Se strachem „Proboha, to z nás má být LDN?“ nemá následná péče šanci
Nutnost přeměny lůžek akutních na lůžka následná je jeden z mála styčných bodů při současných bouřlivých debatách o dalším směřování zdravotnictví. Při bližším pohledu však ani tato premisa není tak pevná, jak se zdá. Především proto, že se licituje v tisícových cifrách, o kolik lůžek by mělo jít, ale téměř vůbec se nemluví o jejich kvalitě. „Tato diskuse mě naplňuje nadějí i hrůzou zároveň. Nadějí proto, že by snad mohlo přece jen a konečně dojít k rozumnějšímu uspořádání lůžkového fondu naší zdravotní péče. Hrůzou proto, že se o transformaci zatím hovoří přesně ve smyslu transformace nevyhovujících nemocnic na nevyhovující následnou péči,“ říká doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti.
Následná a dlouhodobá péče strádá nedostatkem koncepčního přístupu, nejsou na ni peníze (pokud má být kvalitní, není zdaleka tak levná, jak by odpovídalo dnešním úhradám), a především jí chybí prestiž mezi zdravotníky. Věta: „A to z nás chtějí udělat eldéenku?“ je vyslovována s největším odporem.
I sestry často mají pocit, jako by taková práce byla cosi degradujícího, co podceňuje jejich odbornost; přitom podstatě ošetřovatelství odpovídá mnohem více než obsluha houkajících přístrojů na sále. Asi nemá smysl nutit k této činnosti zdravotníky, kteří ji vnímají pouze jako východisko z nouze. Jde o obor, který vyžaduje zralé osobnosti. Jak říká v diskusním fóru na straně A3 prof. Kubešová: „Zde pracují lidé motivovaní (většinou nikoli ekonomicky, ale hlavně svým vnitřním entuziasmem), empatičtí, ochotní pomoci člověku a psychicky velmi odolní – to jsou totiž předpoklady předurčující člověka k volbě právě této profesní dráhy.“ Pravda, nejsou takoví všichni, ale je jich víc, než se zdá.
To největší nebezpečí je, že převládne názor, že tohle přece může dělat každý. A zdá se, že je reálné. Podle stanoviska představenstva ČLK z března tohoto roku může být primářem LDN v podstatě téměř každý služebně starší lékař – přesněji řečeno: „Lékař se specializovanou způsobilostí v oboru, jehož součástí je jeden z těchto základních kmenů: chirurgický, interní a všeobecné praktické lékařství, pokud má praxi delší než osm let a splňuje podmínky celoživotního vzdělávání ČLK.“ Tímto stanoviskem již kraje argumentují – podle nich by mělo usnadnit transformaci části lůžek akutních na lůžka následné péče a přispět k podpoře jejího rozvoje. Při vší úctě k chirurgickým oborům – pro dlouhodobou péči o polymorbidního křehkého pacienta opravdu nemusí být tou nejlepší průpravou osm let strávených za operačním stolem.
lon
Zdroj: Medical Tribune