Čeština a Games people play

Dostávám od pojišťovny pravidelně dopis, v jehož hlavičce nechybí číslo mého bankovního účtu. Je tam také hlavní kolonka s názvem „Fakturované dávky“.

Především jsem dosud neporozuměl, proč „dávky“. Znám dávky léky, nikoli však dávky peněz.

Druhý problém je ještě závažnější. Polekám se, když mne někdo „fakturuje“. To přece nemůže znamenat nic jiného, než že to, co mě fakturuje, musím platit já. Tady si musím zvykat na opak. Částka, kterou mi však pojišťovna „fakturuje“ bývá vyšší než zboží, které si občas kupuji z mého bankovního konta, takže se uklidním.

Nejstrašnější je ovšem další řádek „k úhradě“. To mám hradit já? Znovu se podívám, komu že se ten dopis posílá. Ano, jsem to já, i když tam není mé jméno, ale jméno a adresa mé ambulance.

Středověký klasik Santayana napsal, že slova byla vynalezena, aby skryl myšlenku. V současné administrativně-byrokratické češtině jsou myšlenky skryty dokonale.

Máme tedy text, ale jeho význam nám uniká. Psychiatr Karl Bühler takovému textu říká „fonetický“. Význam pak nachází díky „fonologii“.

Santayanovi tedy můžeme porozumět díky fonologii. Musím se tedy naučit rozumět textům zasílaným pojišťovnou podle jejich smyslu.

Už jsem si na to zvykl.

Přesto se zamýšlím. Pojišťovna číslo mého bankovního konta zná. Proč bez dlouhého korespondování tam nepošle, co mi dluží? Jestli je to správná částka, mohu zkontrolovat sám – je to můj zájem.

Doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc., www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz