Topické kortikosteroidy vytáhly do boje proti „kortikofobii“
„Bojíte se kortikosteroidů?“ Na tuto otázku odpovídali lidé v pražských ulicích v rámci ankety připravované k tiskové konferenci na uvedené téma. „Ano, bojím, nikdy bych je nechtěl, protože je to chemie a strašně to škodí,“ zněla nejčastější odpověď. Zastánci kortikosteroidů tvořili znatelnou menšinu a jednalo se o osoby, které s ní měly dlouholetou zkušenost, ať už vlastní či někoho z blízkých. Jak vidno, lékaři pacientům opravdu mají co vysvětlovat.
MUDr. Ester Seberová, alergoložka a členka České iniciativy pro astma (ČIPA), hned na úvod zdůraznila, že kortikoidy jsou stále léky s nejvyšším prokázaným protizánětlivým účinkem na sliznici dýchacích cest. Podstatné je však dodržovat skutečně soustavnou léčbu a docílit opravdu kvalitní spolupráce mezi lékařem a pacientem. Pacienty, s nimiž je v tomto ohledu potíž, lze rozdělit na dvě skupiny – buď je jim věc víceméně lhostejná, nebo při pocitu úlevy smlouvají o snížení dávky či úplné vysazení léku. Často jsou mylně přesvědčeni, že mírné příznaky je lépe tolerovat a léky by se měly užívat jen při velkých potížích. Rádi nakupují méně účinné látky bez předpisu a sahají k alternativním způsobům léčby, velmi často však bohužel nešťastně.
„Jak známo, alternativní medicína čerpá zejména z bylinek. A má‑li někdo třeba alergii na heřmánek či pelyněk, nestačí se pak divit,“ dodala MUDr. Seberová. „Škodí i reklama, která propaguje léky bez předpisu jako ty nejlepší. O skutečně kvalitních přípravcích, které jsou však pouze na předpis, nemají lidé ani ponětí.“
Vrátíme‑li se k anketě zmíněné v úvodu, jak MUDr. Seberová, tak její kolega prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc., odborník z Pediatrické kliniky FN Motol a ředitel ČIPA, potvrdili, že jde o věrný vzorek postoje pacientů. Kde se ale takováto „kortikofobie“ vlastně vzala? Pro odpověď se musíme vrátit o desítky let nazpátek, do doby, kdy byly kortikoidy podávány systémově, tedy v tabletách či injekcích, a tudíž s sebou skutečně přinášely mnoho nežádoucích účinků. Ať již jde o poruchy psychiky, vznik osteoporózy, šedého očního zákalu, zhoršení cukrovky či špatné hojení ran. „Tento pohled na kortikosteroidy však bohužel zůstal i v některých lékařích, kteří jsou, abych tak řekla, trochu pohodlní se vzdělávat,“ doplnila MUDr. Seberová.
„Nezřídka se pak stává, že sami tento předsudek vštípí svému pacientovi. Dnes přitom žijeme v době, kdy existují kortikoidy zcela jiné.“ A právě zmíněné nové, topické kortikoidy jsou ze škodlivosti nařčeny zcela neoprávněně. Mají podobu sprejů, inhalátorů, mastí a krémů a umějí:
- dopravit lék v účinné dávce přesně na místo, kde je ho třeba;
- zajistit, aby zde setrval co nejdéle a vykázal potřebný lokální protizánětlivý efekt;
- maximálně zamezit proniknutí aktivního léku do ostatních částí těla, kde by vyvolal nežádoucí účinky
Neškodnost topických kortikosteroidů ilustrovala MUDr. Seberová zřejmě nejlepším možným způsobem: „Jde o natolik bezpečnou léčbu, že ji doporučujeme i těhotným ženám. A dosud neexistuje jediný případ, že by se v těhotenství objevily nežádoucí účinky, ať již u matky, či u plodu. Mnohem větší nebezpečí pro oba představuje neléčené astma matky.“ A kde tedy vidí způsob, jak s „kortikofobií“ bojovat?
„Vysvětlovat, opakovat, nacvičovat správné postupy aplikace, aby například inhalační kortikosteroid pacient zbytečně nepolykal, a kontrolovat. A to všechno, s prominutím, do zblbnutí.“ Závěrem dodala, že za samozřejmou považuje osvětu lékařů: „Edukovat, vyvracet předsudky a zažít si bezpečné druhy léků.“
Mýty mívají fatální následky
Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc., hned při zahájení svého vystoupení označil videozáznam z provedené ankety za velmi ilustrativní. Pozastavil se nad předsudky vůči kortikoidům i mezi vysokoškolsky vzdělanou veřejností. „Proboha, vždyť nejde o žádnou chemii! Kortikosteroidy máme všichni v sobě, jinak bychom přece nemohli žít. Taková antikoncepce, to jsou přece taky hormony, a nikdo se nad jejich užíváním ani nepozastaví, bereme to jako naprostou samozřejmost. Byl bych lékařům vděčný, kdyby i toto vše vysvětlovali svým pacientům.
“ K osvětlení, kam až taková víra v mýty může zajít, použil kasuistiku z vlastní praxe, kdy se bohužel musel vyrovnat s úmrtím dvou astmatiček. „Obě dívky byly léčeny topickými kortikosteroidy a prospívaly velmi dobře. První z nich se ovšem přestěhovala, tamní lékař jí doporučil jinou léčbu a zemřela na těžký astmatický záchvat. Totéž se přihodilo třináctileté dívence, jejíž otec jí jako přírodovědec a odborník na zdravou výživu výslovně zakazoval kortikosteroidy užívat. Děvčátko se zhroutilo u nákupního centra a již nebylo možné je zachránit.“
Následně se prof. Pohunek na kortikosteroidy podíval z druhé strany a u každého typu vysvětlil příčiny rizik: „Anabolické steroidy, to je jednoznačné zlo a zhouba se skutečně vážnými vedlejšími účinky. Končívá to hrůzně, od vážných metabolických poruch až po vysoké riziko nádorových bujení.
Orální kortikosteroidy samozřejmě přinášejí metabolické poruchy, vyvolávají obezitu či poruchy růstu a tvorby kostní hmoty. Ale volba je jednoznačná – budu‑li se léčit, budu možná tlustý, ale nebudu‑li se léčit, umřu. A kožní kortikosteroidy, ty kromě menších metabolických poruch zanechávají i lokální změny kůže, zejména její ztenčení. Důvod je prostý – zabraňují tvorbě kožního vaziva.“
Na otázku novinářů, proč jsou i tyto kortikosteroidy stále používány, odpověděl, že v dané záležitosti mají „prsty“ zdravotní pojišťovny, odmítající často dražší topickou léčbu proplácet, a také móda generik. „Ve zdravotnictví se všechno tlačí do generik. Vývoj originálního léku trval třeba 15 až 20 let, dalo se do něj plno peněz a je jistota, že byl velmi pečlivě ozkoušen. V generiku je převzata účinná molekula originálního léku, ale přetvořená, dokonce třeba podaná úplně jinak. Garance u generika chybí, ovšem stává se mnohem levnějším. A pojišťovny tlačí lékaře být co nejlevnější. Chce‑li lékař svému pacientovi prospět nejlepší léčbou, bývá, jak se říká, ‚po zásluze potrestán‘. Dostane pokutu a ta bývá někdy opravdu vysoká.“
Dále už se prof. Pohunek věnoval jen moderním topickým kortikosteroidům, a to inhalačním i slizničním. Jejich vlastnosti shrnul do několika bodů: „V běžných dávkách nejsou žádná nebo jen zcela minimální rizika celkového ovlivnění organismu. Neexistuje žádný důkaz, že by vyvolaly nepříznivé změny sliznice.
Na druhé straně mají jasné pozitivní účinky – působí léčebně, hojí sliznici porušenou alergickým zánětem a zlepšují její vlastní obranyschopnost, snižují riziko dalšího postupu alergie, rozvoje astmatu a jeho závažných exacerbací a významně zlepšují kvalitu života.“ Přesto jedno riziko v souvislosti s topickými kortikosteroidy nakonec zmínil. Jak zní? Profesor Pohunek se usmál: „Jejich neužívání.“
esr
Zdroj: MEDICAL TRIBUNE