Proč mě strach brzdí v předcházení rakovině aneb Cesta ke zdraví začíná v hlavě

Přestože moderní medicína nabízí stále lepší možnosti, jak mnoha onkologickým onemocněním předcházet nebo je zachytit v zárodku, velká část populace je nevyužívá. V rozhodující chvíli nás totiž často zastaví podvědomé mechanismy a obavy. Odpověď na to, co nás skutečně brzdí v prevenci a včasné léčbě, neleží jen v ordinacích, ale především v naší vlastní psychice.

Podle PhDr. Ing. Martina Pospíchala, Ph.D., předsedy Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP, začíná každé rozhodování o prevenci v naší hlavě jako řada otázek, na které se nám těžko hledají jasné odpovědi: Půjdu tam? Nechám se vyšetřit? Přestanu kouřit? „Ať už jde o vyšetření prostaty, mamografii, nebo genetické testy, naše chování není čistě logické, ale ‚psycho‑logické‘ – ovlivněné emocemi a strachem z nejisté budoucnosti,“ vysvětluje odborník.

Zatímco strach často účinně používáme k motivaci u primární prevence (strava, pohyb či prevence před sluncem), u sekundární prevence (screeningových programů) nás naopak odrazuje. Lidé mají obavy z negativních výsledků, bojí se samotného čekání a nechtějí žít s vědomím rizika či se vystavovat nutnosti přizpůsobení životního stylu. Doktor Pospíchal upozorňuje na typické bariéry z praxe: „Padesátiletý muž ví, že by měl jít na vyšetření prostaty, ale nechce se mu – co kdyby tam něco našli. Nebo slečna, jejíž maminka má dědičný Lynchův syndrom, by se měla nechat vyšetřit – ale bojí se výsledku, který by znamenal doživotní vědomí zvýšeného rizika určitých nádorů.“

„Prevence přitom nezačíná v ordinaci, ale v naší hlavě. To, zda půjdeme na screening, přestaneme kouřit nebo změníme návyky, je do velké míry psychologické rozhodnutí. Paradoxně právě strach, který nás může motivovat ke zdravému chování, nás zároveň odrazuje od včasného vyšetření. Zkušenost z praxe ukazuje, že klíčem je naučit se pracovat s nejistotou a oddělit emoce od rozhodnutí. Preventivní vyšetření není trest ani důsledek selhání, ale nástroj, jak převzít kontrolu nad svým zdravím. Zkusme tedy k prevenci přistupovat jako k běžné, technické součásti péče o sebe – ne jako k rozhodnutí řízenému strachem.“

Psychoonkologie je dynamicky se rozvíjející obor, který pomáhá nejen se zvládáním náročných situací spojených s onkologickým onemocněním – rovněž nabízí efektivní strategie těm, kdo se v prevenci nechtějí nechat paralyzovat obavami. „Užitečnou technikou je například zkusit si jakoby nahlédnout svoji aktuální situaci pohledem těch, u kterých se nemoc zjistila až v pokročilém stavu. Většina z nich shodně tvrdí: Kdybych já měl zpětně tu možnost odhalit nemoc včas, tak bych neváhal ani minutu. Pokud se nemoc zachytí v raných stadiích, je možností výrazně více, i průběh bývá méně náročný,“ vysvětluje doktor Martin Pospíchal, autor portálu www.psychoonkologie.cz, kde mohou odborníci i laici získat další informace z této oblasti.

Šance nejen pro kuřáky: Program časného záchytu rakoviny plic

Aby pacient šanci zapojit se do Programu časného záchytu rakoviny plic vůbec dostal, vede jeho cesta přes ordinaci. Klíčovou roli zde hrají všeobecní praktičtí lékaři, kteří svým pacientům, současným i bývalým silným kuřákům ve věku 55–74 let, nabízejí vstup do Programu časného záchytu karcinomu plic. Praktický lékař doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D., ze Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP také potvrzuje, že praxe naráží na tvrdou realitu: „Polovina oslovených pacientů v ordinaci účast v programu odmítne. Tato bariéra je dána obavami z vyšetření, strachem z nálezu a nezřídka i nechutí přestat kouřit. Narážíme tedy na lidské bariéry a nikoli na to, že by byl program nedostupný. Česká republika má mimořádně kvalitní systém prevence a screeningových programů hrazených z veřejného zdravotního pojištění, ale z praxe víme, že mít kvalitní systém nestačí; potřebujeme také čas, komunikaci a důvěru, abychom pacienty motivovali,“ zdůraznil MUDr. Seifert a dodal, že strach a nejistota často převáží nad racionálním rozhodnutím. „Máme k dispozici účinný nástroj, jak zachytit onemocnění včas. Teď je klíčové zvýšit informovanost a motivaci, aby ho lidé skutečně využívali.“

Obava, že screening vyžaduje okamžitý konec s kouřením, je zbytečnou bariérou. Bc. Michaela Tůmová z organizace Hlas onkologických pacientů připomíná, že závislost je chronické onemocnění a případný relaps není selháním. „Pro zapojení do programu stačí snaha a postupné omezování. Pacientům je nabídnuta odborná pomoc, která jejich motivaci i šanci na úspěch výrazně zvýší. Důležité je začít s odvykáním znovu i po nezdařeném pokusu,“ vysvětluje. Organizace proto v rámci projektu Cesta pacienta připravila průvodce Cesta pacienta od cigarety k abstinenci. Ten pomáhá zdravým kuřákům i lidem po diagnóze, pro které je omezení kouření klíčové pro úspěšnou rekonvalescenci a hojení po chirurgickém zákroku.

Bariérou bývá i stud kuřáků z neschopnosti se závislostí přestat. Organizace Šance pro plíce proto sází na pozitivní komunikaci. „V našich osvětových kampaních ukazují známé osobnosti, včetně kuřáků, že strach a stud je přirozený, ale lze ho překonat a jít na vyšetření. Zároveň upozorňujeme, že sledovat signály těla, jako je kašel či zadýchávání, musejí i nekuřáci. Nemoc si totiž nevybírá. Sama jsem toho důkazem – jako celoživotní nekuřačce mi byl nádor diagnostikován právě na základě problémů s dechem,“ vysvětluje zakladatelka organizace Ilona Mančíková.

Moderní medicína jako opora: Od precizní diagnostiky po koordinovanou péči

Alfou a omegou všech screeningových programů jsou moderní diagnostické metody, protože pacient se musí maximálně spolehnout na případný negativní výsledek. Prof. MUDr. Milan Sova, Ph.D., přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy FN Brno, zdůrazňuje kvalitu diagnostických pracovišť zapojených do screeningu. „Pokud pacient podstupuje CT diagnostiku v jednom z radiologických pracovišť certifikovaných v rámci Programu časného záchytu karcinomu plic, získává tím aktuálně nejvyšší možnou kvalitu tohoto vyšetření mezi tuzemskými pracovišti. Právě špičková diagnostika představuje pádný důvod, proč se o zdraví plic starat s předstihem a nečekat na problémy,“ vysvětluje přední pneumolog.

Moderní medicína dnes využívá pokročilé technologie, od navigovaných biopsií přes zobrazovací metody v reálném čase až po analýzu genetických změn nádoru. Díky nim je možné nejen potvrdit diagnózu, ale také zvolit nejvhodnější léčbu, například imunoterapii. Tyto metody jsou však dostupné především ve specializovaných, vysoce vybavených centrech. A právě zde je další bariéra – nejen strach z diagnózy, ale i neochota „cestovat za kvalitou“. „Je důležité otevřeně říci, že rozdíl v úspěšnosti diagnostiky může být zásadní. Zatímco na méně vybavených pracovištích se pohybujeme kolem 30 procent, ve specializovaných centrech to může být až 90 procent,“ zdůraznil prof. Sova. „Naším společným cílem proto musí být, aby se pacient dostal co nejrychleji na správné místo. Aby nebloudil systémem, ale měl jasnou a efektivní cestu k diagnóze i léčbě.“

„Screening karcinomu plic dává lidem šanci odhalit onemocnění v časném stadiu, kdy je léčba nejúčinnější a šance na uzdravení výrazně vyšší. Vyšetření je rychlé, nebolestivé a časný záchyt může zachránit život a zároveň snížit náročnost následné léčby. Podle populačních dat z Národního onkologického registru dosahuje pětileté přežití pacientů s karcinomem plic ve stadiu I v ČR přibližně 65 procent. To znamená, že 65 procent pacientů se dožívá pěti let od stanovení diagnózy. Vzhledem k tomu, že většina pacientů v tomto stadiu podstupuje radikální chirurgickou léčbu, lze u selektované skupiny radikálně operovaných nemocných očekávat vyšší pětileté přežití, přibližně 70–85 procent,“ vysvětlila plicní onkoložka MUDr. Michaela Heroutová z Fakultní nemocnice Brno.

„I v případě, že je onemocnění odhaleno v pokročilejším stadiu, současná medicína nabízí řadu možností, jak jeho průběh účinně ovlivnit a zachovat dobrou kvalitu života. Moderní léčba zahrnuje například cílenou (biologickou) terapii, imunoterapii, chemoterapii, radioterapii či v indikovaných případech jejich kombinaci, které mohou zpomalit postup nemoci, zmírnit příznaky a prodloužit aktivní život pacienta. I proto má screening smysl podstoupit. Přijít na screening znamená udělat důležitý krok pro své zdraví i budoucnost,“ dodala lékařka.

Ve všech komplexních onkologických centrech působí koordinátoři péče

Překážkou v podstoupení screeningového vyšetření může být také strach z toho, co by se dělo v případě pozitivního nálezu a jak by se pacient ve složitém zdravotním systému orientoval. S tím významně pomáhají koordinátoři onkologické péče aktuálně působící na všech pracovištích akreditovaných jako komplexní onkologické centrum.

„Koordinátor péče představuje důležitý prvek moderního zdravotnictví. Zajišťuje propojení mezi pacientem, zdravotnickými pracovníky a jednotlivými službami péče. Pro pacienta by měl být hlavním kontaktním bodem, který ho provede často nepřehledným systémem zdravotní péče tak, aby v něm nezůstal sám a neztrácel se v něm. Díky aktivní koordinaci pomáhá urychlit diagnostický proces a zkracuje dobu, po kterou pacient čeká na zahájení potřebné léčby. Současně by měl být plnohodnotným členem týmu, který odlehčuje lékařům i dalším zdravotnickým pracovníkům od části administrativní a organizační agendy. Tím přispívá k efektivnějšímu využití jejich odborné kapacity,“ vysvětluje Ing. Klára Vaňková, která na pozici koordinátora působí ve FN Bulovka.