Jakou hodnotu má lidský život v penězích
Stejná otázka vyvstává i v jiných oblastech, jako jsou bezpečnostní technika, pojišťovnictví, investice do životního prostředí nebo u nás tolik diskutované náklady na policii.
Již v babylonském Chamurappiho zákoníku z doby zhruba 1 750 př. n. l. byla stanovena výše odškodného v případě nechtěného zabití ve výši jedné poloviny miny stříbra, což odpovídá asi 250 gramům. Obdobně je možno pohlížet na životní pojistky coby kompenzaci ztrát vzniklých např. úmrtím živitele. Tento přístup, jenž spíše zohledňuje ekonomickou hodnotu živého člověka, také označovanou jako lidský kapitál (human capital) a jím vyprodukovaný zisk, však již nepřihlíží k tomu, jak dalece by dotyčný sám preferoval být naživu. Zde je vhodné uvést, že oceňování lidského života za účelem argumentace pro lepší léčbu nebo prevenci pomocí lidského kapitálu vede k významnému podhodnocení skutečné lidské preference a jde proti trendu doby, jež upřednostňuje subjektivní preferenci nad pouhou ekonomickou hodnotou života. Na druhé straně má však dnes tento přístup své uplatnění v kalkulaci nepřímých nákladů na nemoc, jež vznikají například v důsledku pracovní neschopnosti nebo předčasné invalidity.
Kvantifikace kvality života
Bylo již učiněno množství pokusů o stanovení subjektivní hodnoty lidského života, jež svými závěry nebo metodikou mohou budit emoce či přímo odpor. Většina těchto postupů staví tázaného před dilema, kolik je ochoten zaplatit za snížení rizika smrti, nebo naopak jaké riziko smrti ještě přijme za dodatečné peníze např. nástupem do rizikového zaměstnání (life and dead choice). V těchto úvahách je vždy zřejmá redukce na klasické ekonomické myšlení, kdy zdraví považujeme za nehmotný statek s danou preferencí u svého držitele (Woolf a spol. 2009). V klasické ekonomii označujeme preferenci statku, zboží nebo služby termínem užitná hodnota (utility), která pro další matematické zpracování typicky nabývá hodnot od nuly do jedné. Hodnota nula indikuje zcela nulovou hodnotu a naopak hodnota jedna znamená maximální hodnotu. Tento koncept se vžil i v ekonomice zdraví, potažmo ve farmakoekonomice, jak je tento obor poněkud zúženě nazýván v Česku. Stanovení užitné hodnoty zdraví se provádí s ohledem na konkrétní zdravotní stav a ideálně u pacientů s empirickou zkušeností se studovaným zdravotním stavem. Jedná se tedy o kvantifikaci kvality života. Zjišťování je možno provádět některým ze standardizovaných dotazníků (nejčastěji se používá tzv. EQ5D) nebo více či méně přímou formou dotazování.
Například metoda standard gamble je založena na tom, že je nemocnému představena teoretická možnost okamžitého, naprostého a trvalého uzdravení, ovšem při jakémsi riziku smrti v důsledku oné léčby. Právě hraniční ochota přijmout ono riziko je reciproční užitnou hodnotou studovaného zdravotního stavu. Prakticky tedy, bude‑li pacient váhat, zda ještě podstoupit riziko smrti ve výši 21 % za to, aby byl zbaven symptomatické HIV infekce bez AIDS, bude užitná hodnota stavu symptomatické HIV infekce bez AIDS kalkulována jako U = 1 – 0,21 = 0,79. Tato hodnota by se měla stanovovat jako průměr z dostatečně velkého výběru pacientů s daným stavem, nebo alespoň dostatečně čerstvou zkušenost s ním. Hodnocení prováděná zástupnou osobou, např. lékařem, jsou v tomto ohledu méně přesná, nicméně v případech nedostatečné duševní či jiné způsobilosti rovněž přípustná. Je nasnadě, že zde však bude docházet k signifikantním rozdílům. Zdánlivě snadné hodnocení však skýtá mnoho úskalí. Nejzáludnější je právě správná definice studovaného stavu, která se může měnit v čase. Tak například infarkt myokardu je někdy chápán jako diskrétní událost, jež homogenním způsobem sníží kvalitu života v roce, kdy k němu došlo. Ve skutečnosti se však jedná o mnoho různých přechodných a paralelních stavů, jež mohou následovat po akutní příhodě a jejich subjektivní hodnocení pacienty se významně liší. Tak například stav hospitalizace po infarktu s revaskularizací při umělé zástavě srdce byla pacienty zpětně hodnocena na úrovni 0, tedy rovna stavu smrti. Naopak stav po propuštění z nemocnice po prodělaném infarktu se pohybuje téměř na úrovni 0,95 (nepublikovaný průzkum v SRN z roku 2004 provedený autorem).
Co znamenají akronymy QUALY , DALY a DALE
Tento zjednodušený přístup je někdy používán u farmakoekonomických modelů, které sledují kumulaci nákladů a terapeutické účinnosti v čase. Právě terapeutická účinnost je dnes za účelem farmakoekonomických hodnocení přednostně pojímaná z pohledu pacientských preferencí konkrétních zdravotních stavů, nevyjímaje vedlejší účinky. Zde se vžil parametr QALY (quality‑adjusted life years), což je vlastně počet let života v daném stavu násobený zjištěnou utilitou daného stavu. Má‑li život plnou užitnou hodnotu, tedy hodnotu jedna, rovná se QALY skutečnému počtu let života v této kvalitě. QALY však proti skutečným rokům klesají, je‑li užitná hodnota menší než jedna. Ekvivalentem QALY je DALY (disability‑ ‑adjusted life years neboli roky přepočtené podle zdravotního omezení). Oba termíny jsou většinou zaměnitelné. V kontextu argumentace pomoci získaných QALY (QALY gained) se DALY používají recipročně, tedy jako roky se zdravotním omezením, jimž bylo zabráněno (DALY saved). Ať už se bavíme o QALY nebo DALY, tato dvoudimenzionální konstrukce tedy zohledňuje jak diskrétní hodnotu preference určitého stavu zdraví, tak i čas v tomto stavu strávený. Úkolem farmakoekonomických modelů je potom stavy vhodně pravděpodobnostně kombinovat a měnit v čase tak, aby to nejlépe simulovalo možné výstupy studované terapie při zohlednění všech nejistot.
Existuje‑li stanovená nebo alespoň akcentovaná výše ochoty platit za jednu QALY získanou zavedením inovativní medicínské technologie, je možno touto hodnotou násobit očekávanou délku dožití v plném zdraví (tzv. DALE – disability‑adjusted life expectancy), a zjistit tak hodnotu života v daném věku. Ochota platit za jednotku vyprodukovaného zdraví je dnes ožehavé a intenzivně diskutované téma. V rámci této diskuse se jeví QALY jako nejvhodnější nástroj pro kvantifikaci zdravotního benefitu z inovace podobně, jak činí již mnoho jiných států včetně např. Velké Británie nebo Slovenska. DALE je vlastně součtem všech QALY za průměrný lidský život ve sledovaných podmínkách, typicky v dané zemi. Dle WHO je doporučená hraniční hodnotou investice do medicínských technologií ve výši trojnásobku HDP na hlavu, který činí 362 763 korun českých (zdroj: ČSU 2011). Světová zdravotnická organizace tak Čechům doporučuje utratit maximálně částku 1 088 289 korun českých za jednu získanou QALY. Částka kolem jednoho milionu za QALY je v ČR opakovaně zmiňována i s ohledem na jiné provedené průzkumy (Kříž 2011, Doležal 2007). Z uvedeného lze tedy odvodit hodnotu života českého novorozence s ohledem na jeho DALE, jež podle WHO dosahuje hodnoty 57,5 let (WHO, eHealth country profiles: Czech Republic). Tato hodnota by v průměru dosahovala hodnoty DALE násobené právě výši hodnoty platit za QALY, tedy 57,5 × 1 088 289 Kč = 62 576 618 korun českých.
Jakkoli je tento postup deduktivní a přímočarý, poukazuje také na hlavní problémy spojené s používáním QALY, potažmo DALY, jimiž je diskriminace podle věku nebo pohlaví v důsledku různé očekávané délky dožití. Je známo, že očekávaná délka dožití žen je vyšší než u mužů, hodnota života novorozených holčiček by podle tohoto postupu tedy byla vyšší. Stejnou logikou by i hodnota života seniorů byla nízká. Dále by např. prodělání a přežití ischemické příhody znamenalo snížení hodnoty života o více než 9 milionů, neboť u těchto jedinců následně klesá DALE v průměru o 8,3 let v důsledku zvýšeného rizika opakované příhody (Lee a spol. 2010) a nižší kvality života.
Závěrem je možno konstatovat, že ekonomické úvahy odvozené od subjektivní lidské preference zdraví a života jsou významným pokrokem oproti čistě ekonomickému hodnocení, jež zohledňuje pouze hodnotu lidského kapitálu a finanční ztráty, či dokonce úspory, spojené se ztrátou života. Zobecněno, život a zdraví coby nehmotné statky jsou preferovány ne pro dosahování úspor, ale protože mají hodnotu samy o sobě. Tato hodnota je nicméně kvantifikovatelná penězi, což lze dokázat na nesčetném množství učiněných rozhodnutí jednotlivců i společnosti v oblastech, kde výše investice přímo ovlivňují zdraví a život, nebo kde zisk naopak plyne na úkor zdraví a života. Stanovení prahových hodnot ochoty platit za jednotku zdraví a za život tak, jak se o ní dnes diskutuje u hrazených výdajů ve zdravotnictví, je spojeno s vážnými etickými dilematy a vyžaduje velmi citlivý a profesionální přístup jak na straně hodnotitelů, tak na straně předkladatelů.
Zdroj: Medical Tribune