemoterapii, ozáření a transplantaci kostní dřeně a zvýšili jsme tak šanci na vyléčení tohoto mimořádně nepříznivého onemocnění na 50 %. Nádory mozku tvoří 20 % dětských nádorů. Jedná se o velmi heterogenní skupinu onemocnění, kterou spojuje poznání, že vyléčení není jediným cílem léčby. Kvalita života, soběstačnost, úspěch v osobním a profesním životě jsou pro tyto děti, léčené náročnými neurochirurgickými výkony, ozářením a chemoterapií, nedílnou součástí komplexní onkologické péče. Celogenomové molekulární metody i zde mění tradiční diagnostické a léčebné přístupy. Excelentní výsledky léčby dětských nádorů paradoxně komplikují zavádění nových léčebných přístupů. Není dostatek pacientů pro realizaci klinických studií fáze I a II, panují obavy z deeskalace léčby prognosticky příznivých nádorů za účelem snížení její akutní a pozdní toxicity. Preparáty cílené léčby se tak do terapeutických schémat dětských nádorů dostávají ve srovnání s dospělými pacienty výjimečně a opožděně.
Přibývá dospělých, kteří byli v dětství úspěšně vyléčeni z nádorového onemocnění. Tito lidé čelí zvýšenému výskytu pozdních následků léčby, sekundárních nádorů a psychosociálních problémů. Dětský onkolog zůstává rádcem a koordinátorem komplexní péče i v jejich dospělosti.
Zdroj: MT