Tematická příloha: Léčba ran - Připravme se na nárůst chronických ran
Jaké jsou moderní přístupy k hojení ran?
Nejnovější přístupy, které se snaží vytvořit a udržet optimální podmínky pro hojení, samozřejmě vycházejí z poznatků patofyziologie a biochemie. Celý tento proces probíhá v několika na sebe navazujících fázích – zastavení krvácení či demarkace nekrózy nebo infekce a postupné odstranění nekróz a zvládnutí infekce. Další zásadou je podpora růstu granulací, epitelizace rány a nakonec remodelace jizvy. V minulosti se pro léčbu ran využívaly jednoduché prostředky, které ránu kryly a vsakovaly sekret. Ale v současnosti se dá říci, že suchá gáza do otevřené rány není postup lege artis. U rozsáhlejších rán je také málo účinné používání hygrofobních mastí a různých dezinfekčních roztoků – v jejich případě je třeba zvážit účinnost, nežádoucí účinky a také míru resorpce. Přesto už je to rozhodně krok správným směrem – tedy k „vlhké terapii“. V minulosti byla léčba ran rozvíjena válečnými chirurgy a v době, kdy nebylo nic známo o bakteriích a virech nebo houbách a kvasinkách způsobujících infekci, se hnisání v ráně považovalo za zcela adekvátní jev. Jen se uznávalo, že se musí udržet pod kontrolou. Dostupné dezinfekční prostředky představovaly odvary ze šalvěje, řepíku lékařského atd. Naproti tomu v současnosti odborná veřejnost jednoznačně preferuje vlhké hojení, protože procesy granulace a epitelizace jsou na vlhké prostředí přímo vázány. Při léčbě ran nelze samozřejmě přehlédnout ani aspekt pacientova celkového zdravotního stavu, včetně stavu jeho výživy, a mnohdy nutnost mezioborové spolupráce na hojení ran. Příkladem může být terapie vředů dolních končetin arteriálního původu či možnosti vaskulární chirurgie při řešení kritické ischémie dolních končetin. U diabetiků je zase podmínkou dobrého hojení rány dobrá kompenzace diabetu, která se bez spolupráce s diabetologem většinou neobejde. Při léčbě dekubitů u paraplegiků musíme často spolupracovat s neurology či neurochirurgy při řešení těžkých spasmů. Nezanedbatelná je určitě i patřičná edukace pacientů v péči o ránu a pravidelné převazy.Můžete se zmínit o některých novinkách v péči o rány, o kterých širší veřejnost příliš neví?
Standardem by mělo být použití vlhkého hojení ran, jež zajišťuje homeostázu při granulaci a epitelizaci rány, a dále prostředky, které jsou schopny zvrátit stagnaci reparačních procesů. Pro léčbu chronických ran se proto využívají materiály inaktivující nadbytek proteáz nebo dodávající růstové faktory. V současnosti jsou pro zvládnutí infekce v ráně velmi populární prostředky obsahující stříbro, některé navíc silně absorbují sekreci tekutin a pohlcují zápach. Ionty stříbra mají nezastupitelné místo v lokální terapii infekce v ráně, zejména s výskytem rezistentních kmenů bakterií (např. MRSA). Tyto přípravky jsou pacientem obvykle dobře snášeny a přinášejí mu úlevu. Jsou výhodné také pro ambulantní léčbu popálenin u dětí, protože se snižuje frekvence převazů a tím i traumatizace malých pacientů.Jak byste v krátkosti hodnotila úroveň možností v ošetřování a léčbě ran u nás v porovnání se zahraničím?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2006, strana 11
Zdroj: