Správnou péči správnému pacientovi
Příležitost diskutovat o odpovědích na tuto otázku v oblasti onkologie poskytli nedávno (ve dnech 2. až 3. března 2006) organizátoři stejně nazvaného symposia – Česká onkologická společnost ČLS JEP, společnost Amepra a nakladatelství Medical Tribune – a ideálním místem k jednání se stal zámek Štiřín. Odpovědi na to, jak při snaze poskytnout správnou péči správnému pacientovi sladit odborné požadavky s možnostmi jejich organizačního a ekonomického zajištění, zde hledalo téměř 150 účastníků z řad poskytovatelů této péče – onkologických pracovišť různých typů z celé republiky, jejích organizátorů – představitelů MZ ČR, plátců – zástupců VZP a konečně i jejích příjemců – pacientů a jejich organizací. i když v odborném programu prezentovali představitelé jednotlivých výše uvedených segmentů často značně odlišná stanoviska, převládala snaha o hledání společných řešení a východisek prospěšných především pro pacienta. Česká onkologická společnost patří k těm odborným společnostem, které si uvědomují svou zodpovědnost nejen vůči pacientům, ale také vůči společnosti, a proto namísto zbytečného a marného čekání na řešení „shora“ sama racionálně zvažuje optimální možnosti diagnostiky a léčby nádorových onemocnění v kontextu ekonomických možností země a sama také hodnotí výsledky a reguluje práci českých onkologických pracovišť tak, aby „správnou péči pro správného pacienta“ zajistila.Národní onkologický program a vznik centra
Proto také předseda této společnosti prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., v úvodu symposia tradičně věcným a racionálním tónem místo o krizi hovořil o vizi. Tu v současnosti představuje realizace národního onkologického programu, který Česká onkologická společnost zpracovala a vyhlásila již v roce 2003. Tento program vychází z faktu, že počet nádorových onemocnění je v České republice vysoký a navíc trvale dramaticky roste (jestliže v roce 1977 bylo zaznamenáno 37 000 a v roce 1999 již 59 500, pak v roce 2010 to dle seriózních odhadů bude nejméně 70 000 nových onemocnění ročně). K nejčastějším onkologickým diagnózám patří u českých mužů karcinomy bronchů a plic, kolorekta a prostaty, u žen pak karcinomy mammy, kolorekta a děložního těla; souhrnně u obou pohlaví představují v počtu nových případů na 10 000 obyvatel karcinomy kolorekta (72,4), bronchů a plic (57,8), mammy (48,2) a prostaty (27,6).V celoevropském měřítku zaujímá Česká republika první místo v incidenci karcinomu kolorekta mužů a karcinomu ledvin u obou pohlaví; v incidenci všech novotvarů kromě nádorů kožních zaujímá Česko mezi evropskými zeměmi u mužů třetí a u žen šestou příčku. rovněž pokud se týká relativního pětiletého přežití pacientů všech onkologických diagnóz, zaujímá zatím Česká republika v Evropě podle oficiálních statistik jedno z posledních míst, a to se nesporně promítá i v kratší očekávané délce života naší populace. Lze tedy shrnout, že jelikož dnes u nás každý třetí občan onemocní a každý čtvrtý zemře na nádorové onemocnění, týká se toto riziko doslova každého z nás, respektive každé rodiny. Zhoubné nádory tak představují mimořádnou zátěž jak z hlediska postižených jednotlivců a jejich blízkých (osobní utrpení a ztráty), tak i z hlediska nároků na zdravotní systém (potřeba léků a zářičů, personálních i lůžkových kapacit) a na společnost jako celek (vysoké ztráty v podobě pracovní neschopnosti, invalidity a předčasné úmrtnosti na jedné straně, vysoké výdaje na diagnostiku a léčbu na straně druhé).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2006, strana 20
Zdroj: