Více otázek než odpopvědí
otázek, než je k dispozici odpovědí. První okruh se týká politiky. Má tato vláda mandát k reformám? Z voleb vzešlo vládní koalici sto ze dvou set mandátů. Důvěru vládě poskytli za nám neznámých podmínek dva poslanci, kteří obsadili při nominaci zcela jinou kandidátku. V koalici jsou zelení, kteří v předvolební kampani deklarovali blízkost zájmů zaměstnanců a zachování solidarity, včetně veřejných služeb. V koalici jsou i lidovci. Také jejich politická sebevražda se zdá být nepochopitelnou. Druhý okruh otázek by se dal nazvat fiskálním. Pokud mají pravdu odboroví experti, vláda místo slibované reformy veřejných financí naordinovala vzdání se daňové progrese a cca 140 miliard korun na straně daňových příjmů. Co se stane, když tyto peníze budou chybět ve státním rozpočtu a rozpočtu územních celků? Je to jasné – nebudeme si moci dovolit ani ten rozsah plnění, který dovoluje stávající výdajová strana rozpočtu, ale ani ten, který by dovolila strana příjmová. Ano, můžeme ušetřit pár desítek miliard v nekorektně nastaveném sociálním systému. Mohli bychom, jak dokazují studie Transparency International CZ, ušetřit na netransparentních veřejných zakázkách a neefektivitě poskytování zdravotních služeb či díky provázání zdravotního, nemocenského a invalidního pojištění. Ale snížení příjmů o sto čtyřicet miliard znamená jednoznačně snížení veřejných zakázek, tedy snížení objemu a tím i dostupnosti a kvality veřejných služeb. Bude méně peněz na dotace do veřejné dopravy, na příspěvky na péči o nemocné a zdravotně postižené, na dotace pro sociální služby (a to nemluvím o stárnutí populace, které naopak přináší vyšší požadavky na tyto služby, takže i větší finanční nároky). Bude méně peněz i na investice do zdravotnictví a na platbu pojistného za tzv. státní pojištěnce. Nikdo není schopen zaručit, že po snížení příjmů zdravotního pojištění povede připravovaná střednědobá opatření ministra zdravotnictví k vyrovnané bilanci pojištění. Ledva se finanční intervencí a nekorektní regulací péče na úkor pojištěnců podařilo vyrovnat bilanci hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny a zajistit včasné platby poskytovatelům zdravotní péče, příjmy VZP se opět sníží, aniž by byl vyřešen kterýkoli z řady letitých problémů výdajové strany jejího hospodaření. Stínový ministr zdravotnictví David Rath namísto toho, aby s dalšími politiky své strany přiznal, že společně prohospodařili úspěchy Špidlovy vlády, které tkvěly ve splnění čtyř z pěti kritérií pro vstup do eurozóny, navrhuje na záchranu příjmů poskytovatelů zavést pokladenský systém, aniž by vzal v potaz, že příjmy obyvatel nerostly rychleji než náklady zdravotní péče a že nemáme ceník, ale bodové hodnocení zdravotních výkonů. Bude‑li ve veřejných rozpočtech méně financí, stát i samospráva se budou zákonitě zbavovat odpovědnosti za poskytování veřejných služeb, respektive organizací, prostřednictvím nichž tyto služby poskytovaly, protože nebudou chtít krýt jejich ztráty. Je to proces, který jsme poznali poté, co stát převedl zadlužené nemocnice na krajskou samosprávu. Právě tyto finanční obavy byly v některých krajích rozhodujícím motivem k zakládání akciových společností provozujících nemocnice. Je to ale také proces, který nelze „přišít“ pouze stávajícím vládním koaličním stranám. Podílela se na něm totiž i ČSSD v krajských koalicích a v případě Královéhradeckého kraje při rozhodování o sociálních službách dokonce i v roli opozice! Přinesou‑li vládní „reformy“ omezení finančních prostředků na zajištění veřejných služeb, bude jasným důsledkem privatizace veřejných institucí, a tím zákonitě i snížená míra solidarity v dostupnosti těchto služeb. Kdo bude mít to štěstí, že je zdráv, a k tomu přidá své schopnosti včetně kvalifikace (jejíž získání bude také složitější, protože bude dražší), bude mít služby dostupné podle tloušťky svojí peněženky. Kdo nebude mít dostatek peněz, ten bude mít smůlu. O tom rozhodli voliči v posledních parlamentních volbách? Přáli si omezování veřejných služeb? ,
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19/2007, strana B2
Zdroj: