Ruku na srdce, karty na stůl
Poněkud ve stínu volby prezidenta republiky zůstalo vyjádření České lékařské komory (moc krásně to MUDr. Kubek nazval…) k dalším chystaným krokům reformy zdravotnictví. MUDr. Kubek je nazývá „kšeftováním se zdravím“. A nejde prý o nic menšího než o zločin ministra Julínka, který (slušný člověk se až zdráhá uvěřit!) chce, a teď se podržte, rozšířit prostor pro privatizaci zdravotnických zařízení a postavit jejich fungování na ekonomických základech!
Pan dr. Kubek se zřejmě probudil z hibernace, nebo se vrátil z expedice z Papuy/Nové Guineje, nebo je neskutečně naivní (čemuž nevěřím), nebo nehorázný pokrytec (velmi pravděpodobné). Neboť jsem přesvědčen, že dr. Kubek ví naprosto přesně, o co tady jde, a vůbec se mu to nelíbí. On totiž ten „kšeft se zdravím“ tady už dávno probíhá, ale skrytě a neefektivně a jediné, čeho ministr Julínek chce svým snažením dosáhnout, je, aby peníze, které dnes neefektivně končí v kapsách plášťů (zdaleka ne všech, leč mnoha) lékařů a zdravotníků, vystoupily na světlo a fungovaly ve zdravotnictví zcela otevřeně, legálně a hlavně daňově přínosně a současně aby plnily funkci toho nejúspěšnějšího dosud známého hlídače efektivity každé práce.
Jestliže šéf ČLK s ušlechtilým rozechvěním a zápalem tvrdí, že zdraví nelze ničím zaplatit, a nelze s ním tedy „kšeftovat“, pak ale jistě nepopře, že zachování, udržení a záchrana zdraví není zdarma a něco stojí – a rozhodně ne málo.
Zcela mi též uniká, proč se nikdo z těch, kdo jsou zvyklí mít vše „zadarmo“ a „od státu“, nezamyslí nad touto jednoduchou analogií. Koupí si drahé auto a vůbec neváhají zaplatit drahé havarijní pojištění, kde bývá určitá část vyhrazena pro spoluúčast pojištěného, k tomu ještě musejí zaplatit povinné zákonné ručení za škody způsobené provozem vozidla. Zároveň nikomu nepřijde nemorální, že si musí ze své kapsy hradit provozní náklady a náklady na běžnou údržbu, přičemž je každému známo, že zanedbání běžné údržby vede ke zvýšenému riziku poškození vozu a selhání funkcí. Tohle vše chápeme u auta, tak proč ne u vlastního tělesného agregátu?
Denně kupujeme sobě i dětem spoustu drahých nesmyslů, ale 30 Kč u lékaře či doplatek za recept je málem důvod pro revoluci namísto toho, abychom tyto položky chápali jako úhradu „běžných provozních nákladů a spoluúčasti“. A pojistné, které odvádíme, že slouží pro řešení „havarijních“ situací, kdy budeme potřebovat, skutečně potřebovat, drahou a náročnou léčbu, kterou bychom z vlastní kapsy těžko zaplatili, a proto se proti tomu pojišťujeme.
Takže, pane dr. Kubku, ruku na srdce a přiznejte si, že vám nejde o zabránění „kšeftování se zdravím“, ale o zachování současného „bezplatného“ zdravotnického prostředí, a že se vám nechce rozloučit se s obálkami, které vám více či méně třesoucí se rukou strkají do kapsy vašeho lékařského pláště pacienti a jejich příbuzní v naději na zázrak (nic osobního).
Anebo je v tom čirá politika?
MUDr. Miroslav Macek
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2008, strana B2
Zdroj: