Sci-fi terapie zítřka se proměňují v realitu

Inovace a věda přepisují příběh medicíny, přinášejí naději a nové možnosti léčby pacientům s nejvíce invalidizujícími chorobami. Díky transformaci výzkumu a rozvoje terapeutických modalit, platforem a technologií dochází k posunu od malých molekul přes specifičtější velké molekuly až na další úroveň genetické a buněčné terapie. Ta na rozdíl od těch předchozích, které cílily na symptomy, aniž by řešily podstatu onemocnění, umožňuje zasáhnout přímo příčinu nemoci.

Zdraví začíná porozuměním a v posledních desetiletích věda pochopila mnoho o lidském těle, zejména o naší genetice. To otevřelo lékařům i pacientům slibné možnosti cílené léčby některých z nejzávažnějších onemocnění. Díky stovkám probíhajících randomizovaných klinických studií (RCT) a rostoucímu počtu regulačních schválení se genová terapie již stává realitou klinické praxe. Je tak účinná, že dokáže řešit mnoho onemocnění přímo u jejich zdroje, často u vadného genu, což otevírá možnost transformovat standard péče o pacienty, kteří dnes mají omezené nebo žádné možnosti léčby.

„Genová terapie již dávno není fikcí, ke konci roku 2025 bylo pro klinickou praxi k dispozici 37 genových terapií schválených regulatorními orgány (FDA/EMA) a další 4 000 jsou jich ve vývoji,“ uvedl v rámci kulatého stolu na téma genové a buněčné terapie pořádaného společností Bayer generální ředitel její dceřiné společnosti Viralgen Jimmy Vanhove. Právě Viralgen vyrábí nejnovější formy genové terapie charakteristické vysokou čistotou a účinností, mimo jiné i pro fázi II RCT na Parkinsonovu nemoc, díky níž by mohlo být možné nemoc zcela vyléčit. Pro totéž onemocnění zde vyrábějí i buněčnou terapii (CT) pro fázi III RCT ověřující její účinnost a bezpečnost.

Buněčná vs. genová terapie v praxi

Lidské tělo je tvořeno přibližně 200 různými typy buněk, z nichž každý je specializován na vykonávání specifické biologické funkce. Buněčná terapie představuje léčebný přístup založený na využití živých buněk k terapii onemocnění. „Kultivované či geneticky modifikované buňky jsou aplikovány pacientovi s cílem nahradit nebo reparovat poškozené tkáně, případně modifikovat funkci buněk za účelem zlepšení jejich biologické aktivity,“ vysvětlil Jimmy Vanhove.

Tento terapeutický přístup je komplexní a lze jej realizovat dvěma základními způsoby – autologní a alogenní buněčnou terapií. Zatímco u alogenní buňky pocházejí od dárce a tento přístup je perspektivní zejména z hlediska možnosti výroby tzv. „off‑the‑shelf“ produktů (nevýhodou je vyšší riziko imunologické rejekce, jelikož se jedná o cizorodé buňky), při autologní transplantaci pocházejí buňky od samotného pacienta. Tento přístup minimalizuje riziko odmítnutí transplantátu, což představuje významnou výhodu pro příjemce. Na druhou stranu je technologicky náročné zajistit produkci většího množství buněk se standardizovanou a kontrolovanou kvalitou.

Buněčné terapie první generace již v současnosti prokazatelně zlepšují kvalitu života pacientů na celém světě. Využití pokročilých technologií umožňuje vývoj terapeutických přístupů pro hematologická onemocnění, včetně některých typů leukémií a lymfomů. V klinické praxi je již k dispozici několik schválených onkologických buněčných terapií, které se v praxi již k léčbě rutinně používají. Představují jednorázovou léčebnou intervenci s dlouhodobým terapeutickým efektem, na rozdíl od konvenční farmakoterapie, která často vyžaduje kontinuální podávání po měsíce, roky, nebo i celoživotně.

Oproti tomu genová terapie je založena na cíleném přenosu instrukcí, které umožňují buňkám produkovat terapeutické molekuly přímo v místě jejich potřeby. Představuje léčebný přístup založený na využití genetického materiálu k terapii onemocnění. Může zahrnovat vnesení, odstranění nebo modifikaci genetické informace v buňkách pacienta za účelem léčby vrozených či získaných chorob. Úspěšná genová terapie je založena na třech základních komponentech: optimalizovaném vektoru, promotoru a terapeutickém transgenu specifickém pro dané onemocnění.

Vektor zajišťuje transport transgenu do cílových buněk organismu za účelem obnovení funkce defektního genu. V současnosti jsou nejčastěji využívány virové vektory – upravené adeno‑asociované viry (AAV), které tvoří základ většiny schválených genových terapií. Tyto viry jsou geneticky upraveny tak, aby byly nepatogenní a bezpečné pro klinické použití.

Promotor reguluje expresi transgenu v cílové tkáni. Jedná se o specifickou sekvenci DNA lokalizovanou před terapeutickým genem, která iniciuje jeho transkripci a následnou expresi proteinu. Promotory mohou být cíleně navrženy tak, aby fungovaly jako regulační „spínače“, které kontrolují míru a lokalizaci genové exprese.

Transgen nese genetickou informaci pro terapeutický účinek. Po jeho zabalení do vektoru je dopraven do cílové buňky, kde poskytuje správné genetické instrukce vedoucí k žádoucí biologické odpovědi.

Vedle virových vektorů jsou intenzivně zkoumány i nevirové způsoby přenosu genetického materiálu z hlediska jejich bezpečnosti a účinnosti. Patří sem například lipidové nanočástice, které představují perspektivní alternativu pro doručování genetické informace.

Nadějné oblasti nové generace genové terapie

V současnosti je již schválena řada genových terapií pro léčbu různých onemocnění, včetně některých oftalmologických chorob, spinální muskulární atrofie či beta‑talasémie. Jsou známy tisíce geneticky podmíněných onemocnění, která disproporčně postihují dětskou populaci, přičemž přibližně 95 procent z nich nemá k dispozici účinnou léčbu. Mnohá z těchto onemocnění jsou monogenního charakteru, a představují tak vhodné cíle pro genovou terapii.

Kromě vzácných onemocnění, kde často léčba vůbec neexistuje, se například výzkumné týmy společnosti Bayer aktuálně zaměřují na vývoj nejmodernější buněčné a genové terapie (CGT) u chronických onemocnění, kde byly dosud léčeny pouze symptomy. RCT aktuálně probíhají v oblasti onkologie (karcinom prostaty, karcinom pankreatu nebo kolorektální karcinom), neurologie (Parkinsonova nemoc), ale i kardiovaskulárních a renálních onemocnění (srdeční selhání), oftalmologie (např. makulární degenerace) a imunologie.

Platforma CGT se neustále rozvíjí. Ještě před několika lety se společnost Bayer zaměřovala ze 75 procent na malé molekuly, v posledních pěti letech se poměr obrátil ve prospěch programů pracujících s peptidy, protilátkami, cílenou radioterapií, buněčnou a genovou léčbou.

Oftalmologie – buněčná terapie v péči o sítnici

Inovativní léčba dokáže ochránit zrak a zabránit slepotě i u diagnóz, které jsou zatím neléčitelné. Včasná diagnostika a léčba je zásadní pro zlepšení zraku a prevenci jeho nevratného poškození. K nejčastějším onemocněním sítnice patří věkem podmíněná makulární degenerace (AMD). „Neovaskulární forma AMD je typická rychlou progresí, kdy ke ztrátě zraku může dojít již do tří měsíců, zůstane‑li nemoc neléčena. V 90 procentech ztráty zraku po 60. roce věku je na vině právě AMD,“ uvedl Zoran Hasanbasic, globální vedoucí oddělení lékařských záležitostí – oftalmologie, Bayer.

Současná léčba je velmi náročná, představuje injekční aplikaci přímo do sítnice každý měsíc, včetně častých kontrol. „To často vede k nízké adherenci k léčbě, a tedy k její nedostatečné účinnosti. Inovativní terapie nové generace přinášejí zásadní prodloužení intervalu léčby až na dvě injekce ročně, a tudíž zásadní snížení zátěže pro pacienta. Čím delší interval, tím nižší je zátěž i pro celý systém, což je při současném stárnutí populace důležitý moment,“ dodal.

Vyvíjená nejnovější generace buněčné terapie přináší možnost jednorázové léčby. Jak vysvětlil Amit Rakhit, hlavní lékař BlueRock Therapeutics, hlavní rozdíl mezi tradiční a buněčnou terapií v oftalmologii tkví v tom, že zatímco tradiční terapie je zaměřena na symptomy onemocnění, buněčná terapie míří na podstatu nemoci, dokáže nahradit buňky, které byly onemocněním ztraceny nebo poškozeny, a opravit jejich funkci.

Genová a buněčná terapie v boji s Parkinsonovou nemocí

Ametefgen parvek (AB‑1005) je experimentální genová terapie určená ke zpomalení progrese onemocnění a zlepšení motorických výsledků u lidí s Parkinsonovou chorobou a mnohočetnou systémovou atrofií parkinsonského typu (MSA‑P), která patří k vzácným onemocněním. Tato GT, která je složena z AAV obsahujícího transgen neurotrofického faktoru odvozeného z lidské gliové buněčné linie (GDNF), umožňuje stabilní a kontinuální expresi GDNF v lokalizovaných oblastech mozku po přímé neurochirurgické injekci s podáním zesíleným konvekcí. V neklinických studiích bylo prokázáno, že GDNF podporuje přežití a morfologickou diferenciaci dopaminergních neuronů, což by mohlo napomoci zachování a obnově dopaminergních neuronálních obvodů normálně ztracených při onemocnění. GDNF je již dlouho hodnocena jako potenciální léčba modifikující onemocnění, která se vyznačují progresivní degenerací dopaminergních neuronů středního mozku.

Díky vlastnímu výrobnímu procesu této GT, který využívá intenzivní, vysoce účinný proces výroby suspenzí poskytující konzistentně vysokou čistotu produktu nové generace ve velkém měřítku, může společnost nyní pokročit ve své klinické studii fáze II REGENERATE‑PD. Aktuálně byly zahájeny dodávky výrobní platformy, aby bylo možné experimentální genovou terapii poskytovat účastníkům studií, včetně studie REGENERATE‑PD, v níž byli nedávno randomizováni první účastníci v Německu a zápis účastníků nyní probíhá v Polsku, Spojeném království a USA. Zároveň aktuálně probíhá i RCT fáze III testující účinnost a bezpečnost buněčné terapie v léčbě PN.

AI akceleruje výzkum. Regulatorní orgány brzdí dostupnost inovací

Do roku 2050 bude třetina evropské populace starší 65 let, což zvýší zátěž na management chronických nemocí, dlouhodobou péči a léčbu věkem podmíněných chorob. Očekává se nárůst onkologických diagnóz, některých neurologických nemocí, jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba, a s věkem spojených očních onemocnění vedoucích ke ztrátě zraku, ale především kardiovaskulárních diagnóz, zejména srdečního selhání a arytmií.

„Zároveň čelíme výzvám nejen v medicínské oblasti, ale i ve fungování zdravotních systémů. V posledních několika dekádách Evropa signifikantně ztrácí dech oproti USA a Číně, a to jak ve výzkumu a vývoji, tak v zavádění inovací do praxe. Pokud se inovace nedostanou k pacientovi, je celý výzkum k ničemu,“ varoval Tomer Feffer, CEO UK/IR a vedoucí regionu severovýchodní a střední Evropy ve společnosti Bayer Pharma, s tím, že zatímco Evropa investuje do inovací v průměru jedno procento HDP, v Číně je to 1,8 procenta a v USA dvě procenta. Jen oproti roku 2018 poklesl podíl evropského zdravotního systému na RTC podporovaných farmaceutickým průmyslem z 18 na 12 procent, zatímco např. v Číně se za stejné období zdvojnásobil.

„Navíc čelíme situaci, kdy po 15 letech výzkumu, klinických studiích a schválení FDA/EMA musíme v Evropě čekat v průměru dalších téměř 600 dní, než bude lék pro pacienty dostupný, a to ještě jen pro některé. Přes veškeré úsilí výzkumu a vývoje inovativní léčby se ji stále nedostává potřebným pacientům ve správném čase,“ dodal Tomer Feffer s tím, že přístup jednotlivých evropských zemí je velmi fragmentovaný. Zatímco v Německu se pacient dostane k nové léčbě do 126 dní, v ČR je to 650 až 700 dní a v Rumunsku dokonce 880 dní.

Jak odborníci upozornili, brzdou vstupu buněčné a genové terapie do zdravotních systémů je jejich srovnávání s klasickou léčbou a nepochopení rozdílu, například dlouhodobého zdravotního přínosu, cost‑efektivity zahrnující vedle zdravotního i sociální systém, především u pacientů s chronickým onemocněním, častými hospitalizacemi a nákladnou symptomatickou léčbou.

Nedílnou součástí výzkumu a vývoje nejnovější generace CGT je vedle digitalizace i umělá inteligence, která je důležitým akcelerátorem výzkumu. „Dosud trvalo až 20 let dostat se z laboratoře do klinické praxe, díky AI a digitalizaci to můžeme změnit. Chceme se zaměřit na více vysoce kvalitních projektů s použitím infrastruktury dat i rychlejší zpětné vazby z klinické praxe. Snažíme se zkrátit a zjednodušit jednotlivé procesy s cílem zrychlit a zefektivnit cestu té nejkvalitnější léčby k pacientovi,“ zdůraznila Carolyn Sperlová, vedoucí oddělení strategie výzkumu a vývoje a portfolia společnosti Bayer. AI je v současnosti využívána k designování malých molekul, biologických léků i k podpoře RCT. I díky ní se daří postupovat rychleji a efektivněji ve vývoji a produkci léků, které modifikují nebo zcela vyléčí jak vzácná, tak i chronická onemocnění, kde jsou stále nenaplněné potřeby. Inovativní léčba podpořená digitalizací a umělou inteligencí je tak blíže pacientovi. Farmaceutický průmysl využívá nejmodernějších inovativních strategií k uspokojení nenaplněných potřeb a vytváří hodnotu pro všechny zúčastněné strany. Bude tedy záležet především na jednotlivých zemích a jejich zdravotních systémech a regulatorních orgánech, jak rychle bude v jednotlivých zemích nejmodernější léčba dostupná.