Prof. J. Hradec: povedlo se mnohé, nejméně stejně tolik je však před námi
Povídání s prof. Hradcem jsme začali otázkou, co při ohlédnutí za svým působením ve funkci předsedy ČKS považuje za úspěch.
Dovolte mi nejprve připomenout, že funkci předsedy jsem vykonával pět let, ale členem výboru jsem už neuvěřitelných devět let. A mám-li mluvit o úspěších, musím hovořit za celý výbor, a to včetně výboru vedeného přede mnou prof. Čerbákem. Cením si totiž především toho, že Česká kardiologická společnost představuje naprosto samostatnou a svébytnou, silnou a také bohatou odbornou společnost. Vždyť jen za dobu mého předsednictví vzrostl počet jejích členů z 1 637 na 2 088 a její majetek se zvýšil šestinásobně. To ale nebyl náš cíl, nýbrž prostředek k tomu, abychom mohli realizovat naši hlavní prioritu – a tou je podpora postgraduálního vzdělávání a výzkumu především mladých kardiologů. V posledních třech či čtyřech letech můžeme na tyto aktivity vynakládat až dva miliony korun ročně. Nabízíme granty ČKS na podporu výzkumné činnosti realizované jak doma, tak v zahraničí, ve spolupráci s firmou Roche poskytujeme granty na střednědobé pobyty k osvojení nových metodik na předních zahraničních pracovištích, umožňujeme účast na všech postgraduálních akcích organizovaných Evropskou kardiologickou společností. Díky spolupráci s Nadačním fondem Galena vysíláme desítky našich mladých kolegů na mezinárodní vědecké kongresy atd. Jestliže se v posledních letech zvyšuje počet českých prací publikovaných v prestižních mezinárodních kardiologických časopisech a přednášených na mezinárodních kongresech, jistě to není jen zásluhou této podpory, ale také díky ní. A co naopak z vašich představ zůstalo nerealizováno?
Nemyslím, že by se nám nepodařilo realizovat něco zásadního, nicméně ačkoli jsem vždy považoval za náš úkol iniciovat registr kardiovaskulárních onemocnění a jejich léčby, zatím jsme toho nedosáhli. Jednání s ministerstvem zdravotnictví před dvěma lety ztroskotalo na ustanoveních zákona na ochranu osobních údajů.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2005, strana 28
Zdroj: