Tematická příloha: Léčba ran - Bez trpělivosti se neobejdeme

Za základní chybu považuji především stálé opomíjení nejnovějších poznatků v problematice léčby ran, zejména z oblasti vlhké terapie. Mnohdy je to stejné, jako bychom léčili infarkt myokardu třítýdenním klidem na lůžku, jako se to dělalo před třiceti lety. Nikdo nepochybuje o tom, že dnes by to byl přístup „non lege artis“. To, že se v léčbě ran používají převážně staré, překonané postupy, ale řadě lékařů nevadí. Nelze však kategoricky tvrdit, že staré postupy při léčbě defektů jsou úplně špatné. I když minimálně, v některých případech je používáme přece. Existuje mnoho studií, které jasně poukazují na efekt léčby moderními terapeutickými obvazy. Dochází k rychlejšímu zhojení defektů, pacient je méně traumatizován. Vždyť převazy například s gázou často bolí. Ta totiž rychle zarůstá do nové granulační tkáně. Při sundávání tak potom novou tkáň traumatizujeme a poškozujeme a tím prodlužujeme hojení. Navíc se podle některých studií při sundávání gázy do okolí uvolňuje i aerosol s patogenními mikroorganismy, což má jistě vliv na vzrůstající riziko výskytu nosokomiální infekce. Často se objevuje otázka ekonomického benefitu moderní léčby. U nových materiálů je větší šance, že se defekty zhojí rychleji, a tak je z celkového pohledu nakonec terapie většinou levnější, i když v daném okamžiku aplikace jsou moderní prostředky obvykle dražší.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2006, strana 14

Zdroj: