Virtuální poliklinika, nekalá konkurence a řízená péče
Současná struktura poskytovatelů v ČR vyplývá z toho, jak byl systém nastaven v minulém režimu. Obor praktického lékařství byl degradován společensky i finančně. Většina lékařů se snažila specializovat se za každou cenu, a tak je dnes počet praktiků nedostatečný a specialistů je v některých oborech a lokalitách nadbytek (v ambulancích i v nemocnicích). To vyvolává obavy, zda se všichni v budoucnu uživí, když regulační poplatky již dokázaly snížit počty pacientů u některých poskytovatelů o desítky procent. Navíc se připravuje reforma, která podpoří primární péči a bude motivovat všechny účastníky k čerpání levnější, tedy většinou ambulantní péče.
Pokud pochopíme vývoj systému a budeme schopni predikovat síť poskytovatelů za 10 až 20 let, můžeme vyvodit i správná řešení, jak minimalizovat dopady chyb, které vznikly v minulosti, a připravit se za změny, které zákonitě musejí proběhnout.
Praktičtí lékaři
V nynější situaci nikomu z praktických lékařů nehrozí, že by na reformě nezískal jak společenský kredit, tak lepší finanční ohodnocení. Ale toto zlepšení postavení povede i ke zvýšeným nárokům na PL a nepochybně se zvýší konkurence. Nastane přesně to, co tento obor potřebuje, má-li se stát základním kamenem zdravotní péče. Obava z řetězce, který zaměstnává PL, nabízí delší ordinační dobu či objednávkový systém, je zbytečná. Vždyť stačí, aby se tři čtyři lokálně blízcí PL domluvili a v okamžiku, kdy pokryjí ordinační dobou čas od 7 do 19 hodin, jsou takovému řetězci více než konkurencí.
Ambulantní specializované péče
Vývoj v tomto segmentu je nutno diferencovat podle oborů a podle velikosti spádové oblasti. Obecně platí, že u interních oborů bude stěžejní ambulantní diagnostika složitějších pacientů a dispenzární péče o komplikované pacienty, a to buď samostatně, či ve spolupráci s PL. U chirurgických oborů se bude jednat o rozvoj jednodenní chirurgie a spolupráci s nemocnicemi. Vždy by měl existovat tlak na co nejefektivnější poskytnutí kvalitní péče. Platby od pojišťoven by měly být takové, aby umožnily vývoj ambulancí, diagnostických center či jednodenních chirurgií. Jednání o cenách a zastupování jednotlivých lékařů by mělo probíhat buď samostatně, či po oborech. Je nutné dojednat s pojišťovnami postupnou změnu ohodnocení práce, plynoucí z ubývání jednodušších pacientů a přibývání složitějších, jak pro diagnostiku, tak pro dlouhodobou péči. Tomuto trendu se také musejí přizpůsobovat jednotliví lékaři. Do tohoto segmentu se musejí postupně přesouvat lékaři, kteří dosud tuto péči provádějí v nemocnicích v rámci hospitalizace.
Systémy řízené péče
Strašení řízenou péčí je plané. Uvědomme si, že existuje několik typů a stupňů systémů řízené péče, podle volnosti pohybu pojištěnců po smluvní síti. V posledních letech sílí ve Švýcarsku využívání právě volnějších stupňů, tzn. s vyšší svobodou pacienta ve výběru lékaře. Data ze Švýcarska ukazují, že po 10 letech fungování systému konkurujících si pojišťoven (v r. 2006) mělo 46 % občanů pojistný plán standardní (hrazeno prakticky vše – plán pro opravdu nemocné), 37 % plán s vysokou spoluúčastí (levná pojistka a vysoká spoluúčast u PL, AS i v nemocnici – plán pro zdravé) a jen 17 % plán řízené péče. I ve Švýcarsku ale poskytují péči pouze lékaři – a jsou za to velmi dobře zaplaceni. Všichni kolem sebe známe lékaře, kteří byli téměř proti své vůli zprivatizováni, pro které je podnikání spíše utrpením a raději by byli dobře zaplaceným zaměstnancem.
Spolupráce mezi lékaři
Korektní spolupráce s praktickými lékaři, se specialisty i s nemocnicemi je nezbytná. Základem musí být snaha racionálně diagnostikovat a léčit. Každý z lékařů by měl mít vytvořenu svou vlastní virtuální polikliniku danou mnohaletými pozitivními zkušenostmi s kolegy z jiných odborností. Pacient si nás platí, a k překonání informační bariéry využívá služeb dobrovolně zvolené zdravotní pojišťovny. Pro všechny – tedy pro plátce, organizátory i příjemce zdrojů z veřejného pojištění – by měla být prioritní taková zdravotní péče, u níž je výsledek rovnice kvalita/cena co nejvyšší.
Nemocnice
V nemocnicích je nutné změnit financování na systém DRG. Pojišťovny by měly motivovat k přesunu maxima možné péče do ambulantní sféry (včetně lékařů z nemocnic). Ministerstvo tomuto trendu vychází vstříc zákonem o samostatné praxi, který umožní lékařů pracovat na více pracovištích bez nutnosti uzavírat pracovní smlouvy. Zbylá péče by se měla koncentrovat do smysluplných celků a přebytečná akutní lůžka změnit na lůžka následné péče. Je otázka, zdali by v budoucnu neměli ambulantní specialisté pečovat o “své” pacienty v nemocnicích sami. Fakultním nemocnicím je nezbytné ponechat především výuku, vzdělávání lékařů, superspecializovanou péči a výzkum.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2008, strana B3
Zdroj: